Reklama
 
Blog | Vlastimil Marek

Nová vrata

Jak ve vědě a v životě, i v zenu je dobré a žádoucí uvidět něco, nač jsme zvyklí a považujeme to za běžné a samozřejmé, úplně jinak. Novýma očima. Jako tele na nová vrata… „Objev dosud netušených funkcí ribonukleové kyseliny může změnit evoluční teorii,“ píše se v podtitulku článku Radikálně nová autorita, Respekt 25/07, převzatém z časopisu The Economist. Titulek dokonce naznačuje i změnu paradigmatu. Už bylo načase, usmíval jsem se pod vousy celou dobu, kdy jsem si tohle biologické, genetické, ale především lidské téma, četl. O co jde? No o zcela nová vrata, chcete-li, do zcela nových, netušených prostor zkoumání našeho vesmíru (toho dole, uvnitř nás samých, ale i nahoře, v kosmickém prostoru).

 

Tak jako objevy Keplera, Newtona, Einsteina, Bohra, Pribrama a další, kteří pootevřeli „nová vrata“ v tom kterém oboru (které se navíc dnes neuvěřitelně proplétají a mísí), tak i objev, že RNA není jen služka ve službách DNA, jak si padesát let mysleli biologové, ale téměř naopak, vypadá to, že je to právě RNA která v mnoha případech DNA nějak řídí a ovlivňuje, zapadá do koncepce „nových vrat“. Nebo do škatulky vědy, která nic neprokázala, jen vždy popírala, co si myslela předtím.

Podobné je to totiž s výsledky snah o přečtení lidských genů. Genetici před nějakou dobou oznámili, že lidský gen přečetli, a že se snaží ho pochopit. „Jenže už první výsledky projektu ENCODE zpochybnily dogmata, na které přísahaly generace genetiků,“ píše Jaroslav Petr (Jednoprocentní pravda o genech, LN 22. 6. 2007), a pokračuje: „Dědičnou informaci jsme dlouho dělili na geny, a pak na jakousi vycpávku, označovanou také jako zbytečná DNA. Někteří vědci navrhovali soustředit se pouze na geny a zbytečnou DNA prostě přeskočit. Dnes je jasné, že to byla fatální chyba.“

Reklama

Připomíná mi to nevyřešený astronomický problém s temnou hmotou, které je ve vesmíru 95% (nebo opačně, hmota, kterou známe, tvoří jen 5% vesmíru), ale my o ní nevíme vůbec nic. Jsem si jist, že až tahle vrata otevřeme, změní se nejen fyzika, ale i naše životy. Právě tak nás čekají převratné objevy v nazírání na funkci „nevědomí“ (opět, 90% naší mysli), anebo mozkové hmoty, která není neuronem nebo dendritem, a o které se stále neurovědci domnívají, že je tam jaksi k ničemu, anebo v oblasti výzkumu 75% povrchu naší planety – moří a oceánů.

 

Už se těším, jak i vědci objeví, proč jsou lidé, kteří něčemu věří, nebo si pravidelně zpívají, zdravější a šťastnější, nebo co je to telepatie a telekineze, protože s „novými vraty“ se roztrhne pytel s novými řešeními prastarých záhad. Biotechnologie zvaná RNA interference (RNAi) může stát u nových vrat, vedoucích k novým, převratně efektivním lékům. Například analgetik, které, jak se píše ve zmíněném článku, „by ovlivnily činnost genu SCN9A, který, jak bylo nedávno zjištěno, zodpovídá za to, že pákistánský pouliční umělec, který si propichuje nožem paže a prochází se po žhavém uhlí, necítí žádnou bolest.“

Ponechme stranou, že jen o geny nejde, jak ostatně naznačuje i závěr článku: „RNA někdy přenáší genetické informace z generace na generaci nezávisle na DNA tak, že se usadí v pohlavních buňkách. Vypadá to, že projevy RNA jsou za určitých okolností řízeny faktory životního prostředí…“ Jinými slovy, to, co a jak dlouho děláme, asi opravdu ovlivňuje nejen naše bicepsy (v případě fyzické práce nebo vrcholového sportu), nejen mozek a jeho strukturu (v případě, že se např. rozhodneme, a pak nejméně tři měsíce, nejlépe napořád, vydržíme jíst vegetariánsky a denně meditovat a cvičit jógu, nebo zpívat mantru), ale i geny (naše i našich dětí). Říká se tomu „dědění vlastností získaných jedincem během života“. Dávní duchovní učitelé to věděli také, jen by to neřekli takto „současně“: můžeme optimalizovat příští generaci využitím zkušeností generace současné.

 

Nabízí se pár dalších a podle mne velmi důležitých otázek z obráceného konce: není už čas přijmout myšlenku, že jsme to, co (nevědomě) chceme být? Neplánujeme tak trochu konec našeho světa tím, že o něm (tedy o tom konci) tak často mluvíme a píšeme? Neškodíme sami sobě svou pýchou a pramalou pokorou před zázraky přírody? Nešlechtíme systematicky příští teroristy a násilníky (medicínským) násilím při porodech? Nevychováváme si budoucí agresory a necitelné, dobyvačné deprivanty tím, jak je od mala ignorujeme a omezujeme ve školkách a školách?

 

Co se stane v roce 2012 záleží především na nás, a na našem směřování. Třeba skutečně „skončí čas“, jak prorokovali Aztékové. Čas starého myšlení a vnímání, soupeření a násilí. Jak vypadá a kam vede „slepá“ ulička vidíme kolem sebe. Jak by mohla vypadat ona pomyslná „nová vrata“ do světa vzájemné spolupráce a úžasu na zázrakem (a složitostí) života, to na rozdíl od politiků a médií začínají tušit také ti biologové, kteří pootevírají nová vrata s tabulkou RNAi či DNA.

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama