Reklama
 
Blog | Vlastimil Marek

Právo na

Má prvňáček právo stěžovat si na paní učitelku, že ho přetěžuje a šikanuje, když on se, místo čtení v čítance, zrovna chce projít po školním dvoře? Má nudící se puberťák právo rozbít pomníky na hřbitově, protože to na nehlídaném místě jde? Má arogantní majitel sound-systému právo uspořádat techno party uprostřed chráněné krajinné oblasti Beskyd? Má anonymní diskutér právo zbrkle a v několika osočujících větách pošpinit konkrétní, ale i celoživotní dílo nějakého o generaci staršího člověka, za kterým jsou desetiletí poctivé a pilné práce (jen protože mu to anonymita a jakési bezbřehé rovnostářství na internetu umožňují)? Využiji jednoho třeskutého proslovu a porovnáním situace ve školství a v systému blogů se pokusím naznačit, o co tady jde.

Profesor Piťha ve svém po internetu kolujícím zamyšlení nazvaném Velká iluze českého školství mimo jiné uvádí: „Děti přicházejí do školy nejenom nevychované, nepřipravené, bez elementárních návyků, ale dokonce zkažené. Případy, kdy dítě diskutuje s učitelem. Tj. hádá se s ním, ale neumí se obléct a často si ještě ve škole neumí utřít zadek, jsou docela běžné.“

 

Reklama

V tomto smyslu lze výpady několika zde diskutujících trollů (a davu jiných na jiných serverech) popsat stejně: svými několikavětými od bodu střílenými anonymními výpady vůči pečlivě připraveným a napsaným (a podepsaným) článkům, které oni sami nepíší, protože to prostě neumí, nebo nemají odvahu jít s vlastní kůží na trh, se podobají oněm zmíněným hádavým prvňáčkům, kteří si neumí utřít zadek (myšleno ve smyslu literární, resp. blogerské dovednosti, která se ostatně také musí trénovat).

„Naše společnost by se měla jako celek zamyslet nad problémem rovnostářství v oblasti vzdělání,“ píše dále profesor Piťha. „Rozdíl mezi právem na vzdělávání a právem na vzdělání mnoha lidem uniká. Na prvé mají právo všichni, to druhé nelze nikomu zaručit, protože není-li potřebně nadaný a nebo nemá-li dostatečný zájem, nikdo mu vzdělanost nevdechne“.

 

V tomto smyslu se měla internetová a blogerská společnost už dávno zamyslet nad problémem tzv. svobody slova (rozuměj: rovnostářstvím, přesněji napsáno automaticky vymáhaným právem pošpinit v anonymních diskusích a chatech kohokoliv). Rozdíl mezi právem vyjádřit svůj názor a právem toho druhého bránit své dílo takovému trollovi cele uniká. Jeho následná drzost nakonec vynadat tomu druhému, jakým právem mu nedovoluje špinit (rozuměj: nepovoluje diskuse), je nebetyčná, a vypovídá o jeho lidsky prvňáčkovské nevychovanosti a zkaženosti víc, než mu kdy dojde.

 

Ostatně jistý diskutér logicky bezchybně a přímo odpověděl jednomu trollovi, když si zase rejpnul, takto: „Právo na vyjádření názoru není dotčeno tím, že ti nedovolím vyjádřit tvůj názor na omítce mého domu. Míst pro vyjádření názoru jinde je stále ještě dostatek.“

 

„Učitelé dnes nemají v rukou nic,“ pokračuje profesor Piťha, „co by mohlo zjednat klid a kázeň. Nemají oporu v zákonech. Vše hovoří pro žáka a jeho svobodu. Dojde-li ke sporu, neodváží se ředitel postavit za své kolegy. Jednou proto, že rodiče školu sponzorují, podruhé proto, že mají vlivné postavení, potřetí proto, že jsou ochotni spor medializovat. Drzé, násilnické dítě nelze vyloučit, i když rozvrací celou školu.“

V tomto smyslu dnes slušní blogeři, kteří se stanou terčem trollovského napadání, nemají v rukou nic, co by mohlo na tom kterém blogu zjednat klid a kázeň. Vše totiž hovoří ve prospěch trolla, který toho také pilně (zne)užívá. Ozve-li se slušný bloger, nejen ostatní blogeři, ale ani administrátor blogu se za něho neodváží postavit. Drzého, arogantního a slovně násilnického trolla stále nelze z diskuse vyloučit, i když (u)špiní celý blog.

 

„Trvám na tom,“ pokračuje profesor, „že škola je především určitý řád, pokud chybí, změní se škola na zábavné zařízení.“

 

Trvám na to, mohl bych napsat, že i v systému blogu by měl být především dohodnutý řád (proto také existuje kodex blogera: jak to, že neexistuje kodex diskutujícího?) v odpovídajících proporcích (hlavní je blog, a daleko pod ním a za ním a mnohem menším písmem komentář k němu). Pokud chybí, inspirující proud názorů a komentářů se změní v kanál.

 

Copak slušný a poctivý a bloger nemá právo na přiměřenou obranu (své omítky)? Copak slušní učitelé, kteří až naivně tvrdohlavě obětují své pohodlí velmi nedostatečně honorovanému poslání, nemají právo na podporu společnosti a státu? Profesor Piťha na Pedagogických dnech na královéhradecké univerzitě nakonec řekl do očí svým kolegům: „Zdá-li se vám, že příprava učitelů nepřináší důstojnost, odpovídám: je to proto, že svůj základní úkol nezvládáte. Protože vás zdržují ti, kterými pohrdáte, tedy nepříliš, respektive jinak nadaní studenti, kteří však mají kantorskou jiskru a mají rádi děti. Pravidelně uděláte všechno, abyste ty to jejich vlastnosti zničili“.

 

V tomto smyslu bych se mohl s podobně formulovanou otázkou a komentářem obrátit na administrátory a majitele různých blogů a internetových novin: „Zdá se vám, že vaše blogy a noviny nejsou tak čteny, jak jste doufali? Je to proto, že zatím nezvládáte svůj primární úkol postarat se autorům a blogerům o bezpečné a příjemné místo pro psaní. Vypadá to, že vás ti, kterými téměř pohrdáte, tedy ti pilní a slušní, kteří mají literátskou jiskru a mají rádi psaní (a svůj blog), spíše zdržují. Zatím děláte všechno, abyste tyto jejich vlastnosti, včetně jejich ochoty nést vlastní kůži na váš (internetový) trh, zničili.“

 

Možná i zde platí variace onoho rčení, že každý stát má takové politiky, jaké si zaslouží. V tomto smyslu má také každý blog takovou diskusi, a takovou literární a blogerskou úroveň, jakou si zaslouží. Nebo jinak, takovou úroveň, jakou si, protože pro ni samotnou (a pro své blogery) jeho administrace neudělala téměř nic, spíše nezaslouží.

 

Nabízí se tak závěrečná otázka: pokud nemají blogeři toho kterého blogu právo na ochranu (před těmi několika trolly), má ten který blog právo na respekt čtenářů a hlavně svých blogerů?

 

P. S.: To, co se v internetových diskusích valí z kalných hlubin českého ducha, je když ne ke zvracení, tak alespoň k pláči – zloba, závist, nenávist, nedostatek tolerance, škodolibost nad pochybení respektované celebrity, jakoby mnozí z těch, kteří na Kunderu hází bláto a nesahají mu ani po kolena, neměli ve svém životě vlastní temné kouty svých vlastních třináctých komnat. Milan Šmíd komentuje kampaň Respektu a článek o Kunderovi udavači

 

P. P. S.: Po více jak roce slibů jsem nad beta verzí nového redakčního systému zaplakal. Zveřejňuji tedy velmi uleželý pokus o nápravu věcí s téměř beznadějnou nadějí, že otevřu-li diskusi, bude slušná a k věci (anebo se administrátoři o těch několik trollů postarají).

 

Dodatek:

 

30. 7. 2007 mi tendejší administrátor blogu respektu Adam javůrek napsal:

Co ceka komentare: (jeste to nemam "odklepnute" shora, takze to berte jako neoficialni informaci)

– na respekt.cz a blog.respekt.cz bude stejny komentarovy system.
– ten bude graficky zvyraznovat komentare od lidi, kteri jsou aktivni
ve verejne debate na respekt.cz a nevystupuji anonymne
– tj. komentar od bloggera bude oproti anonymovi vyrazny
– jmeno bloggera bude i hypertextovym odkazem na jeho blog. Vase komentare na respekt.cz nebo na jinych blozich na blog.respekt.cz tak povedou na vas blog.
– komentar od registrovaneho uzivatele bude min vyrazny, ale opet
trochu zvyhodneny oproti anonymovi
– anonymni komentare budou uplne "obyc"
– kazdy blogger nebo registrovany ctenar si bude moci pro sebe
blokovat komentare od kohokoli, kdo mu "nesedi" (jako je to na sme.sk)
– komentare se budou jednoduse "vetvit", tj. je mozne reagovat na
konkretni komentar
– mazat komentare a blokovat IP adresy muze jen redakce
– bloggeri nemusi diskusi povolovat
– snad bude i system s hlasovanim o kvalitu komentaru – jako je treba na sport.cz.

 

2. dodatek:

Viz i to, co se odehrálo na blog.aktuálne.cz