Použil jsem původní název knihy psycholožky Laury Schlessingerové, protože lepší titul pro to, co chci z její knihy zdůraznit, bych nenašel.
A nemohu nezačít citací z prvního odstavce:
„Vím, že většina mužů vidí v psycholožkách bytosti zaujaté proti mužům a nedůvěřují jim. Ti z vás, kdo si to myslí, se mohou uklidnit. Ode mě totiž schytávají ženy! Připravte se, milé čtenářky, nebudu si brát servítky a povím vám pravdu bez příkras. Přijměte ji. Vy to totiž potřebujete slyšet.
Tady to je. Muži vás neničí. Ničíte se samy.“
Dál to pokračuje podobným stylem. Ne že by autorka nechtěla ženám pomoci, jen na to jde zcela jinak, než jak jsou ženy zvyklé.
„Zdá se, že ženy nad svými problémy raději pláčou, než je řeší. Pro muže je typičtější, že problémy řeší, než aby o nich donekonečna vykládali. Stěžujeme si na muže, že se k problémům nechtějí stavět jako ženy: mluvit, mluvit, mluvit, fňukat, analyzovat atd. Ach jo. Upřímně věřím, že bychom vedly plnější život, nacházely kvalitnější muže a měly k nim hezčí vztahy, kdybychom od mužů pochytily trochu té jejich sebejistoty, odvahy, cílevědomosti, smyslu pro čest, trochu fantazie, usilovnosti atd.“
Laura Schlessingerová pak radí ženám, aby si např. přestaly hrát na mrkací panny a princezny a Popelky, aby přestaly za svá osobní zklamání obviňovat muže nebo společnost, aby se neschovávaly do různých rolí a neutíkaly při problému do kouta, aby nevolaly kamarádce při sebemenším náznaku krize partnerského vztahu, upozorňuje, jak je nebezpečné „snít“ o ideálním partnerovi, že předělávání partnera rovná se sebeklam, že to, co vypadá jako nenávist, je často spíše závist atd. atd.
Schlessingerová vystudovala psychologii, ale kvůli mateřství svou vědeckou kariéru ale přerušila a po letech pak začala pracovat jako moderátorka každodenních několikahodinových pořadů v losangeleském rozhlase. A právě mnohaletá denní příležitost naslouchat stěžujícím si ženám ji přivedla na myšlenku nahrávat si stížnosti tazatelek a své odpovědi, a sestavit z nich stručnou a pádnou knížečku, jejíž jedna kapitola se přímo jmenuje „Tahle kniha je o tom, jak myslet hlavou, stručněji se to nedá říct.“
Ano, vážené dámy, které se šmahem rozvádíte pro vzájemné nepochopení, protože váš manžel nedokázal citlivě reagovat, když jste mu v afektu (v rámci premenstruačního syndromu, na který jste ho neupozornila) vyčetla svůj zkažený život a nedostatek orgasmů (přesně tohle kdysi zmínil jeden český psycholog v televizi), manželství nejsou telenovely a nakupování svetříků. A čím dříve se naučíte „myslet i hlavou“, nejen hormony, tím šťastnější partnerský život povedete.
Zatímco v roce 1960 se u nás ročně rozvedlo 12 tisíc manželství, a v příčinách vedla nevěra (téměř 4000) a alkoholismus (1500), v roce 2003 se rozvedlo 32 824 manželství, a větší polovina z toho z důvodu „rozdílů povah a názorů“ (16 599). Nevěra zapříčinila rozpad asi 3800, alkoholismus 1500 manželství. 66% žádostí o rozvod podaly ženy.
Troufám si tvrdit, že onen „rozdíl povah a názorů“ byla ve většině případů spíše neschopnost se vyslechnout a akceptovat odlišnost toho druhého (té druhé).
Přitom půl lidstva hladoví, na mnoha místech se válčí, miliony rodin živoří v důsledku různých klimatických a jiných katastrof – a musí si umět poradit. U nás mají ženy co jíst, kde bydlet, na co koukat v televizi, mohou si kdykoliv popovídat s kamarádkou mobilem – a telenovely a reklamy a romantické hollywoodské filmy jim, spolu s hormony před menstruací či v přechodu, tak zatemnily mozky, že vyvádějí a naplňují prastarý citát: Ženy jsou tvorové, kteří nevědí, co chtějí, a nedají pokoj, dokud to nedostanou.
Přitom i u nás už jsou, poprvé v historii lidstva, k dostání velmi přesvědčivé příručky a knihy o tom, jak jsou muži jiní!
Všechno o rozdílnosti povah a práce mysli a mozků žen a mužů již bylo napsáno a publikováno, ale protože to pravděpodobně většina žen nečetla, musíme začít, spolu s Laurou Schlessingerovou, znovu: „Muži vás neničí, milé ženy. Ničíte se samy!“
Zdůrazňuji, že účelem (nejen téhle) knihy je povzbudit ženy, aby nespadly do pasti vlastních destruktivních programů. „Žít pro lásku je rozhodnutí, které při ženy často končí zklamáním. Od mužů se totiž nedá očekávat, že láska je jejich jediný cíl. Nenaplněné naděje pak plodí zoufalství a zoufalé ženy dělají zoufalé věci…“ A naprosto zbytečné! Dodávám.
Stačilo by trochu naslouchat svému muži, stačilo by místo výzev „ty mě nechápeš, neumíš se do mě vžít“ zkusit se vžít do pozice muže. Ach jo.
Anebo si přečíst tuhle knihu. Doufám, že ji, vážené budoucí čtenářky, pročtete pozorně a po kouscích, a dočtete celou.
Protože muž evolučně netuší, co to je milovat a hladit a chválit, musíte začít. Můžete je to naučit. A pak změníte svůj i náš svět. Ale to si nejprve budete muset uvědomit deset největších hloupostí, jimiž si komplikujete život.
P.S.: Pokud Laura Schlessingerová uvádí „ženy“, má zcela jistě na mysli ženy nešťastné a vyvádějící. Ale možná by si tuhle knihu měly přečíst i ostatní ženy, preventivně, protože žena nikdy neví, kdy ji třeba premenstruační syndrom, v kombinaci s nejdepresivnějším dnem v roce a navíc dlouhodobou inverzí, uvrhne do stavu, ve kterém zapomene na „rozum“ a začne vyvádět.