V průměru řeknou dívky dva až třikrát více slov za den než chlapci.
Být v kontaktu prostřednictvím mluvení je potěšením pro centra dívčího mozku. Sdílení tajemství, která mají romantický nebo sexuální význam aktivuje tato centra ještě více. Nyní nemluvíme o malé radosti, ale o radosti obrovské. Je to hlavně příval dopaminu a oxytocinu, který je největší, nejtučnější neurologickou odměnou, kterou můžeme jako žena získat (kromě orgasmu).
Příval dopaminu a oxytocinu způsobený tím, že jsou v kontaktu s ostatními a povídají si, udržuje jejich motivaci vyhledávat důvěrné vztahy. Nevědí však, že je to jejich specificky dívčí pohled na svět. Většina kluků nesdílí tuto silnou touhu po verbálním kontaktu, a tak pokusy o důvěrné rozhovory se svými mužskými vrstevníky mohou přinést zklamání. Holky, které očekávají, že si s nimi jejich kluk bude povídat, jako to dělá jejich kamarádka, zažijí velké překvapení.
Tento rozdíl může být také hlavním důvodem zklamání, které ženy cítí po celý život se svými stálými partnery – to, že není společenský a že nikterak netouží po dlouhých hovorech. Ale není to jeho chyba. Když je mladý muž v pubertě, jeho hladina testosteronu začíná stoupat a on se „vytratí dospívat“.
Proč začnou být původně komunikativní chlapci tak nemluvní a skoupí na slovo (až to hraničí s autismem), když přijdou do puberty? Jejich nárůst hladiny testosteronu z varlat „marinuje“ jejich chlapecký mozek. Bylo prokázáno, že testosteron snižuje zájem o mluvení a socializaci – výjimkou je sport a snaha o sex.
Studie ukazují, že dívky jsou motivovány – na molekulární a neurologické úrovni – uklidňovat konflikty, ba dokonce se jim vyhýbat.
Ženský mozek má daleko negativnější poplašné reakce než mužský. Muži si mezilidské spory a soupeření často užívají, dokonce je to posílí.
Mužská hrdost pochází více ze schopnosti udržovat si nezávislost, zatímco ta ženská ze schopnosti udržovat důvěrné vztahy s ostatními.
Donedávna se předpokládalo, že všichni lidé reagují na stres stylem „útěk nebo boj“, což je chování popsané W.B. Cannonem v roce 1932. Teorie říká, že člověk pod tlakem nebo v ohrožení napadne zdroj ohrožení, pokud má reálnou šanci, že by vyhrál. V opačném případě by z této nebezpečné situace utekl. Profesor psychologie z UCLA (University of Kalifornia, Los Angeles) Shelley Tailor tvrdí, že jde ve skutečnosti spíše o typickou reakci mužů na stres.
Ženy v situaci, kdy mají na výběr „útěk nebo boj“, mají schopnost reagovat tak, že ochrání jak sebe, tak děti na nich závislé.
Jedna studie ukázala, že ve věku devíti let má během spánku chlapecký a dívčí mozek naprosto stejné vlny. Od dvanácti let se mozkové vlny dívek posunuly o 37% oproti těm chlapeckým.
Ženský mozek dospívá v průměru o dva až tři roky dříve než mužský.
Nejzjevnější cyklus řízený estrogenem je cyklus menstruační. První den, kdy mladá dívka dostane menstruaci, může být vzrušující a úžasný. Je to moment hodný oslavy, protože menstruační cyklus každý měsíc obnovuje a dobíjí baterie určitých částí dívčího mozku. Estrogen slouží buňkám jako hnojivo – probouzí dívčin mozek, stejně jako způsobuje to, že je běhm prvních dvou týdnů společensky uvolněnější. 25 % spojů v hipokampu vznikne mezi prvním a druhým týdnem (v tzv. estrogenové fázi), a to činí mozek poněkud bystřejším. Jeho funkce jsou o něco lepší. Máme jasnější hlavu a více si pamatujeme. Myslí nám to rychleji a svižněji. Avšak potom, kolem čtrnáctého dne – během ovulace, začnou vaječníky produkovat progesteron, který převrací účinky estrogenu a na nově vytvořené spoje v hipokampu působí spíše jako herbicid. Během posledních dvou týdnů cyklu progesteron způsobí, že se mozek nejdříve zklidní, ale později začne být čím dál více podrážděný, méně soustředěný a zpomalenější.
V posledních několika dnech menstruačního cyklu, když progesteron prudce klesne, jeho zklidňující účinek neočekávaně ustoupí a zanechá mozek chvilkově zmatený, přetížený a podrážděný. Mnoho žen říká, že právě před začátkem menstruace se snáze rozpláčou a jsou často mrzuté, přetažené, agresivní, oponující, zaujaté, nebo mají dokonce pocit beznaděje a deprese. Na mé klinice tomuto období pracovně říkáme „dny pláče nad reklamou na psí žrádlo“.
Výkon mozku může u některých žen kolísat zároveň s hormonálními změnami během jejího menstruačního cyklu. Jedna z nejcitlivějších částí mozku na estrogen – hipokampus – je hlavní převodní stanicí pro zpracování paměti na slova. To by mohlo být logické vysvětlení zvýšené verbální schopnosti během období, kdy je hladina estrogenu nejvyšší (což je druhý týden cyklu). Často si s mými studentkami děláme legraci, že by měly ústní zkoušky dělat dvanáctý den svého cyklu, kdy jsou na vrcholu svých verbálních schopností. Možná by totéž mělo platit pro náctileté dívky a přijímačky na školu nebo pro manželky, které chtějí vyhrát v hádce nad svým manželem.
Dívčí emoční centra se v pubertě stávají velmi citlivými. V prefrontální kůře, řídícím centru emocí a impulsů, vyrašilo do dvanáctého roku věku mnohem více buněk, ale spoje jsou stále slabé a nezralé. Následkem toho se nálada náctiletých dívek mění, protože část silnějších citových vzruchů, které proudí z amygdaly, je prudší a dramatičtější. Prefrontální kůra náctileté dívky je jako starý modem, který dostává signály z širokopásmového kabelu. Není schopen zvládnout zpracovat vzrůstající počet zpráv z amygdaly, a proto je často přetížený. Teenageři často dostanou nápad a ztotožní se s ním, aniž by počítali s následky. Jsou pak samozřejmě naštvaní na autoritu, která chce jejich nutkání zabránit.
Prefrontální kůra náctiletých dívek dokáže fungovat normálně, není-li pod tlakem a má-li dobrý týden menstruačního cyklu. V této době může mít dívka schopnost úsudku odpovídající jejímu věku. Ale jakmile se během premenstruační fáze objeví nějaká stresová situace, zklamání nebo špatná známka, může to vykolejit prefrontální kůru, spustit přehnanou citovou reakci a nezvladatelné chování (ječení, práskání dveřmi…).
Zklidnit rozpálenou amygdalu v dívčím mozku se může ukázat jako nelehký úkol. Mnoho dívek, dostane-li se do stresu, hledá řešení v drogách, alkoholu a jídle (nebo naopak jíst přestane). Jako rodič teenagera musíme ignorovat spoustu z toho, co nám řekne.
Vlna hormonů dokáže jako mávnutím kouzelného proutku proměnit milé dívky na velmi protivné. Stejně tak jako sexuální soutěžení, které je mezi náctiletými dívkami silné a velmi důležité. Toto soutěžení má různá pravidla, tolik odlišná od klučičích. Dívky mají potřebu se houfovat do part, ale na druhé straně tyto party pak mezi sebou válčí.
Podle studií univerzity v Utahu byly v očích dotazovaných lidí nejagresivnější ty dívky, u kterých byla zjištěna vysoká hladina androgenu androstenedionu. Dobré vodítko, jak poznat, že je vaše hladina androgenu vysoká, je akné. Dívky s vysokou hladinou testosteronu a DHEA mívají také obvykle dříve sexuální styk.
Když jsou hladiny androgenů nízké, není snížená jen agresivita, ale také sexuální touha.
Ačkoliv mužské i ženské tělo produkuje testosteron, u mužů je jeho produkce více než desetinásobně vyšší, což znamená, že jejich sexuální touha je mnohem silnější než ženská.
Louann Brizendine: Proč ženy myslí tak, jak myslí a proč jednají jinak než muži (Computer Press Brno 2007)