Reklama
 
Blog | Vlastimil Marek

Recept na zklidnění

S pramalou dávkou občanské lidské odvahy postavit se zlu si nevíme rady s teroristy, příliš ambiciózními politiky, se stále stejnými zloději a šíbry, ale ani s příliš drzými trolly. O řešení jsem psal už mnohokrát, tentokrát budu spíše citovat a komentovat. Článek lékaře a častého a na naše poměry neobvykle odvážného glosátora poměrů v lékařsko-farmaceutické lobby, Jana Hnízdila, nazvaný „potlesk pro pana prezidenta“ (LN 15.4.09) , konečně „veřejně“ udeřil hřebík po hlavičce: „Snaha zabránit velbloudovi, aby plival, holubovi, aby se vracel domů, nebo Klausovi (a trollovi… i v dalších závorkách pozn. aut.), aby provokoval, je ztrátou času.“

Chyba našeho stávajícího postoje k provokacím Václava Klause (ale i teroristů, ambiciózních politiků i trollů nejen na tomto blogu) je v tom, že na ně vůbec reagujeme, prozrazuje recept už podtitulek. „Léta jsem pozoroval Klausovo chování a bezvýsledně hledal odpověď na otázku, co s ním. Pak jsem úplně změnil úhel pohledu. Začal jsem analyzovat chování vlastní. Uvědomil jsem si, že na jeho provokace reaguji emociálně, osobně. Na jeho negace odpovídám vlastní emocí. Hraji jeho hru.Reaguji na to, co říká (píše), přitom bych měl ignorovat to, co dělá: vyvolává konflikty. Právě o to mu (jim) jde: vzbuzovat v lidech negativní emoce a jejich prostřednictvím vládnout ( nebo přehlušit pocit vnitřní nejistoty),“ napsal Jan Hnízdil.   

Politika mrtvého brouka, kterou na zdejším blogu aktivně provádějí pohodlní administrátoři (nemám jim to za zlé, jsou mladí a lidsky nezkušení, a přirozeně líní: vše, co je nad pohodlné sledování jakž takž běžícího systému, je asi obtěžuje), ale i jejich nadřízení, a také, a to je nejsmutnější, dav slušných a diskusemi nespokojených, ale zatvrzele mlčících čtenářů… je dokonale kontraproduktivní. Pokud už se někdo odhodlá a začne s (místními) trolly diskutovat jejich způsobem (tedy „bojem“ s nimi a případně vulgaritami), brzy to vzdá, protože tím trollí odhodlání špinit, zlomit a vyštvat, jen posílí. Slušný čtenář prostě neumí lhát a svádět vše na osobu autora blogu a vykrucovat se a zamlčovat zjevná fakta a předešlá tvrzení, tak jako troll: ani ho to nenapadne.

Reklama

 Dá se ale takové až patologické chování vůbec nějak ovlivnit? Jan Hnízdil uvádí: Amy Sutherlandová, autorka světového bestselleru s podtitulem Proč metody výcviku zvířat skvěle fungují u lidí, tvrdí, že ano. Existují totiž univerzální pravidla chování, která platí napříč živočišnými druhy. Progresivní cvičitelé exotických zvířat zjistili, že je mnohem efektivnější odměňovat chování, které je pro ně žádoucí, a ignorovat chování, které žádoucí není. V cirkusovém světě se takovému přístupu říká „zklidňování“, v Hollywoodu je znám jako „laskavý výcvik“. Umožňuje dokonce pracovat i se zvířaty, jež se dříve považovala za nevycvičitelná, a naučit je věci, které se dříve považovaly za nemožné. Výhody progresivního výcviku se nejprve potvrdily u delfínů a kosatek. Já zažil obrovská překvapení koňáků, kteří celý život své jinak mazlíčky (včetně vlastních dětí) v dobré víře trestali a bili, když potom s úžasem sledovali, jak naprostor "zkaženého" a nezvládnutelného koně pan Parelli (ale i jeho český žák) za deset minut dokonale a navždy změnil v komunikujícího a přítulného kamaráda. 

Zvláště přísní a ambiciózní rodiče a pedagogové a šéfové by měli zpozornět:  „Technika pozitivního posilování mnohé šokuje, protože stojí v naprostém protikladu k našim instinktům, k tomu, jak obvykle jeden ke druhému přistupujeme. My, lidská zvířata, většinou činíme pravý opak – špatnému chování věnujeme přemíru pozornosti a chování dobrému žádnou. Rodiče si ani nevšimnou, když jsou jejich děti v autě potichu, ale vyletí, jakmile potomek zvýší hlas,“ píše Sutherlandová. 

Jan Hnízdil samozřejmě ví, že ani tahle metoda není všeobecně použitelná. Zmínění cvičitelé také zjistili, že některé typy chování jsou tak hluboce zakořeněné, že je prakticky nelze odnaučit. V takovém případě je mnohem snazší dotyčného přimět, aby dělal něco jiného, než aby přestal dělat to, co právě dělá. Říká se tomu „neslučitelné jednání“. Cvičitel vybere jinou akci, která tu nežádoucí jednoduše znemožní. Takže rada, jak na pana prezidenta, tedy „čím pozitivněji budeme k Václavu Klausovi přistupovat, čím méně kritických komentářů bude vycházet v našich novinách, a tím dříve padnou jeho obranné reakce (nedá se sice očekávat, že se okamžitě a radikálně změní, ale musíme být trpěliví a chválit jej i za malé pokroky),“ je spíše z oblasti snů, než reality, a chtělo by to vybrat pro něho (i trolly) jinou akci.

Pan Hnízdil asi moc trollů a Narcisů osobně nepotkal: ani u nich tento recept bohu a nám žel nefunguje. Zkusil jsem to na řadě lidí s podobnými (trollovskými, paroubkovskými, klausovskými a rathovskými) sklony: v okamžiku, kdy se octli v prostředí, kdy se proti nim nikdo nebránil, odešli jinam, anebo si prostě, chváleni za nějaký pozitivní komenář, vychutnali svých pár minut slávy, jako kdyby nad námi ostatními zvítězili. A tohle „vítězství“ pak jejich narcistní sklony jen posílilo.

 

Recept na trolly (a narcisy a drzé šíbry) je jen v okamžité a pádné reakci mlčící většiny (chránit své šerify a trolly poškozované, tedy nenechat si zasmradit dvůr či virtuální prostor blogu zbytečnou žumpou), a v izolaci špinících kazisvětů…. tohle ale spolehlivě fungovalo, jen když jsme se všichni znali osobně), anebo v prevenci přirozených porodů (chlapečci se budou rodit s pozitivními emocemi, a nebudou muset celý život hrát agresivní hry aby se necítili uvnitř nejistí).

 

Mezitím máme nejen trolly, ale i úřady a strany a vlády takové, jaké si (svou nečinností a alibistickou pasivitou) zasloužíme… dokud se nepokusíme zklidnit trolly a laskavě vycvičit mlčící většinu.

 

 

  

P. S.: Budu (naposledy, už jsem se vyjádřil dostatečně, viz i linky níže) konkrétní:

a)   na tomto blogu už rok či více mohl fungovat systém, který by spolehlivě (i vizuálně) oddělil přihlášené blogery a anonymní diskutující, aby tak čtenář mohl číst jen to, co je napsáno k tématu a obohacuje původní názor autora (a žumpu přeskočit),

b)   trollové už dávno mohli být plácnuti přes prsty (tak jako se to povedlo soudem s místním příliš agresivním a vulgárním obhájcem pravopisu), třeba i tím, že by zatím mlčící většina dala jasně najevo, že si je zde nepřeje. Na několika jiných blozích se to tamním povedlo,

c)   zatímco každý bloger musel podepsat Kodex blogera, diskutující nemusí nic a může všechno. Bylo by tak obtížné to i zde udělat spravedlivěji, třeba tak jako na novinkách.cz?

d)   ti, kterým tahle žumpa vadí, se měli a mohli už dávno domluvit (k čemu jinému jsou internet a různé ty facebookové skupinky) a vytlačit trolly, anebo neustálým e-mailovým nátlakem donutit administrátory (nebo vedení Respektu) konat (tedy místní nasmrádlý prostor, připomínající občas skutečnou žumpu vyčistit).

 

Své názory a připomínky, nebo dokonce návrhy na řešení, neposílejte mně, ale administraci tohoto blogu a příslušným trollům.

 

http://marek.blog.respekt.cz/c/951/Spina-na-siti.html

http://marek.blog.respekt.cz/c/1112/Kdo-s-cim-zachazi.html

http://marek.blog.respekt.cz/c/1270/Kdo-s-cim-zachazi-podruhe.html

http://marek.blog.respekt.cz/c/44582/Psychopatologie-na-internetu.html

http://marek.blog.respekt.cz/c/29362/Obchodnici-s-zumpou.html

http://marek.blog.respekt.cz/c/27078/Kde-konci-svoboda-a-zacina-zumpa.html

http://marek.blog.respekt.cz/c/57725/Tresnicka-na-dortu.html

http://marek.blog.respekt.cz/c/77303/Cim-to-asi-je.html

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama