Další z článků, potvrzujících, co jsem (nejen já) přednášel, psával a píšu (také např. o nebezpečnosti rostoucího počtu lékařských prohlídek a ultrazvukových vyšetření v těhotenství) vyšel v příloze Věda víkendových Lidových novin. Potvrzuje, že (pro neinformovanou většinu paradoxně) právě to strašení lékaři (co všechno by se mohlo stát a je tedy třeba to vyšetřit) bývá často příčinou skutečných zdravotních potíží. Přestože (a právě proto) že jsem o tom psal, pokusím se naznačit některé dosud neprobírané souvislosti a tvrdím, že i toto zamyšlení je pozitivní zpráva, protože nepřímo upozorňuje na mé články, které přinášejí metody a cesty vedoucí k pozitivnímu fungování.
Nejsnáze pochopitelné je to na příkladu z praktického života. Asi všichni jsme se občas při čtení příbalového letáku nějakého léku stali na moment hypochondry. Zvláště mí přátelé zdravotníci a lékaři se ale vždy velmi ostře bránili a stále brání otázce, jestli ten podrobný seznam možných vedlejších příznaků spíše neškodí. Celé ty roky v socialismu, ale i donedávna, jsem neměl „důkaz“. Vida:
„Účinnost mnoha léků je do značné míry závislá na psychickém stavu a naladění pacienta. Velmi rozšířené je nocebo v souvislosti s příbalovými letáčky přikládanými ke každému léku jeho výrobcem. Kvůli právní ochraně jsou vyjmenovány všechny možné i zcela nepravděpodobné vedlejší účinky preparátu. Pacienti jsou mnohdy už jen tím výčtem vyděšení tak, že jim lék nepomůže, ale spíše jim přitíží,“ udává se v článku, který přináší několik skutečných příběhů, potvrzujících nejen existenci lékařskou vědou zatím nevysvětlitelných, ale naše životy velmi ovlivňujících jevů, kterým se říká placebo (vsugerovaný pozitivní účinek zcela neúčinné lásky) a nocebo (opačný, tedy negativní zdravotní efekt nějaké zcela neškodné látky).
Dnes víme o negativním efektu prostředí nemocnic (a zvláště porodnic), ale také např. o syndromu „bílého pláště“, pokud se týká krevního tlaku atd. Posunu problém dál: co když by se pak v tomto smyslu takto dali „diagnostikovat“ všichni trollové a rozkurážené ženy, osočující posly (vlastně dobrých zpráv), ale také politici a dlouhodobě fungující poslanci, kteří nesnášejí ty z jiné politické strany? Navíc se ukázalo, že někteří lidé jsou citlivější k placebu díky určitým genovým odchylkám (a logika napovídá, že jsou i tací, jež jsou, a je teď jedno, jestli díky předkům, nebo epigeneticky, díky prostředí a výchově, citlivější, náchylnější, k nocebu).
Co když to tak skutečně je? Už jsem zde psal o efektu objektivního „testu“ proutkařů: vystresovaný muž, marně se pod dohledem skupiny k výsledkům testu à priori negativně naladěných „odborníků“ snažící objevit pramen nebo umělou skrýš, samozřejmě zklame.
Téměř davová psychóza (v rámci současné bezprecedentní mediální manipulace) nakonec semele téměř každého: celková (rodinná, pracovní, internetová a společenská) atmosféra vytvářená nocebisty pak stále efektivněji dokáže vsugerovat negativní postoj i původním placebistům. (Ti informovanější mohou vzpomenout i na slovo „mem“).
Cesta z louže ven (a přitom ne do bláta) je ale tisíce let jasná (a prověřená a jak vidno výše, dnes i zhusta prokázaná): pozitivní myšlení (které začíná přirozeným orgasmickým porodem, že) a pozitivní epigenetické změny… aby tak nakonec bylo lidstvo složeno spíše z placebistů. A protože budou všichni vědět od mateřské školky, že špatné zprávy vyvolávají špatné fungování organismu (ale i státu)…
Místo abychom dali hlavy dohromady a změnili myšlení (postoje, otázky), strkáme je do písku malicherností, a převládat začíná negativita (všichni už začínáme věřit, že krize a katastrofy jsou neodvratitelné) a stále vulgárnější bulvár: následně nám pak zbude už jen to (neviditelné a nevysvětlitelné) nocebo…