Věren své pracně a dlouho budované „nálepce“ skeptika si Lomborg holt musí rýpnout, i kdyby na chleba nebylo. Prý nechce nikoho odradit od znepokojení nad změnou klimatu, jen chce povzbudit smysl pro perspektivu. A radí zaměřit se nejprve na nejlepší nápady. Právě to však tuhle sobotu prý neuslyšíme.
Nesouhlasím. Všechny skutečné změny začaly vždy nejprve v hlavách nadšenců, nikoli skeptiků. Lepší nápady zatím nikdo nepřinesl, a jak je vidět z příkladu změny dopravní situace v Bogotě, občas je potřeba udělat něco skutečně velkého. E. Peňalosa, někdejší starosta Bogoty, ve které auta stávala v kolonách jak byly dny a týdny dlouhé, se rozhodl radikálně změnit priority. Měl k dispozici totéž, co všichni jeho předchůdci. Neustálý nedostatek obecních fondů, byrokratický aparát a jeden problém za druhým. Rozhodl se ale nezáplatovat (vždy je potřeba opravit či vybudovat chodníky tam či onde), ale řešit. Například začal přes obvyklý odpor různých lobby a zkorumpovaných úředníků zakládat parky, pěší zóny, cyklistické stezky, hřiště pro děti. Chodníky k nim vedoucí počkají, ty se dají zbudovat postupně – jednou vybudovaný park už ovšem zůstane nejméně několika dalším generacím. Dnes má Bogota 250 km cyklostezek (a každoroční masové a stále oblíbenější cyklopoutě, například během Vánoc), autobusové expresní linky ve volném pruhu (jsou tak předmětem závistivých pohledů řidičů, uvězněných v souběžných dopravních zácpách, a dokonce si na sebe, jako jediné na světě, vydělají!), nejdelší ulici na světě jen pro pěší – 17 km možností pro děti, cyklisty, procházky, atd.
Podobně tak někdejší starosta Prahy Kořán nedal před více jak deseti lety na důkazy odborníků a výmluvy svých podřízených, a prostě rozhodl a během několika měsíců měly (a dodnes tak mají) všechny chodníky v Praze na přechodech zkosené obrubníky, aby po nich mohly jezdit kočárky a vozíky paraplegiků. Nikdy předtím a ani potom se již nenašel někdo, kdo by byl schopen udělat větší akci: vždycky je totiž dost havárií vodovodních řádů, povodní a nehod, vždy je příliš sněhu nebo vody, horka nebo sucha (ve stylu priorit Lomborga). Mimochodem, v tomto ohledu doufám, že himálajské nadšení pro velké věci a cíle nynějšímu starostovi Prahy Bémovi vydrží i do budoucna.
Právě tohle je totiž v současném zmateném světě bez vizí skutečná příčina mnohých dalších potíží: mnozí lidé neustále jen sedí před „problémy“ jako před velkými horami, a vzdychají, že přejít tu horu bude nemožné. Skeptici mezi nimi pak vypočítávají, kolik nás to bude stát, a pesimisté sýčkují, že někdo může uklouznout. Lidé s vizí a nadšením ale nevypočítávají, proč by to nemělo jít, a prostě se vydají nahoru. Krok za krokem.
A také, dokud politikům (při pohledu na nějakou ideou spojené tisíce nebo miliony lidí, vyžadujících nějakou změnu) nezatrne, sami od sebe nic nezmění.
Přestaňme alespoň na chvíli vidět svět jako neřešitelný Problém, zkusme jej vidět a 7. 7. i slyšet jako Radost. Koncerty Live Earth (osm obřích koncertů a dalších 8 000 koncertů na nejrůznějších místech světa, včetně toho meditativního v parku mezi labyrinty na zámku Loučeň) s posláním pokusit se obecně (planetárně) si uvědomit závažnost hrozby globálních klimatických změn zcela jistě splní očekávání: přinejmenším v tento den se propojí mysli milionů lidí. A možná začne něco, na co budou budoucí historikové vzpomínat jako na počátek pozitivních změn. Je třeba to zkusit.
P. S.: Ti, kteří zůstanou doma, mají možnost se podívat na řadu koncertů i na 2. programu ČT (a „být u toho“, protož to je jeden z hlavních pudů člověka). Užijte si to… ale pozitivně. Radujte se. Pokud se totiž na koncerty budete dívat ve stylu skeptika Lomborga, a čekat na nějakou tu pomyslnou hůl, abyste pak mohli psa bít, moc z hudby a pocitu propojenosti mít nebudete.
http://marek.blog.respekt.cz/c/4897/Labyrinty-a-Koncert-Zeme.html
http://marek.blog.respekt.cz/c/2498/Labyrinty.html