Reklama
 
Blog | Vlastimil Marek

Sférická píšťala

Kdyby mi někdo před devíti lety, když už byla kniha Tajné dějiny hudby vydána, řekl, že vyjde ve třech vydáních a že celé roky budu potkávat mladé lidi, kteří mi za ni děkovali a vyprávěli, jak jim změnila životy, nevěřil bych. Naopak, měl jsem celé roky spíše pocit, že důvod, proč jsem tu knihu tři roky předtím začal psát (tehdy neexistoval internet, natož Google, takže jsem se dva roky válel a přehrabával ve stozích výstřižků a xeroxů), nebyl pochopen: jógíni mne chválili za zmínky o duchovnosti, ale divili se, proč jsem tam cpal rock, rockeři mne chválil za zmínky o rocku, ale divili se, proč jsem tam cpal duchovnost.

Přitom právě osobní zjištění, že hudba (ne ta, kterou jsme většinou obklopeni, ale ta skutečná, léčivá, původní, o které jsem psal jako o „tajné“, protože nám ji zatajili) je jen druhou stranou mince duchovnosti, bylo mou hlavní motivací. Chtěl jsem se podělit, a dostupnými informacemi podpořit to, co jsem se snažil předávat i koncerty na tibetské mísy a steel drum, a semináři, na kterých jsem učil hru na „jiné“ a divné nástroje, jako didžeridu, a také alikvotní zpěv.

 

Dalšími z těch dalších exotických a až okultních (protože navozujících změněné stavy vědomí) „hudebních“ nástrojů, o kterých jsem ve své knize zmínil, byly peruánské píšťaly. Psal jsem o nich i v Barace, protože při své návštěvě několika nadšenců v USA jsem se zúčastnil šamanského obřadu právě s těmito z dávnověku obnovenými keramickými dvoukomorovými píšťalami. Svým vyprávěním jsem pak vyprovokoval jednoho podnikavého Čecha, ten si je objednal a přivezl do Prahy. V prostorách prodejny indického zboží Dátá na Ohradě jsme si pak jednou na osm peruánských píšťal „zameditovali“.

Reklama

 

Jenže jsem měl problém: to, co jsem zažil v USA, se rozhodně nepodobalo tomu, co se odehrávalo v Česku. Zatímco tamní „šamani“ už byli jinou duchovní prací na sobě samých připraveni, Češi byli většinou náhodní zájemci a „kvalita“ vjemu (a psychického dopadu) byla neporovnatelně nižší. Tehdy jsem to omlouval nějakou vlastní indispozicí, později jsem ale došel k názoru, že ani majitel píšťal nebyl připraven (jeho pozdější vývoj mi to potvrdil).

 

Celé ty další roky jsem čekal na něco, co píšťalám vrátí jejich původní poselství a kvalitu. Protože tak jako didžeridu, tak jako posvátné léčebné africké bubny, tak jako mručivý zpěv tibetských mnichů sekty Gyuto nebo zvuk tajemných  činelů – šengů, a tak jako zvuk tibetských mís a působivost alikvotního zpěvu, i zvuk peruánských píšťal totiž rozhodně není zvukem jen hudebním, ale spíše vibračním nástrojem umožňujícím rozšířit vědomí.

 

Netušil jsem, že si mou knihu před těmi devíti lety koupí jeden mladý muž z Valašska, který si později sám vyrobí svou první didžeridu (a sám se na ni naučí výborně hrát), a celé roky bude usilovně pracovat na zhotovení unikátního nástroje z rodu peruánských píšťal, kterými se inspiroval. Metodou pokusu a omylu, a trpělivým zkoušením, vymyslel a po mnoha pokusech i vyrobil první funkční exemplář něčeho, co prozatím nazývám sférickou píšťalou (viz obrázek). Ne dvě, ale čtyři komory (a dokonce další dvě v těle samotného tubusu píšťaly), značně větší velikost, a pečlivost zpracování (tahle píšťala je také keramická) způsobují, že zvuk téhle píšťaly je frekvenčně mnohem nižší (na rozdíl od píšťal peruánských) a působí tak nejen na mysl a vědomí hráče, ale i na mysli a vědomí posluchačů kolem.

 

Nový věk došel až k nám. Mladí čeští a moravští nadšenci zpívají alikvoty, hrají na dižeridu, umí užívat tibetské mísy, pořádají a vyprodávají festivaly téhle hudby… a teď tedy nejen užívají, co objevili, zrekonstruovali nebo vymysleli jiní jinde, ale jeden z nich dokonce dal světu unikátní nástroj, který jak navazuje na prastaré empiricky vyzkoušené duchovní zvukové metody a nástroje při práci na rozšíření vědomí, tak posouvá vše ještě blíž autentické současné a překvapivě snadno dostupné duchovnosti.

Ne že by bylo tak snadné jen tak zahrát: chce to jistotu, umění dlouze a stále stejně intenzivně „foukat“, a mít už nějaké zkušenosti (třeba ze hry na didžeridu) s možností jemně měnit poměry tónů třeba jen pomocí „myšlenky“. Ale funguje moment prvního překvapení –  každý, kdo měl tu příležitost a foukl si, strnul: tak niterně povznášející zvuk rozhodně nečekal.

 

Martinovi se povedlo uskutečnit si sen. Neváhal riskovat vztah, neváhal se zadlužit, obětoval celé roky soustředěné práce… a dnes má něco, co je světově a kulturně (a hudebně duchovně) unikátní. Výroba jedné píšťaly mu trvá dva tři týdny, ale stojí to za to (náklady se pohybují okolo 8 – 10 000).

 

Už slyším, jak tahle píšťala pomůže objevit duchovnost (a emoční rovnováhu) nejen bohatým manažerům a podnikatelům, ale i handicapovaným a slepým. Není to nic pro přelétavce a uspěchané a roztěkané hledače okamžitých senzací. Je to dokonalý nástroj zvukové meditace, který umožní každému zažít „hudbu sfér“: extatické sjednocení těla a mysli pomocí zvuku (včetně doprovodných jevů jako je zježená kůže na těle a mráz po zádech atd.).

 

Martin dodělává své webové stránky, na kterých bude i ukázka zvuku téhle píšťaly (i když jen velmi ilustrativní: právě u tohoto nástroje nejlépe vynikne rozdíl kvalit mezi zvukem ve formátu mp3 a zvukem reálným) a plánuje vymyslet a vyrobit i menší (dámskou) verzi. Vyrábí i vyladěné „dešťové hole“ (rainstick), tedy další nástroj zvukové meditace, a když bude odvezen a přivezen, rád (v rámci svých možností) vše co umí předvede na nějakém semináři ([email protected]). Totéž platí i o mně, protože mi už na stolku u postele trůní sférická píšťala.

 

Kdyby mi někdo řekl před dvaceti třemi lety, kdy mne vzali do vazby jen pro úmysl zahrát v Praze na Letné na gongy, abychom (kolem zeměkoule, protože to měla být součást podobných zvukově meditačních akcí na padesáti dalších místech několika kontinentů) poslali do světa vibrační vzkaz možného klidu a míru, že se to podaří již za pět let (a já objevím a pomohu dovézt a propagovat jiné dokonale duchovní nástroje, tedy tibetské mísy a meditační steel drum (ale i představit u nás alikvotní zpěv), rozhodně bych mu nevěřil.

Kdyby mi někdo před devíti lety, kdy vyšla kniha Tajné dějiny hudby (najděte si příslušnou kapitolu), vyprávěl o tom, že i u nás lze vymyslet a realizovat světový unikát, posunující hudebně-kulturní a nástrojové paradigma, nevěřil bych. Jen jsem doufal.

 

A nevěřil bych ani, kdyby mi někdo ještě před pár lety tvrdil, že stále silnější hřmot a lomoz (politického a reklamního) světa vyváží a spolehlivě přeruší niterně transformativní tichý zvuk sférické píšťaly.

 

P. S.: Nabízí se parafráze jednoho slavného výroku – slyšel jsem a viděl budoucnost skutečně duchovní "hudby", navazující na umění dávných šamanů a Pythagora: jmenuje se sférická píšťala. Zvukem působí přímo na mysl a duši.