Apollónios z Tyany je jedním z mála řeckých duchovních učitelů, který strávil jako mladý muž nějaký čas mezi jógíny v Himálaji. Dochovala se jeho čtyřsvazková kniha, ve které popisuje učení jógy. Apollónios pak dalších šedesát let šířil myšlenky jógy v Řecku, v Římě, ve Španělsku a v Egyptě. Apollónios se narodil v městě Tyana, které dnes leží na území západního Turecka. Studoval v Tarsu u fénického učitele, ale jeho zájem o mysticismus a léčení ho brzy zavedl do Asklépiova chrámu ve městě Aegae. Asklépius je starořecký Bůh lékařství a jeho chrámy sloužily jako tehdejší nemocnice a kliniky. Apollónios se pak stal lékařem, ale zároveň pečoval o své zdraví. Přestal jíst maso a pít alkohol, jedl jen vegetariánskou stravu a pil vodu. Přestože zdědil dost peněz po rodičích, všechny rozdal a žil velmi střídmý život, zasvěcený učení a službě druhým. Apollóniovu mysl ale stále naplňoval dávný sen – navštívit světce v Indii.
Abychom pochopili, proč Apollónios snil o Indii, a jak se lékaři v přední Asii dověděli o józe, musíme se vrátit několik století nazpět a pokusit se vystopovat první kontakty mezi řeckou a indickou civilizací. Západ se setkává s východní moudrostí
V dekádě před svou smrtí v roce 323 př. Kr. dobyl Alexander Veliký svět (nebo to, co z tehdejšího světa znali Řekové) – od Makedonie na západě až po Egypt na jihu a přes rozlehlé části Persie na východě. V roce 327 př. Kr. vpochodoval Alexander se svou armádou na území dnešního Pákistánu, rozhodnut dobýt Indii. Nevěděl, do čeho jde – řecké zeměpisné znalosti byly tehdy velmi ubohé, a tak si Řekové např. pletli řeku Indus s prameny Nilu. Alexander ale v Indii úspěchy nezískal: jeho vojáci se znechuceni monzunovými dešti chtěli vrátit domů. Přesto ale v Paňdžábu učinil několik důležitých objevů. Setkal se s jógíny, jedinými lidmi na světě, které si nemohl podrobit. Starořečtí historikové zaznamenali např. toto setkání:
Mezi brahmány byl světec jménem Dandamis, který žil v lese na loži z listů. Alexander si přál naučit se jeho idejím a poslal vojáka s tímto poselstvím: „Alexander, syn mocného boha Dia a vládce nad celou zemí tě vyzývá, abys ho navštívil. Pokud tak učiníš, budeš bohatě odměněn. Pokud se nedostavíš, zabije tě.“ Dandamis si poselství vyslechl, ale neprojevil žádnou velkou reakci. „Existuje jen jeden vládce,“ odpověděl, „ten, který stvořil světlo, mír a život. To je jediný král, kterého poslouchám. Jak se může Alexander nazývat vládcem světa, když i on jednou umře? Co mi může nabídnout, když má matka Země mi již poskytuje všechno, co potřebuji? Nic nevlastním a tak nic nemusím strážit a spím klidně. Alexander může zabít mé tělo, ale nemůže se dotknout mé duše. V čase smrti jsme všichni povoláni, abychom předvedli své zásluhy, a tak nechť král dobře uváží nářek těch, které utlačoval. Možná, že si může koupit ty, kteří milují zlato, možná, že může zastrašit ty, kteří se bojí smrti, ale mi jógíni se nestaráme ani o jedno, ani o druhé. Vrať se tedy a řekni Alexandrovi, že nemá nic, co bych potřeboval a že ho nenavštívím. Jestliže se mnou chce mluvit, ať přijde za mnou.“Když Alexander uslyšel tuto odpověď, byl nucen si uvědomit, že on, který si podrobil tolik národů, si nedokázal podrobit nahého starého muže.
Ještě jeden překvapivý objev na Alexandra v Indii čekal: našel Indy, kteří hovořili řečtinou a znali řecké bohy. Západní historikové zatím nedokázali tento jev vysvětlit, ačkoliv indičtí historikové zdůrazňují, že kontakty mezi Indy a Řeky probíhaly již od dávných dob.
Vraťme se tedy zpátky do 6. stol. př. Kr., do doby, kdy žil jeden z nejvlivnějších řeckých myslitelů, Pýthágorás. Ten je dnes omylem vzpomínán jen jako původce slavné pýthágorovy věty (kterou ve skutečnosti znaly už mnohé kultury o pár století dříve). Pýthágorás nalezl v Itálii duchovní komunitu, ve které vyučoval meditaci, vegetariánství, hudební terapii, teorii reinkarnace a přísnou sebedisciplínu. Vyžadoval od svých žáků např. pětileté období naprostého mlčení a očekával od nich, že se budou vzdělávat v astronomii, matematice a mnoha dalších předmětech. Pýthágorejci uctívali ženy – od manželů se očekávalo, že budou svým manželkám věrní. Historikové doložili, že mezi ženami jižní Itálie byl právě pro tyto své názory Pýthágorás velmi populární.Ještě před tím, než tuto komunitu založil, strávil Pýthágorás dvacet dva let v cizině. Raní křesťanští autoři uvádějí tradiční domněnku, že během té doby Pýthágorás navštívil Indii. Víme jistě, že studoval v Egyptě a v Persii, a i kdyby nikdy do Indie fyzicky nedošel, zcela jistě zvládl mnohé indické doktríny a praktiky od učenců, které navštívil v Babylónu. Apollónios z Tyany byl oddaným následovníkem Pýthágora. Vypadal jako typický pýthágojerec (nebo jako mnozí jógíni: dlouhé vlasy a vousy, prostý oděv, nenosil nikdy nic, co by pocházelo ze zabitých zvířat).
Pětileté období mlčení ale bylo velmi těžkým úkolem. Jednou totiž procházel městem Aspendus a narazil na dav lidí, kteří se připravovali k upálení dvou bohatých kupců. Dva bohatí kupci skoupili všechno obilí a odmítali ho vydat, protože doufali, že až bude hlad, vydělají hodně peněz. Protože to ale bylo legální, úřady nemohly zasáhnout. Apollónios se vyšplhal na pódium, aby na něho z rozčileného davu viděli a protože nechtěl porušit svůj slib pětiletého mlčení, pokoušel se lidi uklidnit jen máváním a gestikulací. K překvapení úředníků se mu podařilo dav uklidnit. Jen gesty se mu pak podařilo přesvědčit hladové lidi, aby přivedli ty dva bohaté kupce, aniž by jim ublížili. Apollónios pak kupcům podal své napsané poselství: „Naše matka Země nám všem poskytuje všechno, co potřebujeme, protože je to tak správné. Vaše činy ale nejsou správné, protože využíváte jejích darů, jako kdyby to byla matka jen vás dvou.“ Před rozběsněným davem obchodníci rychle změnili svůj názor a v zájmu sebe i udržení pořádku ve městě rozdali své zásoby obilí zdarma. Apolloniova schopnost inspirovat lidi – v tomto případě, aniž by pronesl jediné slovo – mu velmi dobře posloužila i o pár let později, když se vrátil z Indie a začal cestovat, učit a léčit od města k městu.
Setkání s jógíny
Ať už se o jógínech dozvěděl od svých přátel nebo pýthágorejců, kteří věřili, že jejich učitel, Pýthagorás, před pár stoletími Indii navštívil, nebo o nich slyšel od „gymnosofistů“ (indických filosofů), kteří v Řecku vyučovali, nebo jako obyvatel Přední Asie slyšel pověsti o výjimečné moudrosti a schopnostech jógínů od perských sousedů (v té době Persie kontrolovala severozápadní Indii), Apollónios byl rozhodnut se se světci v Himálaji setkat. Naštěstí pro nás, když se Apollónios vydal do Indie, měl s sebou asyrského žáka jménem Damis, který si vedl deník. O sto let později se deník dostal do rukou Domny Julie, římské císařovny, která byla oddanou následovnicí památky Apollónia. Předala deník později Flaviovi Filostratovi, jednomu z tehdejších nejznámějších literátu, s požadavkem, aby připravil oficiální Apolloniovu biografii, založenou právě na tomto deníku a na tehdy ještě dostupných výsledcích výzkumu a záznamu z učení a popisu zázraků řeckých světců, které tehdy stále ještě přežívaly v ústní tradici. Přestože na počátku křesťanské éry bylo napsáno nesčetně Apollóniových biografií, Filostratova práce se jediná dochovala.
Společnost cestovala přes Persii, kde se na dva roky zastavila v Babylonu, aby navštívila zoroastriánské kněze, jejichž posvátné texty se podobaly indickým védám. Skupina cestovatelů se pak dostala přes území dnešního Afgánistánu do města Taxila v západním cípu Indie (nedávno archeologové odkryli taxilánský chrám, popsaný Damisem v jeho diáři před dvěma tisíci lety). Coby cizinci byli cestovatelé brzy pozváni, aby navštívili palác místního mahárádži Phraota. Ten se snažil nějakou dobu domluvit se s cestovateli pomocí tlumočníka, ale pak se usmál, otočil se k Apollóniovi a dokonalou řečtinou řekl: „Doufám, že se z nás dvou stanou dobří přátelé.“ Apollónius byl šokován: „Vy mluvíte řecky? Tak proč jste to tajil?“ „Míváme často hosty z ciziny,“ odpověděl Phraotes, „ale většina z nich přišla do Indie jen zbohatnout. Je velmi vzácné a také velmi potěšující potkat někoho, kdo přišel s otevřeným srdcem, upřímně hledajíc moudrost. Pomohu ti najít, co hledáš.“
O několik dní později byl Apollónios se skupinou svých žáků na cestě k úpatí Himálaje. Od Phraota dostali průvodce a doporučující dopis Iarchovi, guruovi horských jógínů, ve kterém stálo: „Tento Apollónios, moudrý muž, věří, že jste moudřejší než on, a přišel, aby se od vás něco naučil. Prosím, pošlete ho zpátky teprve tehdy, až bude vědět všechno to, co víte vy, protože své znalosti dobře použije.“
Je velmi obtížné přesně lokalizovat Apollóniovu cestu, ale lze se domnívat, že cestoval po severovýchodním Paňdžábu, a snad došel až do Kašmíru.Když se jednou blížili k vesnici, přiběhl je uvítat mladý muž tmavé pleti. Zavedl je do horského ášramu, kde naši cestovatelé poprvé spatřili komunitu jógínů – bosí a dlouhovousí muži, kteří měli na sobě jen kus látky, kterou Damis popsal jako něco, co je udělané z vlny, rostoucí na zemi (Řekové v té době neznali bavlnu). Jógíni zpívali píseň, oslavující slunce, pravděpodobně Gajatrí mantru. „Konečně jste přišli!“ pozdravil guru Iarchas skupinu cestovatelů. Apollónios se začal představovat, ale guru ho zastavil: „Nejsme tak nevědomí, abychom nevěděli, kdo přichází.“ Iarchas pak prokázal, že zná nejen Apollóniovo jméno, ale jména jeho rodičů a spoustu detailů z jeho života, stejně jako z dlouhé cesty. Řekové byli překvapeni: „Jak to, že znáte tolik podrobností?“ ptal se Apollónios.„Začínáme tím,“ vysvětloval Iarchas, „že poznáváme sami sebe.“
Během následujících měsíců Apollónios obdržel velmi intenzívní jógínský trénink, zahrnující jak spoustu jógové filosofie, tak i její praktické aplikace. Naučil se řídit posvátné rituály (púdža), studoval védické systémy astrologie a techniky kontroly hmoty pomocí manipulace slunečního světla. Naučil se pracovat s mantrami, a také způsobům, jak využít energie janter (evropští historikové zaznamenali, že posvátné jantry, vytvořené Apollóniem, byly na území Přední Asie dlouho velmi pečlivě střeženy). Především se ale Apollónios naučil znát sám sebe. Iarchas učil, že když je mysl člověka čistá, dokáže se jí zjevit božské vědění a člověk dokáže rozeznat své vyšší já v já všeho.
Damis vždy správně nepochopil indickou filosofii a ne vždy mu bylo umožněno být přítomen některým tajnějším druhům jógického tréninku. Zaznamenal ale například takové pro něho „senzační“ události, jako byla diskuse jógínů, kteří si vyprávěli zkušenosti ze svých minulých životů, jako kdyby popisovali, co měli předchozí den k večeři. Jednou popsal i levitujícího jógína. Byl velmi unešen enormním respektem, se kterým Indové ctili své svaté muže, a popisoval, jak tito jógíni se soucitem a laskavostí, ale i neochvějností radili i velmi bohatým mužům a dokonce i králům, kteří je žádali o pomoc.
Damis zařadil i jednu zábavnou historku. Několik mladých jógínů navštívilo Apollónia, aby jim vyprávěl o mužích, které nejvíce obdivuje. Apollónios začal velmi podrobně vyprávět o velkých řeckých hrdinech Trojské války, jejichž dobrodružství znal z Homérovy kroniky. Když skončil, byl překvapen, že místo nadšených komentářů jógíni chvíli mlčeli a pak se váhavě jeden zeptal: „Míníte tím, že ve vaší kultuře lidé oceňují spíše bojovníky, než mudrce?“
Když nastal čas odejít, Apollónios zanechal Iarchovi a ostatním svatým mužům vzkaz, který si Damis do svého deníku opsal: „Přišel jsem k vám na vlastních nohou a vy jste mi předali moře vědění, moře, které člověku umožňuje cestovat až do nebes. Až se vrátím na Západ, budu o vaší moudrosti vyprávět celému světu. Budu vás uctívat do svého posledního dechu.“
Filostratos zaznamenal mnohé, v jeho čase běžně známé historky, popisující Apollóniovi skutky po návratu z Indie. Jednou zastavil pohřební procesí a vzkřísil mladou dívku z mrtvých. To dalo příčinu pověstem, že je čaroděj, který má schopnost překonat smrt, ačkoli on sám znovu a znovu vysvětloval, že jako lékař rozeznal, že dívka nebyla mrtvá, ale jen v kómatu. (V překvapivě podobném příběhu, kdy takto vzkřísil dceru místního vládce, také Ježíš vysvětloval, že dívka jen „spala“.)
Jedna z nejslavnějších historek pochází z Efezu, města, ve kterém Apollónios zvláště rád přebýval. Celé měsíce učil a léčil a veřejně zdůrazňoval jak důležitost dodržování morálních zásad, tak nutnost pravidelného duchovního cvičení. Než odešel z města, několikrát varoval, že pokud si lidé neuklidí před domy a nezbaví se smetišť, může v jejich městě vypuknout epidemie. Když skutečně o půl roku později do města dorazila epidemie moru, zoufalí Efezané vypravili za Apollóniem delegaci s prosbou, aby se vrátil a městu pomohl. Apollóniovo heroické úsilí zachránit Efez před morem pak bylo ztělesněno v oslavné soše slavného léčitele z Tyany, které v Efezu stála po celé generace.
Nejdůležitější přínos Apollónia byl ale veřejnosti neznám. Helénské náboženství degenerovalo do té míry, že naprostá většina kněží a kněžek v řeckých a římských chrámech jen formálně vykonávala určité pohyby a zcela zapomněla skutečný význam náboženských rituálů. Dokonce i největší duchovní centra, jako byl Apollónův chrám v Delfách, se změnila v bohatá nábožensko-obchodní centra, řízená zkorumpovanými knězi. Říká se, že v každém městě, které Apollónios navštívil, šel nejdříve do chrámu. Protože měl velmi dobrou pověst, byl vlídně přijat. Apollónios toho využíval a vyprávěl knězům o Indii, o lidech, kteří pobývali na této zemi a přece jí nebyli připoutáni, kteří neopevňovali svá obydlí a přece byli nepodrobitelní, kteří nevlastnili nic a přesto vlastnili všechno. Povzbuzoval jejich duchovní cvičení a vysvětloval knězům skutečný význam náboženských mýtů, tak jak mu je vysvětloval Iarchas.
Apollónios z Tyany napsal guvernérovi Valeriovi u příležitosti smrti jeho syna toto:„Nikdo ve skutečnosti neumírá, umírá jen vnější vzhled, právě tak jako nikdo není ve skutečnosti zrozen, kromě toho, že se zrodí do vnějšího vzezření. Když se takto duch přemění v hmotu, říkáme, že člověk začal existovat, a když se takto hmota přemění v ducha, říkáme, že někdo zemřel. Ve skutečnosti je naše božská podstata nezrozená a nezničitelná. Bylo by chybou domnívat se, že člověk existuje jen proto, že ho můžeme vidět nebo slyšet, a že když už ho naše fyzické smysly nedokáží vnímat, už neexistuje. Lidé to nechápou, ačkoliv každé dítě je na tento svět přivedeno rodiči, ale není stvořeno rodiči, protože je jen Bůh, který existuje, a který na sebe bere jména a formy jedinců. Někteří lidé pláčí, když Bůh opustí svou formu a vrátí se zpět do své věčné podstaty, ačkoliv Bůh jen změnil místo svého pobytu – ne svou podstatu. Opravdu bychom neměli naříkat nad něčí smrtí, spíše bychom si jí měli vážit. Nejlepším způsobem, jak uctíte smrt vašeho syna, je předat ho Bohu a žít tak, jak jste žil před tím, mezi lidmi, kteří si váží vaší péče. Nejlépe vládne ten, kdo především zvládne sám sebe. Měl byste se naučit zvládnout svůj žal.Na veřejném oplakávání není nic pietního. Jestliže je boží vůle základem celého světa, a ona je, pak pravý muž nebude pohrdat božím požehnáním, ale bude umět akceptovat vše, co se přihodí, jako to nejlepší z možných. Žijte tedy dál, vylečte se, spravedlivě vládněte a urovnávejte vše, co se zdá nešťastné. Smyslem vaší existence na Zemi není sedět a plakat, ale osušovat slzy jiných. Jste guvernér padesáti měst a množství vznešených Římanů. Kdybych teď mohl být s vámi, přemlouval bych vás, abyste netruchlil.“
Ke konci svého života, když byl Apollónios povolán do Říma, obviněn z čarodějnictví svým nepřítelem, brutálním císařem Domiciánem, řecký mudrc vysvětloval, že nepraktikoval magii, ale vědy Indie. Prohlásil, že ačkoliv procestoval většinu známého světa své doby, ačkoliv studoval se slavnými magiky z Babylónu a knězi a askety z Egypta, nikde jinde nenašel tak hlubokou moudrost, jako mezi jógíny. Dokonce se odvážil tvrdit, že mnohé mystické školy Západu měly svůj dávný původ v Indii. Apollónios byl zbaven obvinění a osvobozen. Jednoho dne, kdy mu už bylo více než devadesát let, Apollónios odešel ze svého domu a už ho nikdy nikdo neviděl. Nikdo neví, kde a jak zemřel. Jeho památka byl s úctou udržovaná po celá staletí, hlavně ve východní části říše, kde za svého života nejvíce léčil a učil, a také, překvapivě mezi Araby. Apollónios do dnešních dnů zůstává jednou z nejdůležitějších osobností islámského esoterismu.
Dnes jen málo lidí na Západě někdy slyšelo od Apollóniovi, a ještě méně jsou známi jeho jógické znalosti. Proč? Ve 4. stol. římský guvernér Hierokles nesnášel jakékoli zmínky církevních autorit o svatých mužích ve všech jiných duchovních tradicích a zvláště historky o Apollóniovi z Tyany, který prý předváděl podobné zázraky jako Kristus. Nařídil proto zapomenout na Apollónia. V roce 331 Konstantin Veliký poslal vojsko do Asklépiova chrámu, kde Apollónios poprvé začal léčit a dal ho srovnat se zemí. Apollóniova socha v Efezu byla také zničena. Všechny Apollóniovy knihy včetně jeho mnohasvazkového díla o učení jógy byly zkonfiskovány a spáleny. Zničeny byly i mnohé svatyně věnované Apollóniově památce (včetně těch několika, které zbudovali římští císařové) a kopie každé knihy, které se oněm zmiňovaly. Dochovalo se tak jen několik kopií biografie, kterou napsal Filostratos a několik dopisů ze soukromých sbírek, a nesčetné odkazy na Apollóniovu práci v knihách jiných autorů té doby.
Před několika lety objevili archeologové kámen, který nyní vlastní museum v Adaně. Zcela evidentně je to původní část prastaré svatyně. Nápis v řečtině uvádí: „Apollónios byl jako Slunce, zářící z Tyany. Byl poslán nebem, aby zbavil lidstvo utrpení.“ Apollónios sám by možná řekl, že nebyl poslán nebem, ale svatými muži z Indie.