Reklama
 
Blog | Vlastimil Marek

České konferenci

První jarní den začne v Poděbradech konference, která má vznešené cíle, ale bude mít (při vší úctě ke každému z nich) obvyklé řečníky bez skutečného řešení (nebo alespoň jeho návrhu). Nosným tématem tohoto 1. ročníku je Česká země, čemuž odpovídají i základní body programu: postavení České země v historických, hospodářských a celkových geopolitických souvislostech s evropským a celosvětovým vývojem společenského dění. Málem jsem mávl pomyslnou rukou nad další zbytečnou akcí, když jsem si všiml dalšího tématu: postavení České země v jejím duchovním významu z hlediska historie, současnosti a budoucnosti atd. Má se projednat také nadcházející období osvícení - v hospodářství, ve školství, ve zdravotnictví a v sociální otázce společnosti.

 To mne zaujalo: čekají „osvícení“? A tak zaujmu (své obvyklé) alternativní stanovisko. Základní termín, osvícení, pojmu ne formálně, jako označení jakési multidisciplinární regenerace společnosti, ale doslova, jako vyvrcholení snah člověka realizovat své duchovní potenciály. Tedy jako osvícení, kterého dosáhl Buddha (a po něm další).

Kdo chce zapalovat, musí hořet. Kdo chce dosáhnout osvícení (u jiných), musí být sám osvícen. Chtít vymyslet něco skutečně nového, jiného, nelze mozkem, který je zcela ovládnut starými zvyky (programy). „Studium pramenů ke knize Sociální mozek mi odhalilo, že my lidé jsme někdo jiný a něco jiného, než jsem si po celý život myslel jak díky evropské myšlenkové tradici, tak díky čtyřiceti letům každodenní lékařské praxe. Bylo to pro mne překvapení,“ napsal MUDr. František Koukolík v září 2005.

Je nejvyšší čas začít si i celospolečensky klást (nebo dovolit jiným klást) nové, jiné otázky. Změnit zadání. Pokusím se naznačit, jak by bylo možno postupně splnit (pro staře myslící politiky nesplnitelné, a proto tak abstraktní) tak pozitivní cíle. Nalijme si proto čistého mléka, pánové a dámy (nejprve je ale třeba změnit pořadí důležitosti řešení):

Reklama

Zaprvé, zdravotnictví, respektive porodnictví, protože porodem to všechno pro každého z nás začíná. „Neexistuje děsivější vstup do života než ten, který několika posledním generacím připravilo naše porodnictví,“ napsal před více jak pětadvaceti lety Frederic Leboyer. Už totiž víme, že jak v období těhotenství, tak zejména v průběhu porodu (a prvního roku života) se na celý další život utváří jak základní struktura mozku, tak celkové tělesné a duševní předpoklady. Už víme, že první vteřiny a minuty života (tedy např. intimita a nezasahování do průběhu porodu, jakož i životně důležitá nutnost ponechání novorozence na těle rodičky) nejsou něco, co je automaticky zaručeno, ale bohužel ve většině případů, jakkoli se to na první pohled nezdá, negativně programují a handicapují děťátko jak co se týká zdravotního stavu, tak co se týká psychiky a duchovnosti.

A aniž si to politici a lékaři uvědomují, porod úzce souvisí i s ekologií. Prenatální psycholog Peter Fedor-Freybergh již před lety napsal, že „děloha je prvním ekologickým prostředím člověka: tak, jak se k dítěti chováme, když je v děloze, a při porodu, tak se ono bude chovat v dospělosti k přírodě.“

Jiný slovy, chtěný a milovaný, přirozeně (tedy bez medicínských zásahů) porozený člověk, který bude v dětství hlazen a chválen, bude v dospělosti asertivní, sebevědomý ale ne sobecký či soupeřivý, soucitný, šťastný, zdravý a přizpůsobivý jedinec, který bude, kromě mnoha jiného, schopen dialogu, a navíc bude umět prohrát, resp. přijmout i to, co nevymyslel.

 Co se týče našeho zdravotnictví jako celku, řešení je nabíledni (a exministr Julínek k němu směřoval): např. ve staré Číně byl lékař ve vesnici nebo v městečku placen za to, že byli všichni zdraví. Když mu někdo onemocněl, sebrali mu prémie. Jakmile změníme pacientům, ale i lékařům a dalším lidem ve zdravotnictví (a v pojišťovnách) zadání, začnou být zainteresovaní a zodpovědní.

Zadruhé, školství: „Dvanáct let vězníme dětské tělo v omezeném prostoru, jeho energii v omezených aktivitách, jeho smysly v omezených situacích, jeho sociabilitu v omezeném množství kamarádů, jeho mysl v omezených zkušenostech o světě kolem nich. Co děti naučíme? Neučit se to, co chtějí,“ ví z vlastní zkušenosti americký učitel Noel McInnis (kterého poté, co napsal o svých názorech na veřejné americké školství knihu, nenechali učit). „Školy jsou továrny na poškozené výrobky,“ citoval i sociolog Bohuslav Blažek již před mnoha lety. Navazoval jen na zatím umlčované názory ostatních průkopníků celkové změny zadání i ve školství. Drezurní metody potlačování přirozené dětské hravosti a zvědavosti totiž i u nás stále vychovávají z budoucích potenciálních nositelů Nobelových cen a světových umělců zakřiknuté konjunkturalisty bez jiskry invence. Nebo naopak, asertivní, průbojní a tvůrčí výjimky u nás rostou navzdory diktátu autoritářských škol.

Na rozdíl od našeho školství, které (tak jako generálové své vojáky) stále připravuje děti na ty minulé problémy, ve světě se například už přestává používat slovo učit (to teach) a slovo učitel (teacher), ale užívá se slovo pomáhat, asistovat (a učitel je asistent a ve třídě jsou vždy dva). Dívky se učí matematiku z učebnic psaných ženami a děti se hrou (např. na Suméry nebo Římany) učí v jednom celku, třeba i při vaření nebo výrobě lodi, zároveň matematice, dějepisu a sociálním vztahům, ale i praktickým dovednostem.  

Zatřetí, změňme už dávno nefunkční způsob, jakým vnímáme a řešíme svět (i ekologicky). Že se svět nedá změnit? Že to jsou jen nereálné sny? Jenže každý šaman odjakživa ví, že člověk nemůže změnit svět (a svou ženu či muže nebo politika). Co ale může změnit, je vlastní postoj ke světu (ženě, politice). A tím, jak se změní on, začne se měnit i svět (nejen v) jeho okolí. Před lety jsem v rámci zadání „Co byste udělal, abyste pozitivně změnil svět“, navrhl: „Co kdyby OSN vypsalo celosvětovou soutěž, že ten, kdo prokazatelně (prověřen komisí osmi duchovních mistrů) dosáhne osvícení, dostane deset milionů dolarů?“

I v ekologii totiž platí to, co platí pro život sám. Vše začíná v naší mysli. Známé heslo amerických aktivistů „nového věku“, které poprvé zaznělo na Dni země na počátku 80. let, je přitom dnes delší: Think globally, act locally… change individually. Česky tedy „Uvažuj globálně, jednej lokálně… a změň se individuálně.“ Objev neuroplasticity, tedy schopnosti mozku přizpůsobit se (jako trénovaný sval) každé déle provozované činnosti naznačuje, že změnit myšlení je sice obtížné, ale reálné. Stačí pojmout pozitivní úmysl, vydržet alespoň tři měsíce, a také pochopit, že nejefektivnější, a vlastně jedinou reálnou metodou pozitivní transformace jedince i společnosti je,

začtvrté, aktivní a praktická duchovnost. „Lidé, kteří hovoří o spirituálních zážitcích, si nevymýšlejí: jev, kterému říkáme duchovnost, existuje,“ napsal již před lety MUDr František Koukolík. I on už totiž ví, že duchovní lidé, tedy ti, kteří o své duchovnosti vědí, a kteří pravidelně své tělo a mysl ladí nějakou tou duchovní metodou, jsou zdravější, efektivnější, soucitnější, a také ekologičtější, než tzv. normální lidé. A rozhodně nemám na mysli návštěvu přednášky dalajlamy nebo účast na vánoční mši či nějakém tom varhaním koncertě.

Bez oné individuální (duchovní) změny, ke které vede cesta právě od „baby and mother friendly“ porodu, přes laskavou netrestající výchovu a vzdělání hrou, se totiž ani ve společnosti nezmění vůbec nic. Protože ne politika nebo ekonomie, porodnice nebo škola, ale politici a ekonomové, porodníci a učitelé jsou ti, kteří, pokud se začnou měnit, začnou měnit i společnost jako celek. Nebo ještě jinak, jak naznačují výzkumy mozku a statistiky vývoje společnosti, za pár desítek let budeme muset (i tady v Čechách) všichni, včetně učitelů, politiků a ekonomů, být daleko duchovnější, nebo nebudeme vůbec. Všimněte si, vůbec nejde o velké investice. Naopak, jde "jen" o změnu myšlení a úmyslu, o jiné zadání.

A když to dobře dopadne, každá konference pak bude nabízet, kromě pasivního vyslechnutí nepředpojatých a dialogu schopných řečníků, zároveň i zážitkové a naučně transformativní semináře a workshopy jiného, pravohemisférového myšlení.

Doporučená četba pro pokročilé a zodpovědné čtenáře:

Ad porody:

http://marek.blog.respekt.cz/c/664/DDT-porodnictvi.html 

http://marek.blog.respekt.cz/c/2316/Mami-tys-me-nerodila-doma.html

http://marek.blog.respekt.cz/c/2251/Michel-Odent-Porod-a-koreny-nasili.html

http://marek.blog.respekt.cz/c/2036/Porod-a-jeho-dusledky.html

 http://marek.blog.respekt.cz/c/1528/Hluboky-pocit-strachu.html

 http://marek.blog.respekt.cz/c/1032/Breci.html

http://marek.blog.respekt.cz/c/708/Stoleti-bez-lasky.html

 http://marek.blog.respekt.cz/c/685/Henci-Goerova-Porodnicka-vira.html

 http://marek.blog.respekt.cz/c/41023/Materske-chovani-a-geny.html

 http://marek.blog.respekt.cz/c/36320/Porod-jako-orgasmus.html

Ad výchova:

http://marek.blog.respekt.cz/c/2580/Mozart-a-IQ.html

http://marek.blog.respekt.cz/c/9553/Koncept-kontinua.html

http://marek.blog.respekt.cz/c/9550/Homo-sapiens-emocionalis-stupidus-politicus.html

 

 

Ad školství:

 

http://marek.blog.respekt.cz/c/1933/Marilyn-Fergusonova-Nove-zpusoby-uceni.html

http://marek.blog.respekt.cz/c/1477/Skola-jako-zrada-dospelych-na-detech.html

 http://marek.blog.respekt.cz/c/2123/Zaci-nenavidi-matematiku.html

 http://marek.blog.respekt.cz/c/2794/Lestit-skeble.html

 

 

Ad duchovnost:

 

http://marek.blog.respekt.cz/c/710/Osviceni.html

 

http://marek.blog.respekt.cz/c/538/Duchovnost-je-Cesta.html

 

http://marek.blog.respekt.cz/c/1642/Duchovni-puberta.html

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama