Reklama
 
Blog | Vlastimil Marek

Grebenščikov na Oaze

Málokdy se člověk na jednom albu setká s tolika různými styly a zvuky. Duchovní mluvčí celé jedné generace Rusů Boris Grebenščikov zvládá nejen jakýkoliv hudební i literární styl, ale i dynamiku. Tak jako dokáže zvládnout a ztišit si tisícihlavý dav publika, umí to i s posluchači svých alb: skladba Mnohoznačnost, kterou začne můj pořad OAZA (neděle 17. února 2008 ve 23:15 na stanici Čr3 Vltava), je zvukovou oslavou ticha. Hned další ukázka ale naznačí, že s Borisem, který byl v mládí inspirován poslechem Beatles, se jeho posluchači rozhodně nenudí.

 

Skladbou O smyslu veškeré existence tedy vykročíme na pouť někdy téměř surreálnou, ale vždy velmi inspirující krajinou zvukových vyprávěnek Borise Grebenščikova na jeho posledním albu Bezstarostný ruský tulák z roku 2006.

 

O smyslu existence                      2:44

Reklama

 

Písničky Borise Grebenščikova jakoby doslova naplňovaly známý slogan o šansonu jako o divadle světa ve třech minutách. Další tři ukázky – a obsah cele naznačují jejich názvy – se jmenují Duchovní lidé, Mámo, už nemohu víc pít a Chtěla byste se se mnou vyspat?

 

Duchovní lidé                        0:46

Mámo, už nemůžu víc pít            2:56

Chtěla byste se se mnou vyspat?            2:42

 

Boris Grebenščikov, který již více jak 20 let vévodí ruské rockové a alternativní scéně, se rád a často nechává inspirovat jakoukoliv dobrou hudbou. Umí napsat a věrohodně zazpívat písničku punkovou, rockovou, s přehledem zvládá kantilénu, častušku, nebo irskou pijáckou právě tak jako beatnické téma, jako v písničkách Noste číše na stůl, a následně v autobiografické titulní skladbě Ruský bezstarostný tulák.

 

Číše                                      2:06               

Ruský tulák                           4:48    

 

Po dvou rockových koncertech (v roce 2000 a v dubnu roku 2007) a jednom unplugged koncertu jen s kytarou předvedl Boris Grebenščikova v říjnu 2007 českému publiku Praze, jak dokáže upravit a především zazpívat buddhistické mantry (které vydává s Gabrielou Rothovou a její americkou skupinou The Mirrors a které jsme již na Oaze odvysílali). Se stejnou úctou k originálu ale dokáže „imitovat“ světové hvězdy rocku. Poslechněte si, jak zpívá „jako“ Bob Dylan v písni Hlava Alfreda Garcii.

 

Hlava Alfreda Garcii               5:44

 

Co Boris Grebenšikov dělá, dělá na 100%. Dokáže být milujícím otcem, ale také vášnivým kuřákem, meditujícím buddhistou a zpěvákem manter, ale také rozzlobeným rockerem a písničkářem, ovládajícím masy, režisérem videoklipů a skladatelem filmové hudby, velmi pečlivým překladatelem knih o praktické duchovnosti a dokonce i Upanišad, osobností, zprostředkující svým krajanům indické jógíny, tibetské lamy a poezii súfismu. Nad to všechno je dokonalým šamanem zvuků, jako v písničce Den v domě deště.

 

Den v domě deště                5:14

 

Charismatická osobnost, vášnivý zpěvák ale i čtenář, vystudovaný kybernetik ale i sovětskou  policií i v období perestrojky pronásledovaná mánička Boris Grebenščikov sám sebe občas vidí jako bezstarostného ruského tuláka, ale zároveň jako někoho, kdo už má „uděláno“.

 

Už mám uděláno                        3:33

 

Boris ovládá nejnovější technologie právě tak jako kytaru a piano. Jeho skupina Aqarium je asi nejinternetovější skupinou na světě, a hudebníci zvládají i ty nejsofistikovanější nástroje a nahrávací možnosti. Ovlivnil a ovlivňuje mnoho úrovní současné ruské kultury a je škoda, že ho v Česku znají jen jeho bezprostřední fanoušci.