Hudební hluch neexistuje 6

Na závěr seriálu článků přikládám (snad dosti) viditelný důkaz toho, jak moc je to, čemu my říkáme zpěv, a potažmo hudba, frekvenčně ochuzeno, a proč musím stále ještě občas vyprávět vtip: Víte, jaký je rozdíl mezi vrabcem a slavíkem? Žádný. Vrabec je slavík, který absolvoval konzervatoř. Řešení? Každý z nás by si měl, tak jako v dětství, zpívat (bručet, mručet, nebo jen vyřvávat ááá), protože tak dolaďuje různé ty miniaturní nástroje onoho gigantického orchetru (frekvencí, energií a myšlenek), kterému říkáme tělo a mysl. Protože zatímco celý Vesmír (a příroda) ladí, my jsme, také "díky" tomu, čemu říkáme hudba, rozladěni a nefungujeme, jak bychom mohli.