„Nejsem odborníkem na buddhismus“, přiznává věřící autor (který na svém blogu uvádí jako své oblíbené internetové stránky Te Deum a Catholic Family News), a svůj postoj obhajuje tvrzením: „V náboženském životě vychází člověk z pravd, nemajících původ v nitru člověka, ale pocházejících od Boha samotného a zprostředkovaných náboženskou autoritou, jednotlivým osobám nadřazenou“.
My dnes ale víme, jak iluzorní je naše vnímání, a jak i vysokoškolsky vzdělaný člověk může být zcela zaslepen žárlivostí, demagogií nebo svým tvrdohlavým (i náboženským) světonázorem (mozek musí šetřit energií a vybírá k dalšímu zpracování jen to, o čem si myslí, že je důležité, bez ohledu na „pravdu“ a logiku… a navíc priority „vybírají“ spíše nevědomě vnucené emoce a iracionální fabulace).
Na druhé straně už začínáme tušit, jak všímaví a „vědečtí“ byli dávní guruové a lamové, když na vlastní těla a mysli objevili metody, jak zvládnout emoce, jak objevit onu „iluzornost“ (nevidíme svět, ale jeho v mysli mozkem promítaný a tedy zkreslený obrázek světa).
Pokud bych měl použít razanci a zaslepenost slovníku a stylu Michala Semína, který si účelově plete vrabce a dravce, pak bych mohl napsat, že to náboženství (se všemi těmi svatými a prdelatými andělíčky, monstrancemi, hierarchií kněží prelátů a biskupů a jejich berlemi atd.) je kýč, navíc v křesťanském podání negativně manipulující (nutí vyznávat utrpení na kříži).
Vinit dalajlamu či buddhismus za to, že v Barmě či Bhútánu jsou pronásledováni křesťané, a že tibetští mniši jsou „povýšení“ je právě taková demagogie, jako tvrdit, že dalajlama střílí na vrabce, nebo že Češi jsou Švejkové, pivaři a tanečnice z Lúčnice, nebo že Havel je vlastně Klaus (nebo Šavel).
Nazývat dalajlamovo poselství (dnes už ověřené lékaři a psychology) kýčem je zrovna taková pitomost, jako tvrdit, že kýčem a pitomostí je i Desatero (stačí se porozhlédnout: kdo se jím v dnešní době pragmatismu řídí? Jen váhaví intelektuálové a babičky).
My informovaní dnes ale také už víme, že objektivní Pravda neexistuje a že to sama mysl vytváří subjektivní vizi světa na základě mnoha vnějších i niterných vlivů (a je schopna fabulovat až do absurdna: blázen v blázinci skutečně věří, že je Napoleon: jeho mysl zkonstruovala do posledního detailu pevné a žádným argumentem nevyvratitelné přesvědčení, že je Napoleon).
„Buddhismus popírá transcendentního Boha, situuje ´božské´ do nitra člověka… nejvyšším cílem buddhismus není život v plnosti, jak je tomu u skutečného náboženství (realita věčného života), ale smrt, zánik vlastního já,“ píše dále pomýleně Semín. Podobně bych mohl napsat, že cílem kulinářství je smrt mrkve, cílem novin je smrt smrku, a nejvyšším cílem křesťanství je pokusit se adepta (při)topit ve vodě (pod záminkou křtu).
Nemá cenu psát dále: zájemci nechť si přečtou mé blogy na toto a podobná témata (pohodlní jen kliknou na označené linky, snaživí mají další možnosti níže). Překvapuje jen až do katolického nebe volající svatouškovská zaslepenost autora a jemu podobných „hlásných věží“. Nic proti jeho víře, protože víra sama je člověku přínosná, ale je-li takto naivně a bojovně vystavována (byť na osobních) internetových nárožích, je pouhou klamavou reklamou jednoho individua.
Všechno je relativní a zneužitelné, rozhodující je ovšem úmysl autorů a konatelů. Zatímco chatařskému sběrateli trpaslíků a jiných kýčů jeho sbírka přináší dobrou náladu, a v tomto ohledu je tedy pozitivní, Michal Semín chtěl pošpiněním dalajlamova poselství nalakovat na růžovo to své (křesťansko-náboženské). Jenže právě onen negativní úmysl z jeho článků čpí na sto honů. Nebo je masochista a soudí, aby byl poté souzen?
http://marek.blog.respekt.cz/c/53451/Nadprirozeno.html
http://marek.blog.respekt.cz/c/17714/Dalajlama.html
http://marek.blog.respekt.cz/c/512/Nepozehnal.html