Reklama
 
Blog | Vlastimil Marek

To jsem si dal

Po dvou hodinách marného zkoumání, proč nezvoní domovní zvonek (zkontroloval jsem všechny možné spoje a přešrouboval všechny kontakty v tom popleteném elektrickém zvonku i v tlačítku na brance) mne napadlo v jiném přístroji zkontrolovat v ten den zakoupené tužkové baterie: ha, nebylo v nich ani kousek elektrické energie. A protože nefungovalo víc věcí, které měly (v ten den blbec) fungovat, a ukázalo se, že asi přijdeme o 6000 korun za jízdenky do Basileje a zpět (zrušili konferenci, ale peníze za stornované jízdenky nám v prodejně jízdenek odmítli vrátit), a žena právě domlouvala zářijový italský seminář u moře, na kterém prodělá kalhoty, ale to jí je jedno, měl jsem dost špatnou náladu. A tak mne napadlo, že si dopřeju „své dny“.

 

Takže při nejbližší ženině otázce, co mi je, že se tak mračím, jsem odpověděl, že mám své dny. Že si je taky na pár dnů, jednak z výchovně vzdělávacích důvodů (aby taky věděla, jaké to je, když jednou za měsíc hormonálně přepne a aniž mne upozorní, je protivná), jednak z touhy vyzkoušet si „druhou stranu“, dovolím. Mám na to už věk: jak jsem se dočetl, i muži prochází po padesátce a výš (a já jsem v té kategorii „výš“) podobnou hormonální proměnou a „mají své dny“ (a tím nemyslím chuť na nějakou tu štamprli, ale jakési svaté mužské právo mít špatnou náladu).

Reklama

 

To jsem si dal. Mám si to prý zkusit a uvidím…

 

Jsem rozený bojovník za spravedlnost (mám to v horoskopu) a tak se mne její reakce dotkla. Tak ženy mají „právo“ jednou za měsíc vyvádět (a svádět to na premenstruační syndrom), zatímco když muž (jak se dnes ví) prochází podobnými změnami, musí držet hubu a krok a být milý? Přitom on si musí od ženy (často nejen v PMS) vše nechat líbit, aniž nejprve ví, odkud zlé větry a výčitky vanou (než mu to dojde)? Pokud by tedy občas chtěl být mrzutý a nepříjemný, nějakými těmi mrškami hormony popohnán, je to zakázáno?

 

Znával jsem ženu, která také ráda zneužívala „ženských slabostí“ (které přece každý muž gentleman musí tolerovat) i ve filosofických debatách: nejprve tvrdila že A není A, a když po hodině logických argumentací téměř prohrála, s širokým úsměvem začala tvrdit, že to je přece jasné, že A je A. Vykulil jsem překvapením a tvou veškerou nespravedlností oči… a pochopil, že dál se přít nemá cenu. Protože na jakoukoliv námitku a dovolávání se zásad, které ještě před chvilkou tak vášnivě vyznávala, s úsměvem odpovídala: „Ale muž má přece dát ženě za pravdu už z principu, že?“

 

Naznačuji, dámy a pánové, že máme všichni a všechny vlastně přirozenou tendenci měřit i společný svět podle vlastních zkušeností, a tak pokud a dokud se nenaučíme vzájemné toleranci (a dnes je na trhu několik dobrých knih právě na tato „hormonální“ témata), budeme se nadále zbytečně rozčilovat a rozcházet a rozvádět. Přitom jde jen o (hormonální) a sémantická nedorozumění.

 

Jiným slovy, nemá snad muž (zvláště v „přechodu“) také občas právo „vidět neexistující problémy a slyšet urážku, která tak vůbec nebyla míněna“?

 

Když je k tomu příležitost, někdy vyprávím „vtip“, který, samozřejmě, přehání, ale jinak dokonale ilustruje pro muže naprosto nepochopitelný stav ženy těsně před menstruací. Nejprve se (řečnicky) zeptám: „Víte, proč žena s PMS vaří polévku v pěti hrncích najednou?“ A pak co nejhlasitěji zaječím: „No protože protóóó!“

 

Těsně před menstruací ženin mozek vypíná racionalitu, ale nemá obvyklé příděly serotoninu (estrogenu a oxytocinu), jako např. při kojení, láskyplném dotýkání nebo orgasmu. Má absťák. V těch několika dnech (a pak v přechodu) téměř každá žena (a se silnými příznaky PMS je jich prý asi 10%) dokáže v několika vteřinách zahodit všechno a všechny.

 

Takže, pánové, tyhle pravidelné vichry hormonů ani žena sama nechápe a nemá proto cenu se jimi zabývat jinak než jako nějakou bouřkou s hromy a blesky, se kterou se také musíme prostě smířit. 

Takže dámy, co kdybyste i svým mužům dovolily den dva v měsíci se mračit, občas se utrhávat, neodpovědět na každou pitomou irelevantní otázku a mlčet i když jsou tázáni (škoda že tohle nedokáže počítač zprostředkovat se všemi emocemi a tichým vrčením na konci stoupavého a zesilujícího tónu)…

 

Proč? No protože protóóó!

 

   

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama