Reklama
 
Blog | Vlastimil Marek

Opak

Všichni i z vlastní zkušenosti známe „pravdivé“ úsloví, že cesty do pekel jsou dlážděny dobrými úmysly. Nebo jinak, že mít dobrý úmysl ještě neznamená, že se to nakonec nezvrhne v pravý opak původního záměru. Co se to postupně (a nejen v tomto právě končícím osmičkovém roce) zvrhlo v opak?

 

Začnu koncem, tedy Silvestrem. Přesněji, silvestrovským ruchem: rachejtlemi, dělobuchy, prskacími kuličkami. Původní úmysl tohoto hlučného způsobu dávných (šamanských a hlavně čínských) předků slavit slunovrat byl pozitivní: zabránit příchodu zlých sil a energií. Hlukové orgie, které se z toho staly dnes, zvláště na tak turisticky frekventovaných místech, jako jsou Staroměstské, Hradčanské a Václavské náměstí, jsou dokonalým příkladem „opaku“, který mám na mysli.

 

Podobně opačný směr nabraly, a nejen v osmičkových letech, různé ty státní úřady a instituty (policie, sociální, finanční a bytové úřady atd.), ale i medicína: zvlhly se v pravý opak původního záměru sloužit lidem. A naopak, zrušení třicetikorunového poplatku za vyšetření teď opět zbavilo pacienty jakékoliv zodpovědnosti za své zdraví.

Reklama

 

Politici slíbili, že se o nás, své voliče, postarají, ale oni se naopak starají se jen o sebe a žabomyší války (za všechny jde příkladem sběratel funkcí David Rath, který teď ruší poplatky, ale před lety svou kariéru začal pravým opakem, tedy tvrzením, že „stávka lékařů musí pacienty bolet, aby pochopili, že zdraví je drahé a nic není zadarmo“).

Bankéři přestali plnit své původní poslání, tedy postarat se o úspory svých klientů, a začali postupně a hlavně velmi nenasytně spekulovat – místo aby úspory střadatelů rozmnožili, skončilo to opakem: rozfofrovali je. Střadatelé a drobní investoři nemají nic, a spravedlnost, místo aby je patřičně potrestala, přinesla opak: stát bankéřům odpustil.

Policie nechrání naši svobodu, naopak, od 1. ledna i u nás začne platit nový policejní zákon, který utahuje šrouby naší svobodě (a blíží se orwellovské situaci).

Auta měla člověka rychle a pohodlně přiblížit z bodu A do bodu B. Dnes nejen v Praze řidiči tráví celé hodiny dopoledne i odpoledne v kolonách, kterým stačí chodec.

Média a televize (a knihy) nevzdělávají, ale baví za každou cenu a honí se za senzačními vraždami a katastrofami.

Mnohé ženy na seminářích bohyň pilně trénovaly svou ženskost, ale doma začaly své partnery naopak kritizovat a nenávidět a odcházet od nich a případně i svých dětí.

 

Paušálně vzato, posledních pár set let se evropská (karteziánská) civilizace snaží racionálně, tedy rozumem, vylepšit svět, ale jak to vypadá, dosáhla pravého opaku. „Člověk se musí víc věnovat svému srdci (rozuměj, citu), protože rozum vede celou civilizaci ke globální sebevraždě. Rozum ničí přirozenou harmonii přírody. Rozum nám dal hezké mašinky, ale ničí krásu humanity,“ prohlásil Osho.

 

Dost. Každý z nás ví o dalších případech, kdy se ono původní dobro jaksi nenápadně proměnilo spíše v pravý opak. Zkusím to odjinud, pozitivně a všeobecněji.

 

Když nebylo možno sehnat u nás tibetské mísy, používal jsem terapeuticky i koncertně gongy. Klidu a míru jsem pomáhal dosáhnout původně válečným nástrojem starých Číňanů.

Na seminářích a přednáškách už pár desítek let pomáhám nespokojeným zájemcům otočit jejich způsob vyjadřování a popisu světa: místo slova problém radím užívat jeho opak, radost.

 

Spirála historie se tak, alespoň u mne a mně podobných nadšenců, obrátila naruby: tak jako je dnes stále větším luxusem ne sbírka diamantů nebo bazén u domku (řada našich spoluobčanů restituovala nebo koupila i nějaký ten zchátralý zámek nebo hrad, a mají teď opak toho, v co doufali, tedy více starostí než radostí), ale možnost čistého vzduchu a vody, a hlavně klidu (akustického přírodního ticha), hlučná oslava konce starého a příchodu Nového (kalendářního) roku už je tak běžná, že ti „bohatší“ a mazanější „slaví“ Slunovrat úplně opačně.

 

Čím dál víc věcí a jevů je jaksi jinak. Opačně. Číňané (ale i Japonci a další kultury) čtou zprava doleva, tedy opačně než my. No a co? Indové zase už dávno prokázali, že víc a lépe toho člověk vymyslí ne usilovným soustředěním (tedy stažením svalů a mysli), ale opakem: meditativním rozvolněním (vrchní části toho, čemu říkáme racionalita). Tedy už ne Rodinův myslitel (který si tím usilovným koncentrací až musí podepírat hlavu, ztěžklou úsilím), ale usměvavý guru či zenový mistr (a ne činka, ale meditace nebo tibetská mísa) začínají být i pro manažery tím správným „nástrojem“ zvýšení inteligence a všeobecného rozhledu (včetně vylepšení zdraví).

 

A tak všem přeji opak toho, čím všeobecně vynikal osmičkový rok a co jako obvykle přinese rok 2009.