Reklama
 
Blog | Vlastimil Marek

Upatlanost (a kdo to platí)

O tom, jak souvisí pád vlády, úroveň překladů a knižního trhu, diskuse na tomto blogu, ale i trojnásobný počet státních zástupců a porodních anesteziologů u nás než v jiných demokratických zemích, ale i marnost pokusů nenechat se obtěžovat kuřáky, a upatlaná atmosféra tohoto do propasti zapomnění se šinoucího státu... O studu, který mi z toho všeho zamlžil jeden večer, a tak se naivně terapeuticky pokouším opět se vzpamatovat tím, že to tady vyťukám naplno a tak se toho zbavím…

„Výlohy knihkupectví jsou plné kvalitních překladových knih, ale nejvíce za ně zaplatí sami překladatelé,“ tvrdí titulek článku Kde končí ideály v Respektu 7/09. „Čeští překladatelé jsou nejodíranější v EU. Evropská rada asociací literárních překladatelů zveřejnila studii o sociálním a ekonomickém postavení překladatelů v Evropě v letech 2007 až 2008. Literární překladatel žije všude nuzně, ale chudáci, poslední v tabulce, jsou ti čeští. Vzhledem k tomu, že naše kultura a vzdělanost stojí na překladech, jsme sebevrazi,“ ví zase šéfredaktorka kulturního čtrnáctideníku A2 Libuše Bělunková. Jako spisovatel, který rezignoval na profesní poslání a čest českých nakladatelů a vydává si své knihy vlastním nákladem, o tom, právě tak jako i jiní u nás, taky něco vím.

Reklama

 Unie českých spisovatelů totiž vydala zprávu (7. února 2009): „Rok od roku je situace svízelnější pro velkou většinu českých spisovatelů, kteří pro své dobré rukopisy nenacházejí nakladatele. Pokud vůbec spisovatel najde nakladatele, obdrží honorář v takové výši, že přímo degraduje spisovatelovu práci, mnozí nakladatelé neplatí honoráře vůbec nebo dokonce požadují, aby si spisovatel sehnal sponzora či si vydání knihy zaplatil. Spisovatel se tak dostal do nedůstojné role ochotníka a prosebníka… Žádná malá či středně velká demokratická země si nenechala zlikvidovat národní literaturu tržními vztahy, její rozvoj různými způsoby stimuluje stát. Nejde jen o národní literaturu, postupná likvidace zasahuje celou neziskovou profesionální a zájmovou oblast kultury…Devastace estetických hodnot, ubohé postavení naší kultury a s ní i literatury jsou pouze odrazem morálního stavu naší společnosti. Za téměř dvacet let od převratu v naší společnosti nebylo nastoleno to, co bychom mohli nazvat kulturní politikou.“ 

Právě tak je to totiž (kvůli upatlanosti vztahů mezi tvůrci a investory) i s úrovní filmů, televizních inscenací a jiných pořadů, s hudbou v rádiích, a s právním jistotou či nejistotou (a taky s úrovní diskusí na internetu): celá společnost, ale i mladá generace, která přece, protože se narodila po sametovém převratu, měla být jiná (!?!), si prostě jen pohodlně zvyká a přizpůsobuje se upatlanému statu quo (jak dokládá poslední průzkum).

Několik zlodějů, šíbrů a drzounů (či zakomplexovaných anonymních pisálků) tak nakonec, nejsou–li od samého počátku umravněni a odporoučeni do patřičných mezí, negativně ovlivní všechny a všechno. Upatlané jsou pak nejen diskuse či partajní a parlamentní hrátky a pře a pády vlád, ale i životy nás všech.

 

„S překlady je to jako s jídlem: když delší dobu konzumujeme něco, co není dobré, ale dá se to jíst, naše rozlišovací schopnost se otupí. Potom už finesy francouzské kuchyně neoceníme, i kdyby nám je někdo naservíroval pod nos,“ končí svůj článek v Respektu Magdalena Platzová.

 

Upatlané diskuse pod blogy (viz i ta pod mým Desaterem), které se okamžitě zvrhávají v kydání špíny úplně mimo téma, jsou jen jedním, ale o to víc charakteristickým rysem celkově upatlané společnosti.  Jinými slovy, neřešíme-li drobné upatlanosti v samotném počátku (diskuse pod blogy už mohla být rok graficky a jinak zorganizovaná, a blog-respekt už dávno mohl mít respekt, přinejmenším jako novinky.cz, které problém trollů elegantně vyřešily), jejich odér pronikne všude a pak už jej, až na jednotlivé statečné (kteří jsou okamžitě umlčováni trolly ve jménu jejich představy demokracie a svobody slova), nikdo ani nevnímá. Upatlaná je nakonec společnost celá, a je jedno, jestli to patlání (a přezírání těch, kteří na to upozorňují), začali ti tam nahoře, nebo ti tam dole.

 

Tvrdím, že upatlaný pád vlády, upatlané hádky v parlamentu a rathizace a paroubkizace politické scény je stejné podstaty, jako upatlanost diskusí zde na blogu a její lojrizace a noemizace (přece jen: jeden vulgární karatel byl soudem umravněn a zatrnulo mu).

 

A tak se nabízí variace výroku o překladech: když delší dobu konzumujeme upatlané hádky a vítězství řvounů a neinformovaných, ale vše kritizujících a špinících anonymů (tedy to, co ani pro čtenáře, blogery, ani pro blog respektu samotný vůbec není dobré), naše rozlišovací schopnost rozeznat a ubránit poctivou práci a nové myšlenky se otupí. Potom už skutečnou kvalitu (názorů, článků, diskusí) nedokážeme docenit, ani kdyby nás kopala do zadku: naopak, dosavadní zbabělost, s jakou jsme nebyli schopni ubránit své blogery proti patlajícím trollům, nás postupně diskvalifikuje a zařadí mezi patlaly.

 

Kdo to zaplatí? My všichni. Zpackané překlady a nekvalitní knihy platí vlastně sami překladatelé a autoři (kteří si roky nechají kálet do peněženek), zpackanou privatizaci jsme dávno zaplatili zpomalenou a  vytunelovanou ekonomikou, upatlané soudnictví začalo rozdělením moci počátkem 90. let aniž jsme se ozvali (a platí za to obyčejní lidé, oběti lehce uplatitelných právníků a soudců), a zpackané předsednictví v Eu zaplatíme my všichni upatlanou pověstí nespolehlivých východňárů. Těch pár bankéřů, egoistických politiků, všeho schopných právníků, profesionálních kverulantů a šíbrů, nad jejichž drzými kousky jsme jen mávli rukou, se chechtá a dál patlají všechno a všechny… bezmocné?

 

To přece, doufám, ne: stačí se domluveně ozvat (internet se dá použít i k jiným věcem než k zábavě, prohlížení nebo kecání na facebooku). Stačí ty kazisvěty včas, nejraději hned na počátku jejich snah, klepnout je přes prsty a poslat do patřičných mezí. Ta upatlanost je přece jejich svět, ne náš… Nenechejme si ji vnutit.

 

Jenže. Jak dobře ví (LN  21. 3. 09) nejen majitel plzeňské restaurace, který by rád měl svůj podnik nekuřácký, „český úředník je úplatný a jde mu hlavně o to, aby ho nikdo neotravoval.“

 

„A jak špatně zacházíme se svobodou,“ bouchá hřebíček na hlavičku i za mne: „Reptáme proti vrchnosti, ale neumíme se dohodnout, a když se dohodneme, nikdo nerespektuje pravidla.“

 

Znovu: jak má mít blog respektu ( a Česko) respekt, když těch vlastně jen několik trollů (na blogu i na úřadech a v politice) žádná pravidla nerespektují?

 

Tak. A je mi líp.

 

P. S.: Dobří a lepší čtenáři snad pochopili, že nejsem smutný a nestydím se za trolly a šíbry, protože ti nemohou za to, že se tak poškozeně narodili, ale za tu mlčící většinu, která si to zapatlávání nechává trestuhodně líbit.

 

 

http://www.blisty.cz/2009/2/10/art45248.html

http://marek.blog.respekt.cz/c/57725/Tresnicka-na-dortu.html

http://marek.blog.respekt.cz/c/44582/Psychopatologie-na-internetu.html

http://marek.blog.respekt.cz/c/29362/Obchodnici-s-zumpou.html

http://marek.blog.respekt.cz/c/27078/Kde-konci-svoboda-a-zacina-zumpa.html

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama