Reklama
 
Blog | Vlastimil Marek

Omletá pokrytecká moudra

Přes pokrok neurověd a stále častější popularizační články v denním tisku (i na téma možnosti změnit sebe sama) se stále ještě setkávám s pohrdlivými úšklebky a nevěřícným koulením očí vždy, když se zmíním např. o tom, jak je meditace „zdravá“ a že duchovní lidé jsou nejen zdravější, ale i šťastnější a ekologičtější.

 

Zatím ale novináři a neinformovaní dál oportunisticky nazývají dávný výrok Václava Havla o tom, že pravda a láska (z)vítězí nad lží a nenávistí, „naivitou“. Recenzenti občas utrousí poznámku o tom, že nám ten či onen „vnucuje zaručené recepty, rady nebo omletá pokrytecká moudra“, přičemž ovšem jaksi navzdory veřejným proklamacím tohoto typu roste počet těch, kteří si platnost oněch rad a mouder (dnes potvrzených vědou) vyzkoušeli na vlastní kůži.

Pokusím se tedy (z vlastní a na seminářích mnohokrát ověřené zkušenosti) naznačit, že ona „moudra“ nejen že nejsou omletá a už vůbec ne pokrytecká, ale že o nich jistojistě víme, že fungují. A že kdyby se jimi lidé více řídili, mohl by být život na Zemi pro ně (i floru a faunu) až neuvěřitelně krásnější.

Reklama

 

Na konferencích a seminářích stále vytáčím vědce a nepřátele „omletých mouder“ řadou věcí a praktických ukázek, např. názornou ukázkou umění nadechovat nosem a zároveň „prdět“ rty (jako kdybych troubil na trumpetu… při hře na didžeridu se tomu říká cirkulární dech). Nikdo z těch otitulovaných mužů a žen, chlubících se svou inteligencí, toho není schopen, a všichni unisono tvrdí, že to nejde, že to není možné, přestože na vlastní oči na mých rtech a nose vidí, že to možné je.

 

Také ono „omleté“ „miluj bližního svého jako sebe sama“ funguje. Samozřejmě, že ve společnosti, kde lidé nemají rádi(y) především sami sebe (protože diktát módy a doby velí jinak a vždycky se najde někdo, kdo má rychlejší a dražší auto, a retušovaným kráskám se při ranním pohledu do zrcadla žádná nevyrovná) obvykle dotčený(á) předstírá, že neví, o čem „moudro“ vypovídá. Jenže dnes prokazatelně víme, že nenávist, závist a nepřejícnost se odehrává jen a jen v mysli toho, kdo nenávidí, závidí a nepřeje – se všemi dlouhodobými zdravotními a psychickými důsledky (které prokazatelně zkracují život). Každé (i jen myšlené) slovo je „namočeno“ v emocích, a je-li navíc negativní, podvědomě stahuje tělo a jeho orgány a tkáně: krev a energie proudí pomaleji, stres unavuje a znemožňuje adekvátní reakce na vnější podněty.

Naopak, ten kdo miluje (lidi, přírodu, a tedy i sebe sama), je uvolněný, vnímá vše (nové) jako výzvu a zábavu. Je zdravější, šťastnější, výkonnější, ekologičtější… jako každý, kdo pravidelně něco „spirituálního“ pro sebe a své okolí dělá, viz výše.

 

Právě ona staženost těla a mysli totiž způsobuje, že člověk, který se (většinou zbytečně) rozčiluje, a ještě zbytečněji nenávidí (souseda, politiky, fotbalový klub soupeře, a vůbec, on přece není rasista, jen nesnáší černochy, cikány a jiné houmlesáky), je za pár let řízen právě takto nevědomě natrénovaným negativním „programem“ (mozek si rád zvyká a pak v podvědomých desetinách vteřiny směruje svého „pána“ silou (zlo)zvyku tam, kam původně vůbec nechtěl).

 

Právě tak už víme, jak výstižné je rčení „s čím kdo zachází, tím také schází“. Objev neuroplasticity mozku (tak jako kulturistovi rostou ty svaly, které trénuje, tak nám v mozku rostou a efektivní ty jeho části, které používáme a namáháme) to beze zbytku potvrdil. V tom lepší případě má londýnský taxikář mnohonásobně větší a výkonnější mozek v oblasti, která je specializována na prostorovou orientaci (a pilná dívenka, posílající esemesky kamarádkám jako když bičem mrská má mnohonásobně větší a výkonnější rtu část mozku, která odpovídá za paleček pravé ruky). Víme také, že k jinému, novému propojení neuronů novými dendrity stačí pouhé tři měsíce intenzivní nové činnosti.

V tom horším a bohužel obvyklém případu tak (opět spíše nevědomě) trénujeme negativní pohled na svět, a aniž to tušíme, posilujeme negativní vidění světa a následné (automaticky) negativní reakce na vše, co se kolem nás děje (viz také rčení „každý svého štěstí, v tomto případě neštěstí strůjcem“). Málokomu dojdou důsledky přejedení vepřovou, natož vulgárních slovních výlevů, na kvalitu vlastního těla, mysli a života, natož pak důsledky zbytečných stresů těhotné ženy na budoucí zdraví jejího děťátka. Přitom možnost pozitivního ovlivnění nejen těla, ale i mysli a duše nabízejí ti, kteří to sami na sobě zjistili, na Dálném východě již 2 500 let, a v kapitalistickém „západním“ světě již nejméně od doby Dalea Carnegieho (tedy od roku 1912).

 Pokud tedy někdo tvrdí, že například pracovat na tom, abych byl šťastný a zdravý, a poté z vlastní (i vědecké) zkušenosti radit jiným, že „kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“, je nějaká „pokrytecká“ pravda, nemluví pravdu. Metod i důkazů o možnostech cele změnit styl života (a preference) dnes a denně přibývá.  

Teď jsem objevil zprávu, že pokud je člověk šťasten, prodlouží si život o 7,5 roku až 10 let. Podle nizozemského profesora Ruute Veenhovena je vliv štěstí na zdraví podobný „tomu, jestli kouříte, nebo ne.“ Vyplývá to z výzkumu, jehož výsledky budou příští měsíc publikovány v časopise Journal of Happiness Studies. Šťastní lidé vedou aktivnější a zdravější život, dávají větší pozor na symptomy nemocí, lépe hlídají svou váhu, méně pijí a kouří a jsou sebevědomější…  

Před dvěma lety, když jsem začal psát na blog.respekt.cz, jsem zvláště na články o umění a možnosti změnit se k lepšímu třeba jen tím, že budu vnímat svět optimisticky, nebo o nesmyslnosti české porodnické praxe velkých nemocnic, nebo o důležitosti pozitivní psychiky těhotných žen na zdravý vývoj jejich děťátka v děloze, dostával desítky e-mailů a stovky diskusních příspěvků, v nichž mi pisatelé vytýkali kde co, a také ať si nevymýšlím, a ať si jdu kázat ty své pokrytecké pravdy a moudrosti jinam.

Vida, denní tisk přinesl, tak jako v mnoha jiných případech, další důkazy o tom, že jsem si nevymýšlel. Titulek v MF Dnes (23. 8. 2008) je pádný: Stres matek, schizofrenie dětí. „Výzkum amerických psychologů dokládá, že ještě nenarozené děti těhotných žen ve značném stresu v dospělém věku více ohrožuje schizofrenie. Mezi 88 000 lidmi narozených během arabsko-izraelského konfliktu na konci 60. let min. stol. byl výskyt schizofrenie až čtyřnásobný u žen, a 1,2x vyšší než u normálního vzorku populace u mužů. Lepší čísla u mužů mají chmurné vysvětlení: chlapečci se zřejmě vůbec nenarodili, stresované matky je v raném těhotenství potratily.“

Jiný článeček už v nadpisu tvrdí, že „Císařský řez zvyšuje riziko cukrovky“ (až o 20%), a důvod je téměř ekologický: děti, které se narodí „císařem“, totiž nejprve nepřijdou do styku s bakteriemi svých matek, ale s těmi, které obývají prostředí nemocnice. 

Výraz „omletá pokrytecká moudra“ je floskule, používaná těmi, kterým to (život?) nefunguje, ale nemají odvahu si to přiznat, a tak raději nenávidí posly dobrých zpráv (přičemž rady a metody, které by je mohly dovést k onomu stavu permanentního štěstí a následnému zdraví, z lenosti a obavy, že by mohly fungovat, a oni by tak museli popřít, co desítky let tvrdili, předem odmítají právě pomocí oné floskule). Komu není rady (jakkoliv ty rady některým lidem zní jako omletá pokrytecká moudra), tomu samozřejmě není pomoci. To je ale to jediné, co s mnohokrát prokázanými fakty, že ony rady a moudrosti fungují (a jsou stále častěji potvrzovány i „vědecky“), mohou dělat: odmítat je. Ke škodě své i společenské.  

Zní vám to jako omleté pokrytecké moudro? Pak ani vám není pomoci…  

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama