Reklama
 
Blog | Vlastimil Marek

Korálky 09/1

Poslední dobou si užívám i stále častější výskyt článků z tisku a časopisů, které potvrzují to, o čem jsem psal a psával (a co mi tehdy ale i dodnes někteří málo čtoucí a informovaní vytýkali a vytýkají). Už několikrát jsem některé jevy a informace okomentoval v článcích nazvaných „korálky“ (míněno velmi řídce, ale přece jen se vyskytující korálky zadostiučinění). A proč očíslovaný název? Protože čekám další a další „korálky“.

 Šprti se mohou podívat, co že jsem a jak tehdy psal:

http://marek.blog.respekt.cz/c/2706/Koralky-zadostiucineni.html http://marek.blog.respekt.cz/c/2755/Koralek.html

Reklama

http://marek.blog.respekt.cz/c/3314/Dalsi-koralky.html

 

Co se týká různých variací varovných komentářů k tomu, co se děje ve světě emancipovaných žen: LN přinesly už i na sportovní stránce článek s výstižným podtitulem: Feminizace za každou cenu – sportovkyně si svá práva nárokují už i u soudu. Jde o ženské skoky na lyžích a snahu závodnic soudně si prosadit svůj sport na zimní olympijské hry. Jiná poznámka komentuje nový sportovně zábavný hit v USA – ženský fotbal v bikinách.

Ten hned vedle inspiroval známého hudebníka, jenž se pak již v nadpisu ve svém pravidelném Tesaříkově akordu ptá: „Probouzejí se v ženách větší roupy?“

http://marek.blog.respekt.cz/c/61626/Emancipovana.html

 

Můj názor na „chybějící obliny“ vychrtlých modelek, idolek (abych byl, i když to vyznívá ironicky, emancipovaný a „vyvážený“) žen a dívek, je znám. Zamyšlení Petra Jandy (LN) pod názvem Špeky z Photoshopu hned v podtitulu jasně naznačuje, o co jde: „Zatímco dřív bylo hlavní starostí grafiků v módních časopisech retušovat špeky, dnes je to naopak. Retušují se vystouplé kosti a přidávají ženské tvary. Jedna fikce pak střídá druhou.“ Prý se už nenosí vychrtlé celebrity, a kdo je pro časopis pořád moc hubený, dostane v počítači pár kil navíc.

Měl bych být rád? Jenže i tady jde o předstírání, klam a lež…

 

V čerstvém Reflexu (20/09) dokonce říká profesorka Hana Papežová z Centra pro poruchy příjmu potravy (v článku o tom, že ve Francii platí již rok zákon, který vězením nebo pokutou trestá nabádání k extrémní štíhlosti) totéž, co píšu celé roky: „Po roce 89 jsem začala sledovat časopisy pro ženy. Dnes je v nich návod, jak rychle zhubnou, skoro v každém čísle. Počítačem upravené fotografie jsou nebezpečným virtuálním vzorem krásy a měly by být označeny stejně, jako cigarety.“

Pro nedovtipné: měly by být označeny varovnými nápisy ve stylu „Ministr zdravotnictví varuje: extrémní štíhlost škodí zdraví a může být smrtelná.“

 

http://marek.blog.respekt.cz/c/1770/Chybejici-obliny.html

http://marek.blog.respekt.cz/c/432/Chcete-s-nim-zesilet-touhou.html

 

 

Týž den ve víkendové příloze MF Dnes komentuje psychiatr Petr Šmolka delší vyznání jedné „velmi samostatné“ ženy, která žije se svými dospívajícími dcerami ve svém domku raději sama, než aby posluhovala svému rozmazlenému muži. „Čeští muži bývají většinou takhle vychovaní, a žít s takovým je pak peklo“, říká zároveň s obdivem k „jižanům“ (Italům), kteří si žen víc váží. Psychiatr její názor slušně, ale pádně rozmetal: „Lenka měla smůlu, matkou rozmazlený muž nebyl nejšťastnější volbou. Navíc ji  pak opustil, takže i k dalším mužům přistupovala s nedůvěrou. Ztráta milovaného a idealizovaného otce – byla jsem jeho princezna, staral se, abych měla, všechno, a já čekala na někoho, kdo se ke mně bude chovat jako on – mohla hrát větší roli, než by se zdálo… Jen zhruba 10 až 15% českých mužů patří mezi těžko vychovatelé, ostatní jsou při dobrém vedení poměrně učenliví.“

A dodává: „Kdybych byl zlomyslný, Lence bych nějakého toho Taliána přál. Nejlépe z nějaké vsi na severu. Možná by rychle změnila názor. Měl jsem spolužačku, která se takto provdala, a dokud říkala si, si, bylo vše v pořádku, jakmile se ale pokusila říct no, bylo dramaticky zle, a ona od té doby nedá na české muže dopustit.“

 

http://marek.blog.respekt.cz/c/40716/Pocit-vitezstvi.html

http://marek.blog.respekt.cz/c/1949/Kdybych-znovu-zila-se-svym-muzem.html

  

 A ještě jeden „korálek“ na závěr: již kdysi dávno jsem po vlastních zkušenostech potvrzoval a obhajoval tvrzení indických nádajógínů (náda = zvuk) a tibetských lamů, že člověk se může „proposlouchat“ ke zvukům svého těla, a dokonce i svého mozku (na molekulární úrovni). To jsem to tehdy schytal. Vida,v drobném článečku Šimon Vaculík z 3. lékařské fakulty UK v odpovědi na dotaz čtenáře, proč v noci slyšíme lépe než ve dne, uvádí: „Sluch pracuje s velmi malými energiemi, které mohou být zesíleny do detekovatelných hodnot. Možnosti tohoto zesílení jsou takové, že bychom dokonce mohli slyšet Brownův molekulární pohyb, laicky řečeno pohyb molekul.“

 

http://marek.blog.respekt.cz/c/29341/Tibetska-hudba.html

http://marek.blog.respekt.cz/c/17016/Hudba-bunek-a-tkani.html

http://marek.blog.respekt.cz/c/7955/Kde-konci-hudba.html

http://marek.blog.respekt.cz/c/1691/Zakon-oktavy.html

http://marek.blog.respekt.cz/c/83931/Lecive-vibrace.html

      

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama