Komentáře: Hovořit s anděly

Od: Anonym

Anonym — Sun, 27 Jun 2021 07:30:08 +0000

Od: Jan Beneš

Jan Beneš — Sun, 03 Aug 2008 21:49:04 +0000

k tomu technu
Nejsem příznivcem techna, protože produkce na parties je dost přebuzená (kvůli malému spektru zvuků). Kromě ambientu a autorů jako jsou Klaus Wiese, Mathias Grassow nebo Steve Roach poslouchám totiž hudbu která je známá jako psychedelic trance. Vychází ze zvukového základu techna, ale skladby jsou delší (6-12 minut) právě kvůli psychickému účinku a celková atmosféra je poměrně pozitivní. Proč o tom píšu? Chtěl bych reagovat na autorův článek o technu s kterým celkem souhlasím – že techno je příliš hlučné pro pozitivní efekt. Musím však zdůraznit, že po absolvování víkendové psy-trancové party člověk pociťuje intenzivní a trvalé psychické i fyzické osvěžení. Už také pro to, že techno (a freetekno) soundsystémy mají výkon něco kolem 40kw, což je příliš mnoho. Psy-trancový soundsystém bývá menší – okolo 10-15kw, takže ucho posluchače v podstatě netrpí (pokud se neopírá hlavou o bednu). Navíc nejdůležitější charakteristikou žánru je obrovské spektrum nejrůznějších zvuků různého druhu.

Od: jarda

jarda — Sun, 27 Jan 2008 12:20:40 +0000

co musí m e a co může m e
Z titulu já můžeme vše ale z pozice uvědomění si sama sebe v prostoru už to není tak jednoznačné.Mohu vám zprostředkovat výpověď jednoho zapáleného technaře(co zatím neohluchl) jak nejen poslouchá ale sám komponuje t.z.v vážnou hudbu.Vše podléhá vývoji,tak i lidská duše.

Od: jiří

jiří — Sat, 19 Jan 2008 18:11:54 +0000

poznámka k interpretaci gregoriálnského chorálu
Ale dnes v interpretaci gr. chorálu naprosto převládá (možná se už ani jinak nezpívá) právě onen zpěv bez vibrata, což patří k přístupu označovanému jako tzv. autentická praxe… Jen mezi odborníky není naprosto jasné, jak se zpíval. Hrdelním zpěvem (jak zmiňuji výše) třeba naprosto nelze zpívat třeba rychlé ozdobné (melismatické) pasáže…

Od: marek

marek — Sat, 19 Jan 2008 10:12:34 +0000

díky všem za jejich názory
a jsem si jist, že kdybychom si mohli popovídat, určitě bychom si naprostou většinu věcí osvětlili (s řadou diskutérů jsem ve shodě, jen terminologie nefunguje a svádí ke zkratům a zbrklým úsudkům).
Proto pod článkem Dudy techna odkazy na blogy, ve kterých je to víc osvětleno…
Přál bych všem zažít hudbu andělů, jak ji zde marně popisuji, skutečný gregoriánský chorál (nezpívaný a nenahraný profesionálními zpěváky s vibratem a na konzervatoři odstraněnými přirozenými alikvoty v hlasech)…
2 TANSTAAFL: zakryjte si jedno oko docela, a na druhé si dejte brejle zamazené sádlem. A navíc ten zákalek sebou mrská vždy do centra vidění.. A pak čtěte a odepisujte a oceňte ironii diskutujících ?-)

Od: jiří

jiří — Fri, 18 Jan 2008 22:42:03 +0000

dokončení
Co se týče samotného „alikvotního zpěvu“ při provozování repertoáru g. chorálu- spíše se hovoří o „západním“ (ten je více praktikován) než o „východním“ způsobu. Ten „východní“ je právě onen „hrdelní“, typický pro alikvotní zpěv. Také v g. chorálu se vyskytují např. rychlejší pasáže (často ve formě „vsuvek“), vyvolané určitou smyslovou potřebou vyzkoušet různé možnosti hlasu… I při „západním“ či „západnějším“ pojetí je však spektrum alikvotů větší… V některých místech těchto zpěvů se používá i hrdelní hlas, často spíše pro ozvláštnění. A to na místech, která si hudebně přímo „říkají“ o takový způsob zpěvu.
Mimochodem- g. chorál byla natolik složitá, specifická, vznešná a „umělá“ záležitost, že účast lidu při jeho provozování v kostelích nebyla příliš valná či minimální… Jako reakce vznikaly třeba světské duchovní písně. Takový protestanský chorál je příkladem svého druhu. Určitým zjednodušením a „písňovostí“ včetně užití národního jazyka umožnil účast na mších i běžným věřícím.

Od: jiří

jiří — Fri, 18 Jan 2008 22:30:19 +0000

co se týče techna… (a gregoriánského chorálu)
… do diskuse se (zde) nebudu zapojovat, neboť o této problematice mnoho nevím a ostatně není to můj „šálek čaje yogumin“. Pan Marek dělá přesně to, co dělají mnozí mluvčí čehokoliv menšinového. Propaguje to „své“ způsobem naznačeným výše. V mnohých případech zavádějícím způsobem.
Ad greg. chorál- není mi jasné, jak došel autor k tvrzení, že byl zpíván „neškolenými hlasy“? Pochopitelně, že se nejednalo o žádný belcantový zpěv s vibratem jako v italské opeře o pár století později… Mniši se všechny (druhově, resp. funkčně rozlišené) ty zpěvy, jež zahrnujeme pod „střechové“ označení gregoriánský chorál“ učili v podstatě po celý svůj život. šlo zejména o texty, ale i o různé nápěvné formule apod. Ael že by k tomu nepotřebovali žádné „školení“ ohledně hlasu? Zajímavý je dnešnípřístup k interpretaci g. chorálu: naprosto přesně se pochopitelně neví, jak (jakou technikou zpěvu) se v oné době zpíval. Je ale jasné, že je zpíván rovným tónem, bez vibrata.
Cont.

Od: nemo

nemo — Fri, 18 Jan 2008 10:19:59 +0000

nemohu nesouhlasit:)
v podstatě s ničím, co tvrdíte, že tyto dva přístupy k „evropské“ a „asijské“ beru jako od začátku odlišné jsem psal hned ve druhém příspěvku, že ten přístup v vyvolání transu popř. meditačních stavů je až trapně jednoúčelný též. To proč vidím určitou „nadřazenost“ té mimoevropské hudby (je to ale zcestné samo o sobě, protože bych asi musel brát jen hudbu jednoho kulturního okruhu a ne celého světa), je to, že nabízí více přístupů a efektů než ta „naše“, myslím ale, že ten subjektivní přístup nenabízí možnost, jak říci, zda zážitek z Mahlera je srovnatelný (při stejném přístupu posluchače) s indickými rágami, resp. ta otázka sama nemá dobrého smyslu. A objektivní přistup k „hodnocení“ hudby je jak se shodneme omezený. Jestli mám rezervy v poslechu klasiky? Doufám, že ano a že v ní ještě mnohé najdu:)
Mimochodem pod článkem o „zneuživání trance vyvolávající hudby“ už VM diskusi nepovolil… škoda, také moc zajímavé téma. Asi abychom postmoderně nerelativizovali tvrzení v něm obsažená..

Od: TANSTAAFL

TANSTAAFL — Thu, 17 Jan 2008 17:58:48 +0000

přes handicap zákalku v oku
„přes handicap zákalku v oku“ … vzacny a statecny to clovek

Od: jiří

jiří — Wed, 16 Jan 2008 00:01:15 +0000

to jiří němčík
dík :), ale již s diskusí skoro končím. Jen jsem chtěl dodat- u Kindertotenlieder nemůžete zažívat to, co u alikvotního zpívání (pokud jste do tohoto světa dostatečně pronikl) nebo u některých, vybraných žánrů nonartificiální (populární, „ne-vážné“) hudby… A naopak. „Vážné“ (klasice, artificiální) hudbě totiž nejde o to, dostat posluchače do stavu, shodnému s hlubokou meditací (na tom se jistě shodneme).
Relativně monotónní rytmus srdečního tepu, pulsu apod.: ano, některé hudbní žánry mohou právě tou monotónností apod. přivést posluchače zřejmě až k extázi. Ale ani o to nejde tzv. klasické hudbě… V ní jsou ty vjemy jaksi komplexnější, spojené právě s působením moha podnětů (jak vyplývá ze stavebnosti, ale i procesuality dějů v ní probíhajících)
Mimochodem- co se týče působení na fyziologii (i psychiku)- bylo zjištěno, že na mozkovou činnost apod. mohou působit i zvuky, určité fragmenty hudby apod (a jako takové mohou být užity i v muzikoterapii)…