Reklama
 
Blog | Vlastimil Marek

Šejdrem

Když je něco špatně, nakřivo, ať už ve skutečnosti, nebo ve světě lidských (jen zdánlivě jen abstraktních) emocí, je to prostě šejdrem. Linka malíře pokojů, nerovná laťka, obrubník co „nezařezává“, špatně vytištěná titulní stránka nové knihy, nebo snažení některých politiků. Někdy se prostě věci nedaří, a smůla se takzvaně lepí na paty, jindy je šejdrem poznamenaná činnost počátkem celé řady dalších průšvihů. Znáte to.

Když jsem se předposlední den minulého roku rozhodl, že začnu „nový“ život, měl jsem na mysli nejen to, že prostě vyčkám na příležitost a odstěhuji se z Hudlic (protože moje ještě žena se rozhodla strávit téměř čtyři měsíce v Indii a potom se se mnou rozvést). Netušil jsem, že tak jako to ruplo ve mně (udělal jsem pro záchranu fungujícího a nenaplněného duchovního i lidského partnerství vše, co se dalo, a další snaha už byla kontraproduktivní), rupne to i jinde: velká rána a pračka poskakovala po koupelně. Rupla osa otáčivého bubnu.

 

Právě tak mi ruplo v počítači. Přes veškerou snahu opraváře (vyměnil grafickou kartu atd.) počítač někdy vůbec nenaskočí (monitor černý), nebo naskočí, ale po pěti minutách monitor opět zčerná. A právě tak mi „rupla“ identita: nikdy v životě se mi to nestalo, ale při pobytu v Havířově (někde mezi hotelem a divadlem, kde jsem přednášel a kde jsem si odložil bundu, do jejíž kapsy jsem OP provizorně strčil, protože jsem měl v rukou další bundu a tašku a čepici) jsem ztratil občanský průkaz. Objevil jsem to až když jsem si chtěl vybrat na poště nějaké peníze.

Reklama

 

Usmíval jsem se na plnou hubu: to mi to ten nový život hezky dává najevo, že nehodlá strpět žádné vazby na minulost! Když nový, tak nový, že? Takže mám nový foťák (budu se s ním muset samovyfotit i na zdejší blog), nový počítač (jsem s Eeee Asusem velmi spokojen), novou adresu (už zabydlen jen dodělávám drobné úpravy interiéru, aby vše fungovalo a bylo po ruce). Dnes jsem z tiskárny přivezl fungl novou knihu (i obálka se jim, dle mého návrhu, povedla, takže tímto vyhlašuji soutěž pro ty, kteří si ji v budoucnu koupí: co zabarvení oné tmavé reality na obálce naznačuje?), a v tiskárně jsem dohodl opětné vytištění dávno beznadějně vyprodané knihy Návod na použití člověka (nakladatel ji sice nemůže vydat znovu sám, to jsem si ohlídal, ale přesto si CD s podklady pro tiskárnu syslí a nevydá a nedá, a když, tak (přestože vydělal na rozdíl ode mne značnou sumu) jen draze prodá: takže i tuhle knihu si vydám vlastním nákladem.

 

Naznačuji, že mnohé věci jdou šejdrem také protože hned na počátku byla „ve vzduchu“ nějaká velmi negativní emoce, nebo někdo něco zanedbal a mávl rukou, že se z toho přece nestřílí (ale ono ano). Tahle zmíněná kniha, ke které jsem si vyfotil a sehnal všech těch několik set fotografií, a nakladateli jsem ji dodal „na klíč“, vyšla přes nesmyslný nátlak jedné paní redaktorky na konec stejně přesně tak, jak jsem si ji navrhl. Jen maličko šejdrem.

 

Den před oficiálním datem distribuce mi totiž volal pak tiskař. „A nevadilo by vám, kdyby ta obálka byla o centimetr posunutá?“ No co jsem mohl dělat. Kniha, která je výsledkem třiceti let mé práce na objevení, ozkoušení a praktickém ověření mnoha různých metod a postupů, jak se pomocí meditace, zpěvu a dalších fíglů dokonale zharmonizovat, jinými slovy vycentrovat (dosáhnout rovnováhy tělesné i duševní), byla skutečně na obálce o centimetr posunuta. Málokdo si toho všimne, ale všichni jaksi niterně cítí, že něco je šejdrem.

 

Někdy i po delší době je dobré (jak v životě individuálním, tak společenském), ač většina lidí mávne rukou, že se z toho přece nestřílí, věci, které jsou a jdou šejdrem, napravit. Narovnat vztahy, nebo vycentrovat titul knihy o vnitřní i vnější rovnováze. Nebo si (a jim) odpustit staré a dnes už nesmyslné křivdy (a facky osudu). Nebo odhodit všechen ten balast minulosti a vykročit do další kapitoly nového života lehký, svobodný, a opět (tělesně i v myšlení) pružný.

 

Jak tak koukám, šejdrem je celá tahle „naše“ postmoderně kapitalistická civilizace (a dokud si to nepřiznáme, ani nenajdeme ty, kteří tuší a vědí, jak z bryndy ven, natož abychom si je poslechli).

 

V rámci odhazování minulosti jsem rozdal hromadu knih, věnoval jednomu internetovému rádiu 1200 cédéček s celou historií hudby new age (budu to u nich mít jako v záložně, a až začnou vysílat, nebudu to vše muset tahat s sebou, hurá), a odstřihl i jinde co nejvíc z toho, co bylo a už nefungovalo, a bylo šejdrem. Člověk musí nejprve dát… a vytvořit tak prostor, do kterého teprve může dostat.

 

Pračku jsem koupil novou, počítač odvezu na nějaké to sběrné místo (a předtím silným magnetem jaksi nejen karmicky vymažu vše, co bylo zaznamenáno na jeho hard disku), z nebe (internetem) přišla nabídka na podnájem (a už bydlím), a pro občanku (s novou, aktuální fotografií) si půjdu za tři týdny.

 

Knihu s opravenou titulní stranou a původním výstižnějším názvem vydám znovu, a se správnou obálkou, která nebude šejdrem.

Kdyby to bylo tak snadné i s celou naší civilizací…