Vyslovím-li (anebo si jen pomyslím) slovo problém, dal jsem příkaz a tělo a mysl začnou produkovat adrenalin, protože čekají skutečný problém (na který je třeba zareagovat útokem nebo útěkem). Chce-li rodička porodit přirozeně, bez jakýchkoli rutinních, a je-li v pořádku, úplně zbytečných lékařských zásahů, a ví-li, že základem hladkého a bezbolestného porodu je její pozitivně naladěná mysl (psychika), nepomůže, když si předem pro (svého) porodníka připraví seznam úkonů, které si nepřeje. Trénuje tak přesně ty problémy, které si je nepřeje.
Psychika rodičky by měla zůstat neustále naplněna jen pozitivními myšlenkami. Žena by si měla být jista, že to dobře dopadne (a prostě nepřipustit myšlenky negativní). Každá myšLenka, která se zahryzne zdánlivě neškodnou a malinkou otázečkou typu „co kdyby se stalo“ to nebo ono, spolehlivě převrátí znaménko plus na mínus: už se objeví adrenalin, a tělo a mysl se stáhnou (a takto podvědomě „očekávané“ potíže se dostaví).
Když o nějakém svém problému mluvíme (s kamarádkou nebo partnerem), trénujeme jej. Mozek je posilován tím, co dlouhodoběji a soustředěněji dělá. Když studujete traumatické porody, můžete si být jisty, dámy, že se nějaké to (takto i podvědomě přivolané) trauma při porodu objeví.
Před lety musela větší skupina německých porodních asistentek (které jsou tam placeny pojišťovnami) projít školením patologie porodů. Jeden sociolog si vyhledal jejich adresy a právě tak adresy kontrolní skupiny porodních asistentek, které tím školením neprošly. Za několik let pak začal zjišťovat, kolik komplikací u porodů měly. Výsledek byl jasný, asistentky, které prošly školením, měly o desítky procent víc komplikací u rodiček, kterým pomáhaly. Tak jako porodníci, kteří na škole studovali a stále studují jen potíže, traumata a nemoci (a také operace), i tyto ženy se komplikací dočkaly, protože je už měly v hlavách. A dnes už víme, že každý z nás přijímá, ale také vysílá, co si myslíme a máme v databázi svého mozku.
Když si žena před nástupem do porodnice začne (v dobrém preventivním úmyslu) vyhledávat a sepisovat seznam lékařských výkonů, které si u porodu nepřeje, trénuje právě ty (seznamem vypočítávané) negativní situace, které obvykle zmíněnými výkony končí. A jakkoliv je přesvědčena, že její psychika je pozitivní, někde dole, v podvědomí, všechny ty (nastudované) komplikace má nesmazatelně zapsané.
Ideální je tak (jaký to paradox moderní racionality, která přece dnes už všechno ví a zvládne) nic nevědět a (pokud se rodička cítí dobře a je v pořádku) nechat vše na přírodě. Právě proto evoluce u rodiček zařídila hormonální vypnutí racionality. Právě proto tak snadno rodí Romky a domorodky (tedy ty, které „rodí doma“ a tedy ve známém prostředí a s vyrovnanou psychikou), jenž netuší pranic o případných komplikacích a prostě jdou a porodí. Z opačného pohledu je právě tak nebezpečné vyprávět si od puberty hororové historky o porodních bolestech (je to opět jen a jen negativní trénink a potenciální příkaz, aby se komplikace dostavily).
V tomto smyslu by každá pečlivá rodička měla projít nejen nějakým kurzem předporodní přípravy, ale zároveň také kurzem umění meditovat: soustředit pozitivní myšlenky a naučit se bránit se těm negativním (např. naučeným výhradně pozitivním myšlením). Jinými slovy, duchovní přípravou na porod a mateřství.
Seznam budoucí rodičky (nejen) týden před termínem by tedy měl vypadat zcela jinak: meditovat, odpočívat psychicky, zrušit všechny práce v domácnosti a schůzky, trénovat pozitivní myšlení a věnovat se jen svému bříšku a psychice. Protože tak jako samo slovo problém je negativní "stahovač" těla a mysli, seznam problémů je prostě seznam hodně problémů… a tedy past na druhou.