Vše v životě každého z nás začíná těhotenstvím a porodem (psal jsem o tom velmi často a napsal vše, co jsem chtěl) a následným chováním žen matek k dětem a mužům. Jsou to ženy (učitelky), které nás učí (tedy měly by) zvládat emoce a jak se stát člověkem (ve školách). A jsou to ženy, které určují, co se v rodině nakupuje, jí, čte, sleduje v televizi a většinou i čím chtějí jejich děti v dospělosti být.
Na nejrůznějších přednáškách, seminářích (ale i konferencích) na témata Nové doby je (a sleduji to již od počátku 80. let min. stol) vždy více jak tři čtvrtiny žen. Jsou to také převážně ženy, které skupují knihy o všech těch tělesných i duchovních disciplínách a metodách. A jsou to ženy, i když i těch je zatím jen několik výjimek, které umí poděkovat.
Svými apely a kritickými články se obracím spíše na ženy, protože muži bytostně nesnášejí přímou kritiku (mají, evolučně, pocit, že v něčem zklamali, a oni velmi neradi „prohrávají“).
Proto také, když zabloudí (a dnes bloudí celý svět), pošlou ženu, aby se zeptala na cestu.
Ženy také protestují, ale červíček pochybnosti o správnosti jejich předsvědčení většinou zůstává a hlodá. Za těch třicet let, co přednáším a píši, to bylo jen několik žen, které mi po letech napsaly, že se omlouvají, že tehdy udělaly chyby, když mne za mé názory zkritizovaly. Jen jeden jediný muž (popostrčen svou ženou).
Je daleko pravděpodobnější, že svým životním stylem ovlivní spíše žena muže než naopak. A jsou to ženy, které snadněji zvládají techniky nejrůznějších meditativních metod (i když na určité úrovni pak už potřebují pomoc zkušeného muže-učitele).
Nebo, jinými slovy, ženy svým způsobem nepotřebují (přesněji napsáno, donedávna nepotřebovaly) nejrůznější duchovní a meditační metody (a také hudbu), protože mají propojenější mozkové hemisféry. Ony umí (také díky těhotenství, které by mohlo a mělo být devítiměsíční meditací, a to hned dvakrát za sebou) nechat odpočinout svou mysl (a různé ty ženské spolky, a také pletení či háčkování, jsou dokonalou meditací a očistným kartáčkem na mozek).
Samozřejmě, je-li běhu světa účastno daleko více žen, vyskytne se daleko více chyb a omylů i na jejich straně. Na Cestě za poznáním sebe sama dnes netrpělivě a nepřiměřeně „spěchají“ i muži, ale do pastí povrchního čtení (knih i společenského vývoje) tak dnes padá daleko víc žen. Přestávají odolávat mužskému nátlaku (protože politika a její řeč, a také mediální čtení světa , jsou dominantně mužské) doby a reklamy.
Proto preventivně popisuji různé počátky negativních trendů u žen: těm, které se dokáží chytnout za nos, šetřím čas a energii (ve smyslu mého okřídleného výroku Nevadí že je zkratka delší, zato je méně pohodlná).
Ženy, které ještě nepropadly atmosféře současnosti, jsou totiž (a donedávna jsem o tom nezapochyboval) odolnější, ve svých aktivitách aktivnější, trpělivě pracovitější… a nestydí se zeptat na cestu.
O to víc mne mrzí, že Bohu, ženám a nám všem žel, poslední roky je to s těmi aktivními ženami, které znám anebo které mi píší, a jejich tolerancí a odolností vůči reklamě a negativním společenským trendům (jakkoli vznešené mívají názvy) stále horší.
O to víc mne potěšil názor dlouhodobého čtenáře, muže:
„Přimotal jsem se do Jitřní země,“ píše, „v titulcích Tvé jméno, to nemohu vynechat, neb jsi mnou vysáván a vytěžován, jak to jen jde, Novou dobou porodní počínaje.
No a koukám, v diskusi vše při starém, s nejlepším úmyslem řekneš co jim (v tomto případě ženám) hrozí, či může hrozit, pokud nebudou vědět a ony na to – co si to dovoluješ, my takové nejsme, tak to prostě není. A uniká jim všechno, co může. V bláhové víře, že mají všechno pod palcem Ti sdělují, že ony mají něco tak primitivního, jako hormony, přece pod kontrolou. A že za všecko můžou chlapi – jiný druh – a v tu chvíli jim naprosto nedochází, že každého muže, co jich na světě kdy bylo, porodily a zpravidla i vychovaly a formovaly ony .
Jaj, pracuji na oddělení, kde jsem sám mezi 30 ženami. Sestry, laborantky, magistry, lékařky. Co chvíli nějaká těhotná, či na mateřské. Jeden by si myslel – jaký to terén pro Tvoje téma (a moje). Opak je pravdou. Rodit bez zázemí možností, které skýtá vybavený operační sál? Zbláznil jsem se. Koncept kontinua? Blábol – magistra 26 let mi sdělila, že ona tu péči pojme raději normálně. Nosit dítě na těle? Nechci si to zkusit, když jsem tak chytrej? Po porodu – hlavně ať mne nechají odpočinout.
Zdravím a po dlouhém čase opakuji – piš dál, ti, kterým tím něco dáváš, spíš tiše přemýšlejí a nerealizují se v diskusích. Nikde v Tvých textech nemohu objevit dštění síry a zatracování žen, kde to tam jenom naše milé rychlovědmy nacházejí?“
A tak doufám, že těch žen, které se neprojevují se v diskusích a jen tiše uvažují, a navíc stále ještě nepodlehly Sirénám nesnesitelně snadného štěstí (v objetí milionáře, jehož koníčkem jsou domácí práce), je stále ještě dost na to, aby postupně (z)měnily svět (nejprve svých mužů a synů, a potom i porodníků a politiků… a ostatních žen, kterým to prostě jen, kvůli nezvládnutým hormonům a emocím, nedocvaklo).
Protože jen ženy mohou pozitivně (z)měnit svět. Proto píši ženám a pro ženy.