Reklama
 
Blog | Vlastimil Marek

Čas sváteční

V tom všem shonu, nakupování a obstarávání v čase předvánočním se stává, že maminka či manželka prostě zapomene, anebo prostě nemá čas na své blízké. Myslí to dobře – vždyť já to dělám pro vás – ale nedělá to s nimi. V mysli je přirozeně u úklidu, smažení, balení dárků na poslední chvíli – ne s dětmi a manželem. A oni to cítí. Suma námahy, vynaložená na detaily v domácnosti, se rozhodně nerovná konečnému výsledku: nervózní rodině, která se uklidní až s prvními sousty polévky...

  

Mužům a dětem je, vážené maminky a manželky, naprosto jedno, jestli je ta záclonka nahoře vpravo vypraná nebo ne, nebo jestli je prostírání vyžehlené a všechny příbory na slavnostně prostřeném stolu srovnány jak se sluší a patří na Vánoce. Muži mají hlad a děti se těší na dárky. Ustaraným hospodyním se totiž někdy důrazem na formu vytrácí sama podstata Vánoc – být spolu a obdarovávat se radostí (třeba z dárků) v tom výjimečném čase svátečním, který se zase rok nezopakuje. Uklízí se průběžně neustále, vaří se také téměř denně, denně jsou rodiny všedně spolu, ale v čase svátečním je (mělo by být) všechno jiné, svátečnější.

 

Nerad vzpomínám, jak probíhaly Vánoce u nás doma (ale i v domácnostech mých kamarádů): míra vypětí a nervozity stoupala, jak se blížila hodina, označená za počátek štědrovečerní večeře. My děti jsme s rostoucím napětím sledovaly, jak máma kmitá u plotny (pomoc odmítala), a věděli jsme, že to jako vždy skončí křikem otce (nervózního z hladu) a pláčem matky. Pak se ale tím, jak těla jedlíků prostoupily, jak dnes víme, endorfiny, situace zklidnila, a další chod jsme jedli už v relativním klidu. Jen jsme „rostli“ z toho, že si otec ještě přidával bramborový salát nebo smažený řízek (tehdy se na severní Moravě jedl smažený kapr jen výjimečně).

 

Jak už snad víte, vážené maminky a manželky, muži a jejich vnímání času je značně jiné než to vaše, ženské. A tak v zájmu zachování klidu a míru v rodině buď neurčujte přesný čas, kdy bude večeře, anebo se jej snažte maximálně dodržet (i za cenu, že ta či ona dečka nebude přesně na své místě). Mužům a dětem je totiž naprosto jedno, jestli máte tuhle nebo jinou slavnostní zástěru (která navíc honem potřebuje přežehlit), oni nevidí,

Reklama

opakuji, nevidí, že máte jednu řasu rozmazanou, nebo oko na punčoše, ale rozhodně jim není jedno, že večeře měla začít v sedm a je sedm dvacet a nikde nic. Že tak byli ošizeni o čas sváteční (štědrovečerní jídlo je také sváteční už jen tím, že není běžně na stole).

 

Přestože to víte po Vánocích prakticky pokaždé, zkuste to, vážené mámy a manželky, letos nepřehánět s počtem cukroví (soutěživost je vlastností mužů, a tak se snažte nepodlehnout diktátu hlášení sousedky, že už na Mikuláše má upečeno dvacet druhů): mužům a dětem je jedno, kolik typů a tvarů cukroví je na stole, ti zblajznou cokoliv. Znám starostlivou maminku tří dospívajících dětí, která nepochopila o co tu jde a přešla na poněkud zdravější výživu svých věčně hladových dětí: o minulých Vánocích nepekla desítky druhů typicky sladkých kousků (včetně vanilkových rohlíčků), ale napekla opět desítky druhů „zdravého“ celozrnného mlsání. Jako obvykle to pak „jedli“ ještě v únoru a ten čas sváteční, který mohla a měla věnovat rodině, už ani jí ani jim nikdo nevrátí. 

