Reklama
 
Blog | Vlastimil Marek

Knihy o zaručeném sexu

Knihkupectví jsou jich plná. Knih různých exoticky (nejlépe asijsky anebo přímo taoisticky) znějících jmen spisovatelů a spisovatelek o sto plus jednom způsobu, jak si vylepšit sex, jenž lákají především ženy (které tak mohou přímo či nepřímo apelovat a tlačit na své muže, aby trénovali a lépe je tak uspokojili, aniž by ony samy pro lepší sex hnuly prstem, natož zadkem) je stále víc, ale praxe pokulhává. Jeden můj čtenář mi přinesl několik takových knih na ukázku a požádal, abych si je prohlédl a řekl mu svůj názor. Jeho žena je prý kupuje jak na běžícím pásu, ale v posteli je prý stále pasivnější.

 

Samozřejmě, že v zásadě je vždy dobré vůbec se dovědět, že i tohle lze zlepšit a jak (řekl jsem mu). Že totiž tak jako je možné usilovným tréninkem posílit a zvětšit bicepsy nebo jiné svaly těla, tak jako lze natrénovat i lepší slyšení, vidění, dýchání, soustředění, zklidnění, tak lze taky natrénovat (delší, intenzivnější, kvalitnější) sex. Už někdejší „západní“ úspěch indické příručky o různých druzích milostných pozic (Kámasútra) ovšem naznačil, že něco jiného je o nejrůznějších polohách si číst, a něco jiného je zkoušet je v akci.

 

Číst knihy o (taoistickém, čarodějném, keltském) sexu a dalších dálněvýchodních disciplínách totiž není totéž, jako číst detektivku nebo zamilovaný románek. Je samozřejmě podezřelé už to, že o taoistické sexuální extázi píše Angličanka, která dlouze cituje právě z Kámasútry, nebo když o keltském sexu žen suverénně píše muž, a také přitom příznačně varovné, když v předmluvě jedné takové knihy uznávaný guru knih o sexu Mantak Chia uvádí: „Ženy v současnosti zapomínají na svou vnitřní sílu a imitují muže. Ženy by neměly být jako muži – ani by to neměly chtít. Jejich úkolem je objevit opravdovou přirozenost ženy. Poznat vlastní slabosti jako přednosti a neoslabovat se jimi ještě více.“

Reklama

 

Zvláště „zábavná“ je kniha Sexy čarodějnice (napsala jakási LaSalla Firefox). V jednom cvičení doporučuje: „Toto cvičení je určitou nadstavbou pozorování vulvy z třetí kapitoly. Poznání toho, jak voníte, vypadáte, chutnáte. Je načase seznámit se se svým tělem. Milovala jste se někdy sama se sebou? Přistupovala jste někdy ke svému tělu se stejnou vášní, s jakou přistupujete ke svému milenci? Žasněte nad svým skvělým tělem a pusťte se do díla.“ Pak následuje popis dalších zkoumání, včetně čichání k prstu, který ve vulvě zkoumá G bod, a doporučení: „Přivoňte si k prstu, vnímejte, jaká je vaše vůně. (Pokud vaše tekutiny páchnou po rybách nebo jinak nepříjemně, máte nějaký druh infekce a měla byste navštívit svého gynekologa.) Dotkněte se prstem jazyka a ochutnejte tekutinu na svém prstu.“

 

Hm. Docela rád bych věděl, jestli alespoň jedna žena u nás knihu skutečně přečetla, neřkuli odzkoušela. A třeba s tím souvisí i zpráva z tisku: „Podle britských vědců mají ženy na rukou častěji bakterie z intimních částí těla (prokázaly se u 21% zkoumaných žen, ale jen u 6% mužů).“

 

Co asi takové knihy dělají s českými nezkušenými a hlavně neuvěřitelně neinformovanými muži a ženami, když např. absolvent dvou vysokých škol veškeré milostné konání kromě penetrace odmítá, domnívaje se, že líbání a hlazení absolvoval už na gymplu a teď to pro něho už není, nebo když se jiný vysokoškolák domnívá, že sex je zrada na rodičích, a některé dívky zase v očekávání milostného styku zvrací nebo nemohou jíst (a vím i o dvojici, která po několika letech po svatbě přišla na sexuologii s tím, že nemohou počít dítě, a ukázalo se, že se nikdy nemilovali)?

