Milovat bez podmínek je velmi těžké a v našich končinách téměř nemožné. Přitom to umí každá důchodkyně – bez jakýchkoli podmínek miluje svého psa nebo kocoura. Jen s partnerem jí to obvykle nejde.
Milovat bez jakýchkoli podmínek umí každá rodička – její miminko může vypadat jako stařeček, ale pro ni je tím nejkrásnějším, a také bez jakýchkoliv podmínek milovaným tvorem.
Milovat bez podmínek uměla Matka Tereza. Připomenu: když se jí novináři ptali, jak to mohla dokázat, tolik let tak intenzivně pečovat o tolik malomocných a postižených, odpověděla: „Protože miluji Ježíše Krista.“ Novináři si to zapsali a chystali k odchodu, ale ona je zarazila: „Ale vy jste to nepochopili. Já jsem milovala a miluji Ježíše Krista v každém tom jednotlivém malomocném.“
Nečekal jsem to, a vida, poslední dobou mám ojedinělou možnost lásku bez jakýchkoli podmínek poslední trénovat. Když mi žena oznámila, že ode mě chce odejít, aby byla sama sebou, zděsil jsem se všech důsledků a v první zbrklé reakci se málem, na její přání, odstěhoval. Pak mi to ale došlo: to ne já, ale ona (respektive nějaký ten bludný program v její mysli) chce odejít. Pokud odejde, já zůstanu. Abych tu byl, až mě bude potřebovat. Protože ji miluju. A jak jsem tak tu „minci“ otočil na druhou stranu (to je mé „zaměstnání“ a poslání posledních let: učit i jiné vidět každý problém, každou situaci, jako minci, z obou stran zároveň), došlo mi, jakou příležitost tak od života (a ženy) dostávám. Naučit se ji, jako muž současnosti (pro kterého je tohle obzvláště těžké), milovat bez jakýchkoliv podmínek.
Ne že by bylo z počátku zase až tak příjemné čekat milou vstřícnou životní partnerku, se kterou jsme prožili tolik intimních a nádherných chvil, a dočkat se občas úsečné, protivné a na všechno z mé strany negativně reagující fúrie. Ne že by mi netrnulo vždy, když úsečně prohlašovala, že se už rozhodla, že ode mne odejde (rozumějte: že mám odejít), nebo že bych nezvedal obočí při každé její donebevolající ženské nelogičnosti (celých několik let mi prý nechtěla říct o svých myšlenkách na rozchod, protože se bála, že bych reagoval prudce a opustil bych ji – a teď mne chce opustit).
I tohle se dá překonat. Když je na počátku všeho pozitivní úmysl, když po promeditovaných a pozitivních letech a tréninku hary jsou myšlenky koherentní a tedy silné, postupně se mi daří milovat ji bez jakýchkoli podmínek: takovou, jaká i teď je. Její krize je samozřejmě i mou krizí, ale na rozdíl od ní (zatím?) beru už po několikáté vlastní krizi jako příležitost: říkám, že jsem „těhotný změnou“. Netušil jsem, že tuhle její (a naši) krizi dokážu využít na nácvik lásky bez jakýchkoli podmínek.
Má žena je už klidnější, nemračí se permanentně, ale jen někdy, je občas i dokonce uvolněná, jako kdysi, pomáhám jí plánovat její sebepoznávací cestu do Indie (a vybíráme ženský ášram, nebo ženské meditace, aby z toho nebyl jen další útěk před sebou samou).
Samozřejmě, vždycky, když se vrátí od nějaké své (rozvedené) kamarádky, anebo po obvyklém dvacetiminutovém telefonickém rozhovoru s ní, je opět spíše nepříjemná než milá, ale stačí pár hodin a je to opět ta žena, kterou jsem si vzal a kterou jsem miloval – tou obvyklou láskou zamilovaného a poté šťastně ženatého.
Dnes ale, i když se vrátí naštvaná na život a mne především (také protože zosobňuji možnost, že to jde, naučit se být šťastný a brát krize jako šanci k pozitivní změně), se na ni dívám a miluji ji stále víc: v jakékoliv pozici, v jakémkoliv pohybu. Ať dělá a říká cokoliv, a dokonce i to, že mne opustí, miluju ji.
Protože tak jako vím, a občas se mi to podaří uslyšet, že je možné (i jedním uchem) každý zvuk vnímat jako hudbu sfér, teď už vím na vlastní tělo a mysl, že je možno milovat i ženu, která mi na otázku, proč mi to dělá, odpovídá „nevím“, a na otázku proč proti tomu něco nedělá, odpovídá taktéž: nevím.
Je na ní totiž (očima lásky bez jakýchkoli podmínek) přímo vidět, jak zoufale chce nalézt sama sebe, a zatím jí jen nedochází, že nejsem její nepřítel, a že nejprve musí prohrát (svou tvrdohlavost a nekritické chtění dojít ke své pravdě sama), aby pak zvítězila na celé čáře. A právě tahle láska bez jakýchkoli podmínek mi navíc umožňuje nechat ji případně udělat zásadní chybu, a přesto věřit a důvěřovat, že nezajde tam, odkud by nebylo návratu (a pokud to „špatně“ dopadne a pokazí to, nevinit ji, ale „věnovat“ jí tuhle šanci udělat kardinální a životní chybu).
Naznačím o co jde ve všeobecnější rovině: o posun v kvalitě citu. Zatímco při zamilovanosti zamilovaný nevidí (nevnímá) nedostatky a chyby své milované (příroda se postará o jakési hormonální zdrogování a vypnutí racionality), při lásce bez jakýchkoli podmínek zamilovaný chyby a nedostatky své milované vidí a vnímá, ale miluje je: patří totiž k její bytosti a osobnosti. Jsou její neoddělitelnou součástí. Bez nich by nebyla kompletní.
Co asi udělá negativními myšlenkami rozvířená mysl ženy v krizi, když nenaráží na odpor a nesouhlas a kritiku, nebo dokonce obviňování? Nemá s kým a čím bojovat – zklidní se. A třeba i stále častěji zapne rozum (selky) a postupně, myšlenku za myšlenkou, začne její mysl (a mozek) přeprogramovávat způsob, jakým vidí svět, toho svého, a sebe, ze znaménka mínus do znaménka plus. Má tendenci se rezonančně vyladit na již uspořádané (a tedy výkonné) vysílání toho vedle ní, kdo ji miluje láskou bez jakýchkoli podmínek.
Navíc modelový příklad koherentní a pozitivní mysli rezonančně láká mysl chaotickou k vyladění. A v budoucnu pak i ona, pokud tou krizí takto pozitivně projde, bude přesně vědět, co je třeba dělat či nedělat v rámci pomoci jiným, podobně postiženým ženám. A vystoupí z bludného kruhu a bude se opět pozitivně vyvíjet.
Objev neuroplasticity mozku totiž naznačuje další vývoj: ona výhybka v amygdale, jménem Radost (znaménko +), doposud velmi zanedbávaná, tak bude stále používanější, a začne postupně, v oněch dvou desetinách vteřiny (než se rozhodneme my, resp. Tamara), převládat a „vyhýbat“ cokoli se zjeví nebo stane právě jen a jen na kolej Radost (namísto dosavadní koleje Problém). A život se začne vyvíjet směrem ke zdraví, štěstí, pohodě a optimismu.
A také směrem k něčemu, co v češtině nemá přesný význam, a co by se dalo přeložit jako láska bez jakýchkoli podmínek.