 

K pohodě Vánoc jistě přidá i promyšlený výběr dárků. Je samozřejmě dokonalým a nepřehlédnutelným důkazem sebestřednosti muže, když své ženě daruje k Vánocům sadu vrtáků. Někteří muži už jsou takoví: vžít do druhého, natož do druhé, se prostě nedokáží, ani kdyby chtěli, a tak darují to, co sami mají nejraději. Příteli tchán daroval své oblíbené v chilli nakládané papričky, které on samozřejmě nesnáší.

Mějte ale na paměti, že i obligátní kapesníky, kosmetické soupravy nebo ponožky jsou jen prostředkem k tomu důležitějšímu: vědomí, že na sebe (ač to tak ve shonu časů všedních nevypadá) myslíme. O onu „hmotu“ dárku jde až v druhé řadě: prvotní je jistota, že na nás ten či ona nejméně při vybírání a kupování, nebo dokonce zhotovování dárku, mysleli.

 

Nedávno tiskem proběhla zpráva o výzkumu, který na zadání jedné velké průmyslové společnosti zjistil, že dělníci a vrcholoví manažeři, kteří měli spořádaný rodinný život a pravidelný sex, podávali daleko vyšší pracovní výkony. Jinými slovy, je-li člověk obyčejně, ale i vrcholově spokojený psychicky, je obyčejně i vrcholově výkonný i fyzicky. Klape-li to v rodině (a v posteli), klape to i v životě. Co to naznačuje? Že nejen v běžném životě, ale především v čase svátečním a především vánočním by všechno to jídlo a cukroví mělo být jen prostředkem, nikoli cílem.

 

V tomto ohledu pak tím vůbec nejlepším a nejluxusnějším dárkem, který navíc dokonale utuží manželskou (a následně i rodinnou) atmosféru, jste, vážené manželky a partnerky, vy samy.

Zkuste „se“, zvláště v čas sváteční, dát rodině neuspěchaná, bez nervozity, přívětivá a milá. Po večeři a společně shlédnuté pohádce, a až děti usnou, neuklízejte a netravte hodiny v koupelně: přijďte co nejrychleji do ložnice nahá – věnujte svému muži či partnerovi sama sebe. To je pro jakéhokoliv muže dárkem nad dárky. Jednou se mi takto k narozeninám (které zásadně neslavím) „věnovala“ má žena (ležela nahá na posteli, ovázaná červenou mašlí): byl to ten nejlepší dárek, jaký jsem kdy v životě (kromě koloběžky, když mi bylo šest let) dostal. A ač nebyly Vánoce, byl to čas sváteční.

 

Vždyť i vy samy podvědomě tušíte, že důležitější než počet druhů cukroví je jít společně na výlet (ale s nějakým cílem, protože bezcílné procházení muže a syny  irituje), dát si nějaké jídlo v restauraci, vyfotit se: společně strávený čas je vždy pozitivní, ale společně strávený čas sváteční, a dokonce Vánoční, je o to víc oním pojivem, které pomáhá stavět pevné zdi rodinných, ale i partnerských vztahů. Zatímco zamilovanost vydrží maximálně dva roky, následná forma partnerské lásky je výsledkem společného času: společně strávených chvil, společných dobrodružství, příběhů, radostí ale i starostí. Zatímco dovolená je spíše dobrodružstvím, čas sváteční o Vánocích přímo vybízí k zastavení a vědomému vychutnávání rodinných a svátečních rituálů.

Zatímco časopisy předstírají, že luxus je zlato, stříbro, šperky, parfémy a kožichy, vy samy přece intuitivně víte, že skutečným luxusem k nezaplacení (po kterém touží i všichni milionáři) je čistý vzduch, klid a pohoda a harmonické vztahy v rodině.

Dovolte si tedy letos dát si vzájemně ten nejvzácnější a nejluxusnější dárek, čas sváteční.

   

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama