Reklama
 
Blog | Vlastimil Marek

Šetři (ČEZky)

O tom, že dobrá hospodyňka pro pírko i přes plot skočí, jsme se my starší učili ve slabikáři. Tehdy se peří dralo do peřin. Sbíral se starý papír a staré hadry, staré železo a jednou také  korkové špunty. Dnes žijeme jak my, odběratelé, tak výrobci energií, velmi plýtvavě. A tak se rozepíši o stand-by spotřebě, samovarných konvicích a šetření „po ČEZku“.

  

Průmysl chrlí elektrospotřebiče (televizory, přehrávače) s pohodlnou možností „stand- by“: přístroj vypnete dálkovým ovládáním, ale jen do tzv. pohotovostního režimu (stále spotřebovává určitou energii). Ví se ovšem také, že tahle pohotovostní stand-by udělátka by klidně mohla spotřebovávat daleko méně elektřiny, jen kdyby se výrobci rozhodli.

Nedávno jsem se dočetl, že kdyby všichni lidi v Česku vytáhli šňůry svých televizorů, videí a přehrávačů ze zásuvek, ušetřila by se produkce celé jedné elektrárny. Nebo by se jedna další elektrárna nemusela postavit.

Reklama

 

Jak jsem tak pozoroval účastníky letního semináře, kteří si každé ráno, poledne i večer (a někdy i mimo to) vařili vodu na čaj, kávu nebo něco jiného horkého v samovarných konvicích, s překvapením jsem zjistil, že všichni nechávali vodu vařit a pozorovali unikající páru a poslouchali bublání vody do té doby, než konvice sama vypnula.

Nikoho, ani ty, kteří a které si dělali(y) zelený čaj (ten se s vařící vodou nesnáší, tomu vyhovuje 800 C),  nenapadlo, že ono samočinné vypnutí je jen „bezpečnostní“ (tedy ne povinné: je tam pro případ, kdyby člověk na zapnutou konvici zapomněl).

 

Je velmi pravděpodobné, že právě takto nechává bublat vodu a pářit páru většina světové populace. (až na USA, kde neznají ani kopřivy, ani varné konvice).

Je tedy logické, že kdyby bylo v návodu (nebo nad konvicemi v barech, restauracích, nebo takových zařízeních, které jsme si pronajali na seminář) upozornění, jak správně uvařit vodu (a že není povinné nechávat konvici samočinně se vypnout), zcela jistě by ČEZ ušetřil dalších pár budoucích elektráren.

 

Jenže ono to šetření (u nás většinou „za každou cenu“) má poněkud skrytější  rozměr. Jak píše programový ředitel hnutí DUHA Vojtěch Kopecký (A2 35/08), „Nejdůležitější bod takzvané Pačesovy komise tvoří potvrzení komisařů, že hlavním českým energetickým úkolem je snižování náročnosti domácí ekonomiky na spotřebu uhlí, ropy a uranu. Debaty o nových zdrojích vedle ní vypadají jako poznámka pod čarou… DUHA spočetla, že např. energetickou náročnost českých budov lze rozumně snížit o 60%… Číslo odpovídá šestinásobku elektřiny, kterou by dodávalo kontroverzní rozšíření severočeských uhelnách dolů, jenž by si vyžádalo i vystěhování asi 2000 lidí ze sousedních obcí… Obdobně možnosti vylepšování energetické efektivnosti domácího průmyslu už se současnými technologiemi činí asi 23%, tedy ekvivalent dvou atomových elektráren v Dukovanech.“

 

Tohle společenské plýtvání (včetně mediálně zkresleného volání po „jádru“) má ovšem jisté ne tak zřejmé ale o to katastrofálnější důsledky: „Velkou část peněz posíláme přímo vládcům, kteří vůbec nesdílejí naše demokratické hodnoty: největším dodavatelem ropy je Rusko, na druhé příčce není nikdo jiný než korupcí prolezlý režim dynastie Alijevů v Ázerbajdžánu… Vláda minulý týden schválila mimořádnou pomoc Gruzii ve výši 150 milionů korun, ale soupeřícímu Rusku posíláme stejnou částku každých osmnáct hodin..,“ dodává Vojtěch Kopecký.

 

Měli a mohli bychom šetřit, samozřejmě. Na stand-by spotřebě, i na těch samovarných konvicích. Jen kdyby nám nemotaly šišky ziskuchtivé choutky manažerů ČEZu (a betonářské lobby) a také zamotaná situace kolem emisních „povolenek“. Pokud totiž ČEZ investuje do výroby biomasy v Číně, bude moci více „škodit“ vzduchu v Česku (koupila si právě jakýsi budoucí odpustek). Pokud se ČEZ bude soustřeďovat na výpočty, kolik elektřiny nám bude scházet v tom a tom roce, ale ani jej nenapadne zeptat se, za kolik tu energii vyrábíme a za jakou cenu jsme stále (nakonec i politicky) závislejší, protože jej k tomu nedonutíme, řešení energetické otázky se nedočkáme. „Česká ekonomika na každou korunu HDP pohltí skoro dvakrát více energie než kolik potřebují státy původní patnáctky EU,“ připomíná ředitel hnutí DUHA.

 

A teď babo raď: šetříme my, nebo ČEZ? Vypadá to, že to my Češi (díky ČEZu) zase nějak ušmudláme a zbastlíme: ve světě budeme vypadat, že šetříme, ale doma šetřit nebudeme muset. My spotřebitelé sice možná budeme vypínat televizory a videa přímo ze sítě, ale ČEZ bude stavět další Temelíny. Náš účet snad bude nižší (i když při stále rostoucích cenách to vypadá velmi nereálně), ale ČEZ bude bohatnout (doslova za každou cenu).

 

Jinými slovy, budeme šetřit, to ano, ale tak nějak typicky ČEZky.

 

  

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama