Pramatkou feministického hnutí se stala Betty Friedanová s knihou The Feminine Mystique (1963). Mezi jejími pokračovatelkami prosluly Gloria Steinemová, Germaine Greerová, Kate Milletová, mnohé další. Postupně však cílem hnutí přestala být pouhá rovnoprávnost pohlaví. Jejich řady zmnožily radikální publicistky, jimž se dostalo nelichotivého označení feminazi, v jejichž pojetí žena je vždy obětí (victim status), mateřství je žalář, do něhož ženy uvrhli žlázami posedlí utlačovatelé, a znásilněním (rape) může být cokoliv. „Každá soulož, jakkoliv dobrovolná, není dobrovolná, ale je znásilněním.Všichni muži jsou násilníci,“ tvrdí Marylin Frenchová v knize The Woman’s Room. Ota Ulč
Mladá žena prodlužuje muži život. Pokud se totiž muž ožení s mladší ženou, má šanci dožít se vyššího věku. Když si např. vezme ženu o 15 až 17 let mladší, o 20% se tím sníží šance, že zemře předčasně. Naopak, pokud se ožení nestarší partnerkou, jeho vyhlídky na dlouhý život se snižují. Pro ženy to neplatí, zjistili angličtí vědci z institutu Maxe Placka.
Letos vzroste náš společný státní dluh (rozpočítaný na každého z nás) o 5705 korun za vteřinu, příští rok o 6365 korun za vteřinu. V letech 2010 se budeme zadlužovat dvakrát rychleji než byl průměr let 2001 až 2008. Někdy kolem roku 2012 začneme jen na úrocích z dluhu platit 100 miliard korun ročně. Analytik Raiffeisen Bank Aleš Michl, HN
Příčinou krize zdravotnictví není nedostatek peněz. Ta je důsledkem toho, jak se medicína v praxi provádí. V honbě za objektivními nálezy a za zběsilého předepisování léků se úplně vytratil informační význam nemoci. Celý systém je postaven na léčení chorob, nikoli na uzdravování lidí. Výsledkem je obrovská spousta zbytečných vyšetření, léků a pacientů. Podobné je i i s finanční krizí. Podle politiků je způsobena nedostatkem peněz, jakmile se přidají, trh se oživí za zase bude dobře. Jestliže je nemoc informací o pacientově chybném stylu života, je ekonomická krize informací o chybném chování většinové společnosti, jeho zhmotněním, globalizací. Ekonomická krize nemá ekonomické řešení. Globální pacient má šanci se uzdravit jedině tehdy, pokud její informační hodnotu pochopí a své myšlení i chování většinově změní. V opačném případě se bude „léčit“ až do úplného „uléčení“. Zatím nic nenasvědčuje, že by si to ekonomičtí a političtí lékaři uvědomovali. Raději volají po dalších penězích. MUDr Jan Hnízdil, LN 9.. 6. 09
Všechny výdobytky feministické éry však nepřinesly ženám větší spokojenost. V 60. letech se americké ženy v průměru považovaly za šťastnější než muži. Dnes se tato genderová propast obrátila. Spokojenost mužů poskočila o kousek vzhůru, zatímco spokojenost žen se snížila. Jde o „paradox upadajícího štěstí žen“, jak to tvrdí ekonomové Betsey Stevensonová a Justin Wolfers. Struktury americké společnosti totiž např. nezajišťují dostatečnou podporu mateřství. Setrvalý růst matek samoživitelek ohrožuje zájmy a štěstí žen. Osvobozené a nešťastné, Ross Doutnat, komentátor The New York Times (HN)
„Vlády by se měly včas připravit na to, že v důsledku globální hospodářské krize mohou propuknout rozsáhlé sociální nepokoje.“ Řekl pro španělský list El País prezident Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj Robert Zoellick. „Nikdo neví, co se může stát, a to nejlepší, co lze udělat, je připravit se na jakoukoli eventualitu.“
„Češi jsou divný národ. Volební kampaň dospěla do finiše, na nepřevozná pódia napochodovaly špičky jedné ze dvou hlavních stran, přičemž skoro každá má přímo tuny másla na hlavě – podivné kamarády z podsvětí, podivné kšefty, při nichž mizí ze státního rozpočtu desítky miliard atd. Politolog Josef Mlejnek jr., LN
Jak dát najevo nesouhlas s inscenací, kterou našim jménem, ale bez podpory mnohých z nás, provozují politikové zahlušení předkulturní barbarskou představou nepřijatelnou průměrně vzdělanému gymnazistovi, že totiž jen oni mají pravdu? Slýchám i úvahy o emigraci, nechválím je, ale těžko se mi vyvracejí. Proroci tvrdí, že tu nezůstanou. To by mi bylo líto. Lekce politikovi: rána vajíčkem, Milan Uhde, LN
Sevře se mi žaludek vždycky, když si to představím… Je po podzimních volbách 2009 a na Pražském hradě se představuje nová vláda. Premiér Paroubek se usmívá pýchou a z nového ministra vnitra Davida Ratha sálá pocit čerstvě nabyté moci. V Poslanecké sněmovně si zatím šéf komunistů Vojta Filip mne ruce. Konečně se mu to povedlo, konečně se účastní vlády. Michal Musil, Velký mazec: rudo rudá vláda poráží Topolánka, MD Dnes
Celkově se politika v Česku jeví jako hrubé a účelově provozované řemeslo… Strany se stávají monopolními, respektive privilegovanými zprostředkovatelskými firmami, jež rozhodují o předávání značné části veřejných zdrojů do rukou jednotlivců a skupin… S vykonavateli politické profese se to má podobně jako s představiteli ostatních řemesel a služeb. Tak jako si každý hledá svého právníka, psychologa nebo instalatéra, může si vyhledat i „svého politika“ (úředníka). Někteří podnikatelé závislí na obecních či městských zakázkách přikazují svým zaměstnancům někdy i jejich příbuzným aby vstupovali do příslušných stran. Úkolem těchto novodobých stranických nádeníků je zajistit hlasovací mašinerii jednající ve prospěch spřízněného politika. Takto lze ovlivňovat např. jmenování radních a primátorů měst, jakož i regionální kandidátky a dokonce i volbu místopředsedů stran… Demokracii je pak možno definovat jako vládu příslušných stran a jimi protežovaných firem, které vzájemně parazitují na veřejných zdrojích daňových poplatníků. Obecně lze takový stav označit za klientelistickou demokracii. Michal Klíma, Podnikatelé na politickém trhu, LN 13. 6.. 09
Když prožijete pár let v indiánských osadách hluboko v džungli Amazonie, ucítíte, že jim jsou naše sny o životní úrovni ukradeny. A také mezi nimi pochopíte proč. Jsou totiž mnohem šťastnější než my. Často ani nemají slovo práce. Každodenně si užívají života, než aby si na ten údajně lepší život neustále jen vydělávali a snili, jak se budou mít za pár let dobře… Naše cíle nejsou obecně cíli všech etnik, to si jen namlouváme díky našemu evropocentrismu. Právě uznat tyto rozdíly by znamenalo opustit naši pozici bělošské nadřazenosti a namyšlenosti. Náš politický a společenský úzus posledních desetiletí tyto úvahy nepovoluje. Pro politiky by to byl pohřební marš, proto pokračují v pokrytectví… Mstislav Zelený-Atapana, HN 4. 6. 09