Reklama
 
Blog | Vlastimil Marek

Špatné zprávy

Nedá mi to a znovu se pokusím komentovat záplavu katastrof a vražd nejen na soukromých stanicích, ale i v každodenních „Událostech“, zpravodajství veřejnoprávního televizního kanálu. V průběhu svátků klidu zcela jistě i letos uvidíme obvyklé litry prolité krve, porci katastrof, a na Nový rok Nova ohlásí pyšně první vraždu v roce. Jakoby těch špatných zpráv kolem nás nebylo až nad hlavu.

   

Pro zájemce ještě jednou zopakuji: svět nevypadá tak, jak se jeví ze zpráv a novin, zvláště těch bulvárních (k nimž se v posledních měsících a hlavně týdnech přiřadilo bohužel i zpravodajství ČT 1). Pokud hlasatel oznámí, že na dálnici D 1 došlo k pěti vážných dopravním nehodám, má pravdu, ale zároveň ji, v proporcích běhu světa, nemá, protože měl oznámit, že zatímco do Brna a Prahy dorazilo 256 756 aut v pořádku, pěti z nich se to nepovedlo. Jistě, přes všechna každoroční varování se jako obvykle i na Silvestra našlo několik nešiků a hlupáků, kterým vybuchl dělbuch přímo v ruce, ale naprostá většina lidstva oslavila příchod dalšího tisíciletí bez jakékoliv újmy. Svět byl opět propojen a mohl na vlastní oči vidět, jak jsme všichni lidé stejní a jak jsme jeden na druhém závislí. Svět se radoval a oslavoval. Mladí, staří, domorodci na ostrovech v Tichomoří i Pařížané či Londýňané, všichni zpívali, objímali se, líbali se. Francouz řídil oslavy u egyptských pyramid, v Amsterodamu zpívali černošské zpěvačky a rapeři anglicky, Švédové bubnovali na hudební nástroje vyrobené z ledu, Eiffellova věž se oděla do slavnostních ohňostrojových závojů a opět omládla, tak jako lidé na celém světě. Takhle by totiž ten náš svět měl vypadat neustále, a nejen při zahájení her Olympiády či začátku nového tisíciletí. Svět se radoval a nebral na vědomí pedantské skuhrání tzv. odborníků, kteří se přeli, jestli je nové milénium začalo nebo začne až za rok.

Reklama

Statistiky jsou neúprosné: nejrizikovějšími povoláními (určitě nejen) v USA jsou chirurgové, lékaři v nemocnicích a příslušníci vězeňských služeb. Důvod? Pracují v prostředí zamořeném lidským utrpením a neštěstím a neumějí se očistit. Psychologové vědí velmi dobře, jak moc je pro naši výkonnost a pocit tělesného a hlavně duševního zdraví důležitý niterný optimismus a pozitivní prostředí. Člověk, který si neustále stěžuje, který je neustále stažen a obává se budoucnosti, zítřka, nezaměstnanosti, nových věcí a zážitků, člověk, který se dá zaplavit stále špatnějšími zprávami ČT 1 nebo novin, přestává fungovat. Neustále adrenalinem zaplavované tělo se prakticky nikdy neuvolní, a lékaři (pár tisíc let po jógínech a buddhistických mniších) vědí, že až 90% všech nemocí je zapřičiněno dlouhodobým napětím někde v těle. Přitom stačí jen vzpomínka na nebezpečnou situaci a už je do krve vyplavován adrenalin. Jóga je tak úspěšná také proto, že učí nás Zápaďany konečně se uvolnit. Neustále stresovaný a tím tedy tělesně i duševně stažený člověk je, kromě toho, že za pár let dostane žaludeční vředy nebo infarkt, zamračený, ztrácí soudnost, optimismus, schopnost správného úsudku a rozhodnutí, je stále egoističtější, emočně labilnější a stále více věcí a situací bere jako útok na svou osobu. Jeho mozek se i „hardwarově“ přizpůsobí. Jen se podívejte na naše vrcholové politiky a co s nimi udělalo pár let strávených mezi samými katastrofami. Nenechejme se zblbnout a stresovat falešnými a účelově vybíranými zprávami. Svět nevypadá tak, jak nám ho televizní a novinové zpravodajství předkládá. Nikdy v historii lidstva nebyla masová média tak mocná a zároveň tak jednostranně negativní. A navíc, dnes už víme, že člověk vědomě vnímá jen asi 20% toho, co sleduje. A pohyb ve filmu je iluze (divákům se promítá 24, v televizi 25 obrázků za vteřinu), takže film a televize na nás mají daleko hlubinnější vliv, než jsme si ochotni připustit. Člověk reklamě neodolá, protože podvědomě vidí onen prací prášek ne jednou, ale 25x za vteřinu!Je asi nejvyšší čas vyžadovat přinejmenším po veřejnoprávní televizi, kterou si my občané platíme, aby se přestala chovat jako soukromá po senzacích bažící stanice. Její zprávy jsou špatné, protože se opičí po soukromých stanicích. Pedagogové by měli vědět, že žáci v základních školách plní „i podvědomá přání svých učitelů“. Učitel, který vchází do třídy s pocitem, že jsou stejně všichni gaunerové a výtržníci, ze svých žáků gaunery a výtržníky nakonec vychová. Co když to platí i co se týče celých skupin obyvatel ve vztahu k jejich vůdčím osobnostem a stylu televizního zpravodajství? Pokud se premiér a předseda parlamentu domnívají, že národ je stádo nevzdělanců a rejpalů, po nějaké době nakonec budou mít, co chtěli. Pokud se dáme zblbnout současným katastrofickým stylem masmédií, nakonec budeme mít to, co zprávy na ČT 1 téměř denně přímo nařizují: samé vraždy, neštěstí, problémy. Stačí tento styl odmítnout. Nebo přinejmenším regulovat. Ani v New Yorku či v Londýně není na novinových stáncích veřejně vystaveno tolik oplzlé pornografie, jak v každé české trafice. Neměli by zprávy vybírat a připravovat vyškolení novináři, jejichž emoční stabilita je nadprůměrná a kteří mají lidi rádi? Nemělo by totéž platit o politicích? Když chcete řidičský průkaz, musíte projít zkouškami teorie i praxe. Jaké zkoušky jsou vyžadovány pro ty, kteří stylem zpravodajství či řízení úřadů, ministerstev či státu tak moc ovlivňují životy tisíců a milionů lidí? Nevím zatím, co jiného pro to udělat, než zkoušet psát jak do televize, tak svým poslancům a znovu a znovu žádat o nápravu „věcí veřejných“. Jinak budou za chvíli i z nás stažení lidé se staženými myšlenkami ve stažených tělech. A svět bude podle toho vypadat. Nestálo by to přinejmenším za celostátní diskusi a tlak na novináře, poslance a politiky?