Na počátku 90. let jsem do plátku Českého rozhlasu napsal úvahu o tom, jakým ideálním médiem by rozhlas mohl být, jen kdyby si tamní šéfové a redaktoři byli vědomi jeho komunikačních a emočních možností, a kdyby se tato velkoorganizace nechovala jako státní podnik. A to bylo přesně to, co všichni ti redaktoři a šéfové nechtěli slyšet, a tak už jsem si ani v tom plátku, ani v rozhlase jako takovém neškrtl.
Od té doby pouštím jednou za čtrnáct dnů, v „ideálním“ čase v neděli před půlnocí (přičemž jakmile můj pořad o klidné hudbě skončí, začíná další týden a to státní hymnou), nahrávky etnické a new age hudby, a nesmím moc mluvit. Stanice Vltava je prý určena intelektuálním posluchačům, kteří nejsou na nějaké dlouhé řeči zvědaví.
Občas mne na jiných stanicích pozvou k nějaké diskuzi, ve které většinou „prohraji“ nějakou tu nevypsanou bitvu s nějakým tím macho lékařem, porodníkem (zatímco já dodržuji pravidla, určené délkou pořadu a slušností, on skáče do řeči, drasticky přesahuje stopáž svých vstupů atd.), a soudě dle telefonických dotazů posluchačů se vůbec nehodím do jejich klidných večerů. I oni chtějí slyšet jen to, co chtějí slyšet, a cokoliv se vymyká, je proti nim.
Občas mne zvou i jiní, ale když po nich chci, aby např. v pořadu o tibetské hudbě zazněla ukázka nějaké tibetské hudby, řeknou že to nejde, a tak pozvání odmítám. Právě tak zásadně nechodím do různých televizí: nabízejí dvě minuty v nějakém tom senzačním pořadu o různých senzacích, například o meditaci, nebo ohni. Já ale chci alespoň deset minut čistého času, protože jinak to nemá cenu, a možnost vidět sestříhaný pořad před jeho odvysíláním. Příslušný redaktor se vždy odmlčí, a pak diví, jak to, že k nim do pořadu nechci, když tam vystupoval ten a onen.
Jak vidno, mám s médii, televizemi i rozhlasem své zkušenosti, a nedám se opít rohlíkem laciné chvilkové „popularity“ (rozumějte, redaktoři hosta vyždímají, a pak odhodí: jen zneužijí jeho věhlasu, nebo znalostí).
Přesto se občas najde někdo, kdo je ochoten (kvůli námětu) riskovat (svou osobní pozici v tom molochu).
Zvu vás tedy přesně za týden, v sobotu 26. července ve 22:05, k poslechu pořadu Jakuba Šišky Nokturno nejen pro osamělé (na stanici ČRo 2 Praha). Budeme hovořit o meditaci, jejích formách a výhodách.