Reklama
 
Blog | Vlastimil Marek

Všemi mastmi mazané

Jak tak nad dalšími e-maily postižených mužů přemýšlím o oné malé epidemii žen, které chtějí být samy sebou, a po absolvování víkendového semináře nějaké té bohyně odcházejí od rodin a partnerů, napadla mne další zajímavá souvislost. Ona přeměna milující bytosti v à priori negativně kritickou fúrii, kterou (po)znají každoročně tisíce mužů (na dvacet tisíc sňatků připadá šestnáct tisíc rozvodů, většinou z popudu žen), má zcela jistě řadu příčin. Některé jsem již komentoval, na tu kosmetickou jsem přišel nedávno při úklidu koupelny.

 

Už jsem se vícekrát zmiňoval o tom, že evoluce člověka (a ženu zvláště) nepřipravila na televizní reklamu. Jako pamětník si vybavuji, že ženy měly v socialismu úlohu zjednodušenou: existoval jen jeden (tak jako toaletní papír) velmi nedostatkových druh dámských menstruačních vložek, dvě tři mýdla (kromě základního mýdla „s jelenem“ a kostky na prádla ještě mýdlo Helada, muži měli Solvinu), a Lybar, lak na vlasy. Krém na opalování byl také v zásadě jen jeden, a pokud nebylo sluníčko, používala se mast, po které kůže na nohách a pažích zhnědla, jako by byla opálená. Muži na podporu lepšího opálení používali naftu. Na pleť dělnice používaly Indulonu. Drogerie se v 80. letech postupně začaly plnit řadou dalších mastí a krémů, ale o té současné záplavě se tehdy nemohlo žádné ani zdát.

 

Tak jako mezi másly a jogurty, dnes můžete i v drogerii, mezi regály s krémy a mastmi a líčením a mléky na odlíčení a zvlhčovacími krémy na noc a na den a ráno a pod víčka a na tváře a paže a ruce a nohy… zabloudit. Jednotlivé firmy se předhánějí ve výčtu příznivých účinků té či oné kosmetiky a přírodních předností té či oné masti. Ženy si myjí vlasy téměř obden, takže je logické, že takto přehnaně opečované vlasy si nevytvoří dostatek přírodního mazu (obrany) a bez dalšího šampónu a kondicionéru rychle ztratí „přirozený“ lesk… a skutečně pak potřebují umýt každý druhý den.

Reklama

 

Muži v koupelně se obvykle ani nesnaží pochopit, na co všechno jsou ty desítky kelímků, tub,  flakónů a kyblíčků. Všechny ty balzámy a krémy a šampóny a tonizační krémy pro zralou (či všelijak jinou) pleť na ráno (nebo večer nebo noc) mohou navíc být s příchutí vanilky, růže, mořských řas, bambusu a grapefruitu a řady dalších rostlin a prvků, a navíc v provedení bio a de luxe… no nekupte to.

 

Právě tak je třeba namastit si po každodenní koupeli tělo různými mléky (třeba pro běžné ošetření všech druhů po slunění nebo soláriu, mohou používat i děti, no nekupte to), a ruce a tváře několikrát denně po jakékoliv činnosti (můžete použít restructuring face mask a poté regulating face care, a nakonec použít balzám na takto všemi těmi kosmetickými vynálezy oslabenou a zhýčkanou kůži), a také si potřít rty „vanilkou“ po každém jídle… a to ani nezmiňuji stovky druhů deodorantů, tisíce knižních titulů, pravidelné kosmetické stránky ve všech strakatých časopisech, pořady a reklamy v televizi, kosmetické veletrhy a módní přehlídky a kult modelek atd.

 

Výrobci si mastí kapsy. A kožní oddělení jsou dnes plná žen, které tak moc pečovaly o svá těla, až z toho onemocněly. A to už ani nemluvím o stále panujícím diktátu být v létě do bronzova (a solária stále vydělávají a jejich majitelé, jakož i lékaři na kožních odděleních nemocnic, jakož i plastičtí chirurgové, si mastí kapsy).

 

Někdejší poznámka Heleny Růžičkové, že když ráno vstane a zamžourá na sebe do zrcadla, řekne „Neznám tě, ale umeju tě“, jasně naznačuje, kam až to líčení a odličování došlo. Možná bychom my muži měli při jakémkoliv seznámení uplatnit stejnou větu, abychom věděli, do čeho jdeme (viz foto, co s obyčejný obličejem dokáží udělat vizážisté).

  

Některé ženy jsou marnivé odjakživa, ale před současnou (tak efektivní) reklamou (i co se týká spotřeby mastí, krémů a času) není obrany. A jak poslední dobou naznačuji, ono to má i hlubší dopad: co když zvýšený počet minut a hodin v koupelně a při péči výhradně o tělo (již v 60. letech mne v jednom románu Raymonda Chandlera zaujala věta: „Měla na sobě tolik líčidla, že by to stačilo na natření jachty“), protože čas není natahovací, prostě ubírá počet možných hodin či minut, které by žena měla věnovat údržbě (a očistě) své mysli? Čím větší čistota těla, tím zanedbanější myšlení? Navrch huj, vespod fuj?

 

Nabízí se (já vím, přehnané a k mnohým ženám až kruté) tvrzení: čím víc krémů a balzámů na těle, tím míň rozumu v hlavě. Stále víc žen je dnes namazáno stále větším počtem druhů mastí… ale s životem a štěstím si zákonitě rady neví. Ne že bych měl něco proti hladké pleti, pravidelně ošetřené nějakým přírodním olejem, na příjemně vonící ženě… ale všeho moc škodí.

 

Ženy jsou dnes všemi mastmi mazané… ale asi nejsou dost mazané na to, aby jim došlo, že jsou otrokyněmi všech těch výrobců všech těch výše zmíněných krémů, šampónů, deodorantů a jiných pleťových balzámů. Jsem si naprosto jist, že méně by i v tomto případě bylo jak pro ženy, tak pro jejich partnery a celou společnost, lépe…

     

Doporučené čtení:

 

http://marek.blog.respekt.cz/c/1148/Sterilni-vychova.html

 

http://marek.blog.respekt.cz/c/667/Cistota-jen-pul-zdravi-a-ticho-neleci.html

 

http://marek.blog.respekt.cz/c/1291/Vlozky-a-kytky-damy.html

 

http://marek.blog.respekt.cz/c/1529/Media-po-kapkach.html

 

http://marek.blog.respekt.cz/c/432/Chcete-s-nim-zesilet-touhou.html

 

http://marek.blog.respekt.cz/c/62045/Babske-rady.html

 

http://marek.blog.respekt.cz/c/1770/Chybejici-obliny.html

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama