Zkoušel jsem se ptát řidičů, kdo nové jízdní řady sestavoval a podle čeho, a jestli je možno někde navrhnout změny. Řekli, že ne, a že oni jen poslouchají nařízení dopravního odboru městského úřadu. Napsal jsem tam. Překvapivě brzo mi odpověděli, že jsem jen individuální zákazník, oni že musí vzít v potaz celý kraj, a že mám počkat, protože jízdní řády příměstských autobusů jsou sestaveny v návaznosti na nový jízdní řád Českých drah, který bude platit od 10. prosince.
Jenže když nový jízdní řád vstoupil v platnost, zjistili jsme, že zatímco předtím jsme měli denně několik možností do Prahy i zpět, kdy vlaky či autobusy na sebe jakž takž navazovaly, teď je to tak jeden spoj denně: všechny ostatní na sebe nenavazují!
Když chceme jet do Prahy, autobusy (spoj z Kutné Hory) přijíždějí ke kolínskému nádraží zásadně (kromě jediného) několik minut poté, co všechny osobní vlaky z Kolína na Prahu právě odjely (příjezdy autobusů vždy 35. minutu každé hodiny, odjezdy vlaků ale vždy 32. minutu každé hodiny)!
Další nejbližší možnost vlaku na Prahu je přitom jedině rychlíkem typu EC nebo IC (tedy s příplatkem).
Copak tohle je, vážení specialisté na dopravních odborech Středočeského kraje a města Kolína, nějaká „návaznost“? Nebo to má být nějaký vtip?
Podobně se nám zkomplikovaly cesty z Prahy do Kolína. Donedávna osobní vlaky z Masarykova nádraží vyjížděly přes den každou hodinu sedm minut po půl, teď vyjíždějí sedm minut po celé hodině (ČD přitom v tisku před zavedením nového jízdního řádu slibovaly, že příměstské vlaky do Kolína budou jezdit každou půlhodinu, ale zamlčely, že jen do Českého Brodu). V Kolíně nám navazují dva autobusové spoje ráno, a dva až večer. Ty naše oblíbené přes den nikoliv (například pokud odjedu z Prahy v 15:07, jsem v Kolíně 16:24, ale autobus právě odjel v 16:20!).
V novém jízdním řádu jsme sice našli plánky příslušných spojů, případně seznamy „návazných“ autobusových spojů (z Běchovic, Klánovic, Peček, Úval, Poříčan a Českého Brodu, a v zájmu tam žijících zákazníků ČD doufám, že proklamovaná „návaznost“ bude skutečná), ale pověstně špatná informovanost, a ani „rychlost“ se nezlepšila.
Jeli jsem například do Brna a zpět rychlíkem R 1203 Jadran a potřebovali jsme vědět, kde je ve vlaku zařazen vagón 1. třídy. Na příslušném plakátku byl tento vlak znázorněn neuvěřitelně dlouhou řadou vagónů. Pochopil jsem, že snad od léta bude jezdit až do Splitu (a případně vozit i osobní automobily) a vagón 1. třídy jsem nalezl uprostřed, ale když vlak přijel, byl tento vagón na začátku vlaku. Když jsme i na zpáteční cestě vlakem téhož typu opět museli i v Brně zasprintovat mezi nastupujícími cestujícími více jak sto metrů, než jsme se do vagónu dostali, protože i tam byl znázorněn uprostřed vlaku, pochopili jsme. České dráhy vtipkují (snad nalezly poradkyni v Ester Kočičkové) a starají se o naši jak fyzickou tak duševní kondici (protože běžeckému výkonu nepřidá, když reproduktory nad hlavami vyzývají, abychom nástup do vlaku urychleně ukončili. Jako nácvik emoční odolnosti a orientačního běhu se to ale brát dá.). A to si ani nechci představovat, jaké to bude v létě, kdy tyhle „rychlíky“ ze Splitu mívají, a zcela jistě budou mít (jak jsem osobně zjistil v létě v Českých Budějovicích u obdobného spoje) několikahodinová zpoždění. Že by to byl i nácvik trpělivosti populace?
Na téma trpělivosti je i moje poslední, čerstvá zkušenost s vtipnými dráhami. Trať z Kolína do Ledečka nad Sázavou je místní, mašinka motorová, ale naše. A čím dál pomalejší. Nový jízdní řád opět vtipně prodloužil dobu jízdy. Vlak má klidně desetiminutové zpoždění a nejméně dvakrát jen tak dlouhé minuty stojí ve stanici a „čeká“ na dobu (každým novým jízdním řádem neustále zpomalovaného) odjezdu, ale do cíle přijede téměř na čas: podle jízdního řádu.
Počet automobilů v Kolíně v souvislosti se zahájením výroby v automobilce TPCA prudce narostl právě tak jako narostly znečištění ovzduší a úroveň velmi škodlivého mikroprachu. Nekonečné kolony každé ráno a podvečer teď asi budou, v návaznosti na vtipnou (ne)návaznost spojů v Kolíně, posíleny dalšími auty těch, kteří se doposud k vlakům dopravovali autobusy. Nám ostatním navíc v blízké budoucnosti nezbývá, než hodiny čekání vtipně trávit někde před nádražími (to pražské se začalo, a kolínské začne opravovat).
Milé vtipné České dráhy (a milí vtipní sestavovatelé (ne)navazujících jízdních řádů), děkujeme za vaši starost o naše bránice a těla. Neměli byste ale jízdní řády sestavovat spíše s přihlédnutím ke skutečným potřebám nás, zákazníků, tedy k potřebě dopravit se odněkud někam tak, aby spoje navazovaly?