Reklama
 
Blog | Vlastimil Marek

Otázky

Třemi fejetony na duchovní témata jsem v posledním listopadovém týdnu víceméně ukončil své oficiální „blogování“. Mám pocit, že jsem vše, co jsem chtěl a co bylo třeba, už napsal.  Jak co se týká porodů (a knihu vybraných fejetonů Hlásím se o Nobelovu cenu, právě na tohle „ženské“ téma, které se ovšem týká nás všech, jsem právě vydal vlastním nákladem), tak například spirituality. Knihu s názvem Trhlina v realitě podobně vydám v březnu. Aby to bylo jasnější současným čtenářům, kteří se nedostali k mé první knize fejetonů Něco v síti  (a aby i nepřejícím kritikům došlo, že jsem opravdu řadu věcí psal již před deseti a více lety), zveřejním několik fejetonů tak, jak vycházely na internetu (od roku 1997) a pak ve zmíněné knize (celá je na www.baraka.cz).

Reklama

Už v posledním roce šlo ve velké většině jen o reakce na nějaké vnější podněty (z tisku, života, seminářů) a na otázky zájemců. O otázky, tedy ty správné, a také jiné, než obvyklé, jde ostatně stále více: nabádám a vyzývám k nim jak na svých seminářích a přednáškách, tak i.v rámci svého duchovního on-line poradenství.

I dirigent Libor Pešek v rozhlasovém rozhovoru (Radiožurnál, 2. 12. 08) prohlásil: „A pokud se týká filosofie, tam jsme si my lidé nezačali ani klást ty správné otázky, natož abychom na ně uměli odpovědět.“ Dodávám jen: my západní lidé.

 

Když jsem sledoval záznam tiskové konference dalajlamy, znovu jsem si uvědomil, že všechno o tom, kde je chyba a dokonce i jak ji napravit, už bylo nesčetněkrát řečeno a napsáno, ale protože nikdo neposlouchal (a dnes už skoro nikdo neumí „číst“), je třeba to říkat znovu a znovu. Ostatně jsem o tom už psal (a ten fejeton pak dal název i mé knize Když už i dalajlama). Cituji:

 

Dalajlama mne příjemně překvapil (píši ve svém fejetonu z roku 2003): Ve své řeči se totiž lehce dotkl skutečných příčin nejen současné krize. Začal hovořit o tom (parafrázuji volně, jak jsem si to zapamatoval), jak důležitých je prvních šest let života každého člověka, ve kterých se formuje jeho emoční výbava na celý život, jak moc nás ovládají některé emoce, jak mnoha z nás schází pozitivní emoční základ (mými slovy – nehladila nás maminka, nechválili nás). Publikum se usmívalo a třeba i něco pochopilo. Já sám jsem se tetelil nadějí, že snad konečně začnou řečníci, hledači, ale i vykonavači dobra brát v potaz porodem a následnou (ne)výchovou prakticky nezvratitelné, a stylem vzdělání a masových médií do nás všech většinou nevědomě a neuvěřitelně účinně vtloukané negativní způsoby vnímání světa, od kterých se pak odvíjí prakticky všechny neduhy současného světa. Když už i dalajlama… říkal jsem si, tak snad si toho lidi začnou všímat, začnou o tom přemýšlet, a nakonec snad určitě možná, když budou stát v mlze a po kolena ve vodě, jim dojde, že „čtením“ (o duchovním koláči) se nenasytí a nasloucháním řečí o problémech světa a monologických výzev k dialogu se skutečné duchovnosti nepřiblíží ani o milimetrový krůček. Když už i dalajlama… znělo mi dlouho v uchu. Když už i dalajlama…

 

Dalajlama je zde, opět po pěti letech, zájemci, politici, celebrity a novináři opět vyprodali příslušné haly a sály, a… nic. Nedocvaklo jim. A zcela jistě nikdo z nich nezačne od zítřka mluvit a jednat slušně, natož aby trénoval své emoce a meditoval. Mimochodem, přišlo mi několik e-mailů, ve kterých pisatelé tohoto nanejvýš soucitného člověka naivně a předpojatě kritizovali. Otázky, které kladli novináři, byly obvykle povrchní a „dobově“ politické. To je jako kdybyste potřebovali naučit se ovládat nejnovější televizor, a když konečně příslušný technik přijel, vyptávali jste se ho, co měl k obědu.

 

A tak jediné, co kromě odpovědí na otázky budu publikovat na svém blogu, protože se nehodlám opakovat, budou téměř deset let „staré“ fejetony z první knihy Něco v síti (DharmaGaia 1999).

 

Všechny mé fejetony jsou pro ty, kteří mají skutečný zájem, jak na mých stránkách blogu respektu, tak i na www.baraka.cz (i ve formě celých knih ve formátu .pdf). Vycházely také, s nějakým zpožděním, i na www.osud.cz a www.jitrnizeme.cz. Kdo hledá a bude hledat, najde.

 

Opět tedy oznamuji nepředpojatým a duchovnosti chtivým, ale také připraveným, že (také kvůli očním zákalkům) psát sice budu minimálně, ale mám teď spoustu volného času.

Připadám si a jsem značně nevyužitý, a rád předám, co jsem se naučil a umím, pokročilým a motivovaným, kteří se chtějí učit a nemají v sobě běsy: nabízím intenzivní popostrčení tím správným směrem. Forma vyplyne sama.

 

„O tom, jací jsme, nerozhodují naše schopnosti, ale naše volby“, prohlásil i profesor Brumbál. Mí Češi a Moravané jsou zatím nepříjemně a do zblbnutí pasivní a nerozhodní. A tak jim svým písemným odmlčením pomohu: bude na nich, co zvolí. Jestli obvyklou pasivitu, nebo aktivní hledání informací a učitelů. Znáte to: kdo klepe, bude mu otevřeno…

 

První kontakt buď e-mailem (barakan@volny.cz) nebo sms na mobil (732711260), poté, pokud bude zájem, se dohodneme (vysvětlím jak se sem dostanete) a setkáme osobně.

    

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama