respekt.cz » blog.respekt.cz » marek.blog.respekt.cz » všechny rubriky, poslední články
Korálky na pokračování
Jak se tak množí články, potvrzující mé dávné i nedávné (přehnaně kritizované a odsuzované) fejetonky, zveřejňuji občas tzv. „korálky zadostiučinění“: ne protože bych se chtěl chlubit (že jsem to říkal a psal už kdysi a tehdy), ale abych navrhl těm přemýšlivějším rychlejší cestu k prozření (z mlh většinového názoru). Když se můj čtenář po sedmi, pěti, nebo dvou letech poté, co mě odsoudil za některé (mnou pouze předkládané) informace, dnes dočte v běžném tisku, že to byla a je skutečnost, a když se mu to stává pravidelně, neměl by prostě změnit styl, jakým čte, a rovnou brát to, co překládám, jako fakt (který si může snadno ověřit) a nepochybovat a neodsuzovat něco jen proto, že o tom zatím nic neví? Tohle je navíc mé loučení s blogem Respektu (chrání víc anonymy než poctivé a aktivní blogery), tak si čtěte a neskuhrejte na množství odkazů. Je to naposledy. Více
Přirozené (hudební) školství
Tak jako je mužským dominantním způsobem (kontraproduktivně) okleštěné a zmanipulované porodnictví, tak je zmanipulované české (hudební) školství. Píši o tom celé roky (viz odkazy níže), a teprve teď se věci pomaloučku začínají měnit. Drezurní výuka hudbě (trestem) kopíruje autoritativní styl (který zavedla dle pruského vojenského stylu Marie Terezie, aby měla v říši poslušné poddané a loajální úředníky) školství. Více
Spheric Whistle
If someone told me nine years ago, when my book The Secret History of Music was already published then, that firstly it will be published three times and that for long years I will be meeting with young people who would be thanking me and telling me stories how my book changed their lives, I would have never believed it. Rather the contrary, all those years I had a feeling that my reason for writing that book was never really understood: yoga practicioners always praised me for the spiritual side of it but wondered why I mentioned rock music in it. Rockers praised me for mentioning the rock music but wondered why I talked about spirituality. Více
Pečovat
Naznačil jsem to již vícekrát, ale ve smyslu výroku „všechno už bylo řečeno, ale protože nikdo neposlouchal, je třeba to říkat znovu“, se o tom zmíním opět. Vztah k osobě druhého pohlaví, kterému říkáme láska, trvá většinou jen dva až tři roky, pak následuje vztah, budovaný společným soužitím. Jinými slovy, zatímco zamilovanost (a hollywoodská láska na první pohled) je věc hormonů, partnerskou lásku si musí ti dva zasloužit (a dlouhodobě budovat). Právě tak i vztah k tělu či okolí můžeme nalézt či zkvalitnit jen přímou aktivní péčí. Více
A znovu nocebo
„Pokud člověk věří, že by měl mít vážné zdravotní problémy, můžou u něj skutečně nastat,“ píše v podtitulku článku Kouzlo voodoo jménem nocebo Jaroslav Petr (LN 13. 6. 09). „Špatné zprávy vyvolávají špatné fungování organismu“, prohlásil americký lékař Clinton Meandor, který se výzkumem efektu nocebo zabývá na Vanderbilt School of Medicine v Nashvillu. Více
Bez komentáře 7
Tahle planeta už nefunguje. My jsme jediní, kdo s tím můžeme něco udělat. Už není čas lkát nad tím, co jsme pokazili, ale je třeba začít jednat, abychom nepokazili všechno. Vojtěch Rynda o francouzském filmu fotografa Yanna Arthus-Bertranda Home. Další výpisky z četby úplně bez komentáře. Více
(Another) Level
The concert of Deva Premal and Miten has left curiously different energy imprints on the walls of theater building, which up until now hosted only cancan dancers and witnessing the antics of opera singers as well as on all of the nine hundred viewers and listeners in the audience. I have greatly enjoyed it all despite my hearing problems and very much appreciated that this concert has lifted all that is important to another level. Více
Uff
Jiné citoslovce, vyjadřující onen okamžik zatrnutí (a zastavení času) úlekem mne nenapadlo. Možná, kdyby byl internet i audio, tak bych vsyknul čii heknul úlekem. Svůj příběh mi poslal jeden čtenář z Moravy (o tom, jak ho opustila žena, také seminářová bohyně rychlokvaška, jak tím trpěl, ale pak, když potom viděl tu její změnu k trvale negativnímu, mu to došlo: tím, že ho vyhnala, ho vlastně vysvobodila). Bůhví, jak by to se mnou dopadlo po několika letech soužití s fúrií, ptal se řečnicky sám sebe. A protože i já jsem kdysi, i teď, unikl o vlásek, podělím se o zkušenost a prozření (pro muže, kteří byli něžní, slušní, vtipní, pečující a imponující... a přesto byli opuštěni). Uff. Více
Desatero předpokladů
Desatero předpokladů na cestě ke skutečnému ženství. Protože nejen já, ale celá společnost potřebuje duchovní ženy jako sůl, a marně je (ji) hledám(e), a protože potkávám a slýchám většinou jen o těch, které začínají, nebo o těch, které sice třeba léta pracují na poli cest k duchovnosti, ale okolnosti je donutily chovat se a jednat (a řídit své podnikání a životy) mužskými způsoby ("nosí kalhoty", aby v téhle maskulinní společnosti prorazily a cokoliv prosadily), tak tímto "desaterem" činím to, co v oblasti jiné hudby, tibetských mís, alikvotů nebo přirozených porodů: snažím se naznačit, jak by ty jinak (dokonale žensky) myslicí a reagující Ženy bylo možno dlouhodobě vychovat. Více
Deset tisíc hodin
Rozdíl mezi průměrným a virtuózním hudebníkem není ani tak v nadání, ale v počtu hodin cvičení. Ukazuje se, že v každém oboru lidské činnosti jde o to naučit mozek zvládat vrcholné techniky (hudby, sportu, programování), a že „minimální úroveň, která je podmínkou prvotřídní schopnosti plnit velmi složité úkoly, tedy mistrovství v oboru, činí asi deset tisíc hodin tréninku“. Tolik hodin potřebuje mozek, aby se z člověka stal mistr svého oboru. Více
Sférická píšťala
Kdyby mi někdo před devíti lety, když už byla kniha Tajné dějiny hudby vydána, řekl, že vyjde ve třech vydáních a že celé roky budu potkávat mladé lidi, kteří mi za ni děkovali a vyprávěli, jak jim změnila životy, nevěřil bych. Naopak, měl jsem celé roky spíše pocit, že důvod, proč jsem tu knihu tři roky předtím začal psát (tehdy neexistoval internet, natož Google, takže jsem se dva roky válel a přehrabával ve stozích výstřižků a xeroxů), nebyl pochopen: jógíni mne chválili za zmínky o duchovnosti, ale divili se, proč jsem tam cpal rock, rockeři mne chválil za zmínky o rocku, ale divili se, proč jsem tam cpal duchovnost. Více
Loučení s respektem
Asi je to symbolické, že právě v čase, kdy jsem oznámil, že pomalu přestávám psát tak, jak na mě byli mí čtenáři a čtenářky zvyklí, přišla změna Kodexu blogera: je teď povinné povolovat diskuzi. Napsal mi to jeden z administrátorů RB ráno 1. června, tak jsem mu odpověděl, že klidně diskuzi povolím, ale že očekávám, že stejně pilně a „očistně“ zareaguje hned, když mi pod článek (Korálky 09/2) „přispěje“ (ne k věci, ale ad hominen, jak je jejich zvykem) nějaký troll. Více
Korálky 09/2
Pokouším se občas naznačit, že by si ti, kteří mne roky napadají kvůli každé informaci, která je nad jejich rozlišovací schopnost (nebo nezapadá do úzkého pole jejich zájmů a informací), měli dát pohov (o tom, že by se snad někdo po těch letech alespoň náznakem omluvil, ani nesním). Čas a pokrok zobrazovacích a jiných výzkumných metod se totiž zrychluje, a tak zatímco před třiceti nebo dvaceti lety bylo nemyslitelné (a tehdy i trestné) i jen zmiňovat některé věci mezi jógickým, šamanským, esoterickým a duchovním nebem a zemí, dnes stačí jen prolistovat noviny a časopisy. Více
Důchodce bez povšimnutí (krátká verze)
„Respekt vydal knihu blogera Ivana Derera, a v reklamní kampani zdůrazňuje, že to je jediný bloger, kterému z blogů vyšla kniha. Docela opomenul, že jinému, pilnějšímu blogerovi, Vlastovi Markovi, vyšly už čtyři knihy, sestavené z blogů, publikovaných na BR. A to ani nezmiňuji jeho první knihu Něco v síti, která vyšla už v roce 1999, kdy se tohle subjektivní pravidelné internetové psaní ani nejmenovalo blogování. A protože ho už pár let znám osobně, tak jsem se rozhodl, že se ho na tohle a spoustu jiného zeptám,“ píše občasný diskutující Martin Vanžura. „Setkali jsme se, tři hodinky povídali (dostal mne „vtipem“: Co to je důchodce? Člověk, který už zná odpovědi na všechny otázky, ale nikdo se ho na nic neptá.), pak jsem si to všechno měsíc nechal uležet v hlavě, a teď se tedy ptám:“ Více
Důchodce bez povšimnutí
Respekt vydal knihu blogera Ivana Derera, a v reklamní kampani zdůrazňoval, že to je jediný bloger, kterému z blogů vyšla kniha. Docela opomenul, že jinému, pilnějšímu blogerovi, Vlastovi Markovi, vyšly už čtyři knihy, sestavené z blogů, publikovaných na BR. A to ani nezmiňuji jeho první knihu Něco v síti, která vyšla už v roce 1999, kdy se tohle subjektivní pravidelné internetové psaní ani nejmenovalo blogování. A protože ho už pár let znám osobně, tak jsem se rozhodl, že se ho na tohle a spoustu jiného zeptám. Setkali jsme se, tři hodinky povídali (dostal mne „vtipem“: Co to je důchodce? Člověk, který už zná odpovědi na všechny otázky, ale nikdo se ho na nic neptá.), pak jsem si to všechno měsíc nechal uležet v hlavě, a teď se tedy ptám: Více
Usměvavá věda
Také jste si všimli, že se časopisy po letech opakují? S ročními obdobími (články o opalování, lyžování, vaření a kosmetice), ale i v tak sedmiletých intervalech (co se týká módy a zdraví), některá témata jsou věčná a prostě neurazí. Přitom ač se plytké a povrchní články epidemicky rozmnožily, sem tam lze narazit na zajímavou informaci. Podtitulek článku v Reflexu (18/09) s udivujícím názvem Kdo se usmívá, ten se nerozvádí, je další kapičkou do vědra skutečného poznávání motivací našich tak často nerozvážných partnerských pří a nedorozumění. Více
Seznam (jako past)
Iluzornost našeho vnímání je prokázána a ví se o ní tisíce let, ale dostat se z pasti jazyka a myšlení je velmi komplikované. Chce-li někdo zpozitivnět svůj život tak, že si bude říkat že „s tím nemá žádný problém“, neuspěje. Mozek (a podvědomí) je v tomto jako počítač: zná jen ano nebo ne. Více
Za co se stydíme
"Bohužel se už zase stydím,“ napsal nedávno v LN Josef Klíma. „Nevím, jak se to stalo a kdy, ale je to tak. A zatímco kdysi jsem se styděl vlastně jen za svou bezmoc, dnes se stydím za konkrétní lidi a činy. Stydím se za furiantské křupanství Jiřího Paroubka s jakým jen tak, z plezíru, svrhl vládu, na kterou si Evropa už zvykala, aniž by měl v záloze nějakou novou, lepší. Stydím se ale i za tu vládu, která si o svržení koledovala.“ Více
Kdo mlčí jen
Především na internetu, ale i v denním tisku se stále častěji objevují články (a přednášky na videu), které odhalují pokrytectví a ke katastrofě směřující stávající (nejen) politický a bankovní systém. Podívat se na Andrease Clause, jak krok za krokem logicky a pádně vyvrací mýty a iluze, které máme o penězích a bankéřích, je zážitek nad zážitky. "Hysterický povyk kolem prasečí chřipky (a Lisabonské smlouvy a EU avoleb atd., dodávám) připomíná, že odvracíme pozornost od skutečných problémů, protože vše, co je skutečně znepokojivé, je příliš hrozivé, abychom to vůbec vnímali," připomíná Stanislav Komárek. Více
Hovory naruby
Jak jsem již naznačil, chci postupně přestávat psát a překládat (také kvůli oku a uchu): budu stále více jen přednášet a odpovídat na otázky. Rád přijedu i do vašeho města (klubu, školy, mateřského centra) s inspirativní přednáškou o hudbě jinak, zázraku lidského hlasu, o duchovnosti, nebo o tom, že každá maminka je Mozart. Velmi se osvědčila možnost přednášet přes den na nějaké té škole, a večer pak pro veřejnost (zkuste se mi případně ozvat na e-mail barakan@volny.cz). Jinak jste s otázkami vítání individuálně ve stínu ořešáku na dvorku domku, ve kterém teď bydlím. Více
Vlastimil Marek
O autorovi:
Celoživotně alternativní hudebník, publicista, spisovatel a duchovní učitel. Informace o přednáškách, seminářích a koncertech www.baraka.cz,kde je také možno číst a prohlížet moje poslední knihy ve formátu .pdf, a kam přesouvám svou internetovou minulost i budoucnost, včetně blogu (blog.baraka.cz). Rád zodpovím vaše (správné) otázky na duchovno a Cestu k němu e-mailem (marek@baraka.cz), ale i živě (osobní schůzku sjednejte právě e-mailem).
Kontakt:
barakanvolny.cz
seznam rubrik