 

Co asi udělá s českými ženami mužské doporučení M. Piontekové (Tao ženy): „Snaha ženy otevřít se je nezřídka spojena s tím, že jsme se nikdy nenaučily zavřít. Sex s mužem znamená pro ženu poddat se, otevřít, energeticky se vydat (jakoby muž jen pasivně ležel, že, pozn. aut.), není proto divu, že ženy se orientují na muže a následný spánek schouleně vedle muže jim dává pocit bezpečí. Ne všichni partneři však mají pro tyto potřeby ženy pochopení, což vede k napětím a negativním emocím. Pro ženu je enormně důležité vrátit se po pohlavním styku vědomě do svého Středu a aktivovat svou Yangovou sílu, nashromáždit vlastní energii a vyrovnat ji. Takové ženy by měly spát ve vlastní posteli. Dopřejte si čas, znovu se seberte a uzavřete se.“ Hm. Kniha je navíc plná tabulek a dlouhých detailních (tedy mužských) popisů různých cvičení (přeložil ji muž!). 

 

Co asi udělá s českou ženou (a její rodinou) kniha Bílé Tygřice (což je prý žena, která provádí sexuální a duchovní cvičení, aby si zachovala krásu a mladistvý vzhled, realizovala svůj ženský potenciál a dosáhla nesmrtelnosti)? Na jednom místě se v ní píše: „Tygřice rozumí své mladistvé sexualitě a proto obnovuje motivace a podmínky, které pomohou jejímu tělu a mysli vrátit se do mladistvého vzhledu. Mužovo zasouvání a vytahování penisu za účelem dosažení orgasmu není pro Tygřici sex. Sex pro ni znamená dobrodružství a hravost. Jedno vášnivé a tajné setkání s neznámým mužem je mnohem přínosnější než sto klidných a uvolněných souloží doma s partnerem.“

 

Naznačuji s Komenským, že konzumace těchto knih „toliko pro hovado dobré jest“, a že jakýkoliv extrém samozřejmě víc škodí než pomáhá.

I kdyby totiž existovala nějaká normální a pro tuhle zemi vhodná střídmá a realistická kniha na toto téma, stejně by se každá další kapitola o tomto způsobu hledání sebe sama či zkvalitňování sexu měla číst teprve tehdy, když adept či adeptka zvládnou všechna doporučovaná cvičení (a některá jsou několikaměsíční): teprve procvičení a posílení určitých svalů v genitální či pánevní oblasti umožní další „cvik“ a další vjem.

 

I pokud by se někdo (některá) skutečně snažil(a) a cvičení dodržoval(a), asi by to ani fyzicky, ani časově nezvládl(a). V knize Tantra a TAO (Tajemství sexuální extáze, také přeložil muž!) doporučuje Gilly Smith například toto cvičení pro harmonizaci krevního oběhu: „Žena leží na boku, pokrčenou pravou nohu a nataženou levou. Muž leží nahoře a opírá se o ruce, zatímco žena do sebe zavede jeho zbraň. Padesát čtyři (6×9) tahů lásky. Podporuje krevní oběh a harmonizuje meridiány. Léčí jakékoliv bolesti pohlavních orgánů ženy. Šestkrát denně po dobu dvaceti dnů.“

Dokážete si to představit? Šestkrát denně by se po dobu dvaceti dnů partneři měli doporučovaným způsobem „spojit“ (a pozor, muž celou tu dobu nesmí ejakuovat!)!

 

Hm. Přitom by stačilo, aby žena jemně, tolerantně (a pochvalami, nikdy ne kritikou) postupně naučila svého partnera jak ji uspokojit (muži jsou i v tomto ohledu velmi učenliví), a takto na sebe naladění partneři si jistě najdou další způsoby a možnosti, jak být spolu tělesně stále intenzivněji. Je to vždy žena, která (před)určuje kvalitu rodinné a milostné atmosféry.

 

Tyhle a podobné knihy o zaručeném sexu jsou k ničemu. A v jistém ohledu jsou pro své čtenářky (a jejich partnery) poněkud nebezpečné. Tak jako v zenu platí, že čtením o koláči se nenajíš,  tak čtením knih o sexu ani orgasmu, ani dokonalého milostného splynutí muže a ženy nedosáhneš…

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama