Vážené dámy, muži vás nikdy „nepochopí“ tak jako kamarádka: nejsou toho evolučně schopni. Vaše myšlení, vaše řeč, váš způsob komunikace je jim nesrozumitelný a mate je. A pokud jste se nenaučily si o problémech soužití v klidu (poté, co si muž, lovec jelenů, po návratu z lovu odpočinul, a najedl se) popovídat, abyste si vyjasnily vzájemná, často protichůdná stanoviska, dříve či později budete jedna pro druhého sfingou, záhadou nad záhady. Už jsem o tom kdysi psal, ale protože kromě výjimek nikdo nic nepochopil (ani moje žena), zkusím to znovu a trochu jinak.
Jak se tak kolem mne páry rozcházejí, a muži se mi svěřují (a jak to potkalo i mne), všímám si základních chyb a omylů, které k rozchodům přispívají. Zkusím je přehledně naznačit.
Především muži naprosto nechápou, jak vy ženy mluvíte, jednáte a myslíte. Vy zase netušíte, jak moc jsou z vás zmatení a nejistí, a přisuzujete jim vlastní pohnutky a názory, což ale není pravda. Atd. A vzájemná nedorozumění časem přerůstají v zásadní nepochopení, které zase vyústí v drobné pře a spory, a končívá to rozchody a rozvody (zvláště v tak turbulentní době, jakou právě prožíváme).
1) Už výběr partnera (partnerky) může všechno pokazit. Asi by si každý zamilovaný pár měl zjistit (třeba pomocí zodiakálního, nebo čínského horoskopu), jestli jsou ti dva typově kompatibilní. Pokud jim pak i astrolog při objasňování nativního horoskopu oznámí, že se k sobě nehodí, je třeba mu věřit a rozejít se. Ušetříte si vzájemně pár let života, tuny negativních emocí a hodně peněz.
2) Dohodněte vzájemná pravidla komunikace (a pak, muži, nevyžadujte od žen jejich plnění: nejsou toho evolučně schopny. Vše se může kdykoliv změnit, slovo ženy neplatí věčně). Ženy nikdy nemluví přímo, k věci. Muž hovoří přímo a vyřčené chápe doslovně.
Domluvte se na nějaké formě práva veta. Aby si ona vůbec uvědomila, že pro ni nevinnou větou odsuzuje svého partnera k celoživotním pochybnostem a zmatkům (a on mohl třeba zvednutím cedulky s nápisem VETO vůbec dát najevo, že se děje něco pro něho zraňujícího a ponižujícího).
A pamatujte, dámy, že vaše tělo je desetkrát citlivější než tělo muže, takže on nemůže vědět, kde a jak vás v posteli pohladit: vy ho to musíte postupně naučit.
3) Domluvte se tedy na neverbálních signálech. Například, když má žena menstruaci, ať vyvěsí v koupelně červený ručník (kupovat každý měsíc kamélie se dnes asi nepodaří). Nebo mu dá na klávesnici počítače ceduličku s oznámením: opět menstruuji.
Muž je totiž, dámy, po každé menstruaci šťastný, že konečně skončilo období podrážděnosti a nevrlosti, a očekává, protože on to tak má, že už jste šťastné a usměvavé napořád (co se muž jednou naučí, to už nikdy nezapomene). Jak je ovšem překvapen, když (bez předchozího varování) opět menstruujete!
4) Dámy, nechejte v bytě svému muži místo, které mu nebudete uklízet, a kam se bude moci uchýlit, když vám zase nebude vůbec rozumět. Pokud pak budete dokonce vytírat pod jeho židlí a navíc mu nařídíte „Zvedni ty hnáty, když už nevytíráš“ a jemu nezbude, než nohy zvednout, odetnete ho tak od Země, jediné jeho opory, zbavíte ho posledního spojení s jeho existenciální jistotou… a on bude muset utéci do azylu hospody.
5) Pánové, když vaše žena přestane komunikovat, je to vážné a chce to nějaký dárek nebo překvapivé pohlazení či pochvalu. Nebo ji obejměte a držete a držte, aspoň deset minut. Dámy, když váš muž přestane komunikovat, prostě jenom odpočívá (vy odpočíváte pokaždé, když povídáte s kamarádkou).
6) Dámy, nemluvte o svých mužích s kamarádkami, ani v dobrém (naopak, zkuste se, ve vlastním zájmu, naučit jednat s nimi a myslet na ně jen v dobrém). Nikdy nevíte, co která z nich pak zmíní další kamarádce a co se překvapený a znejistěný muž o sobě dozví od cizích lidí. Naopak, čím víc se ho, i před kamarádkami, budete zastávat a bránit ho, tím víc ho budete vy milovat, a on vycítí, že vám o něho jde.
Věřte, že muži berou to, co se o sobě dozví od jiných, jako vaši velkou zradu a přestanou se s vámi dělit o těch několik málo pocitů, které jsou ochotni vám sdělit. A nikdy je nenuťte, aby vám řekli, že vás milují, nebo aby vás políbili, před kamarády v hospodě nebo na výletě. Muži to berou jako degradaci svých pozic v partě a ponížení.
7) Dámy, když už vás muž jednou „dobyl“, nevyžadujte po něm další a nové rituály dvoření. Když už vám jednou řekl, že vás miluje, neví, proč by se měl opakovat. Na rozdíl od vás on drží slovo a co řekl, to platí. Pokud chcete, aby vás opakovaně ujišťoval, jak jste krásná a k nakousnutí, prostě přijďte nahá. Právě v tomto momentu, a jenom v tom, ho to můžete (stejně jako spoustu dalších pro vás užitečných a příjemných věcí) naučit.
Ale ne po aktu samotném, to muž (evoluce to tak chtěla a zařídila) usne. Nevyčítejte mu to, je to asi tak, jako kdyby on vám vyčítal každoměsíční menstruaci.
8) Pánové, ženská těla už jsou taková: pár miligramů nějakého hormonu cele převrátí všechna dohodnutá pravidla. To pak žena nevidí, neslyší, není schopna vyslechnout jakkoliv logické protesty a klidně ve vteřině zničí dlouhodobý a fungující vztah. A co si (pod vlivem hormonů, tedy nelogicky a iracionálně) usmyslí, za tím bude stát až do rozpadu vztahu.
Chce to zavolat psychologovi, nebo znovu a znovu ženu ujišťovat, že je naší bohyní a nedělat z šokujících reakcí vědu. Buďte velkorysí a dovolte svým ženám být občas šokující. A nikdy neočekávejte v jejich slovech a skutcích nějakou logiku. Nedočkáte se.
9) Dámy, nekřičte na své muže, když právě neseženou náhradní součástku do pokažené pračky, že jsou nešikovní a k ničemu. Oni berou cokoliv řeknete jako instrukci a jsou velmi poslušní: poslechnou vás a pomalu se z nich pak stanou nešikové a budižkničemové.
Pamatujte, že to jsem vy a jen vy, s vaší obrovskou mocí nad muži, které vytváříte kvalitu vztahu.
10) A nedivte se, že po všech těch tak šokujících věcech, které jste mužům dělaly a děláte, o vás běžně hovoří jako o „potvorách“ (naposledy se tak v příloze MF Dnes vyjádřil paralympijský vítěz Jiří Ježek: „Holky jsou většinou potvory, krásné ale mrchy, nebo naopak“).
Jsem totiž přesvědčen, že kdyby se už děti ve školách učily znát vzájemné rozdíly mezi ženou a mužem, společnost by postupně začala fungovat. Protože jak věděli už staří Řekové a Lenin: rodina je základem státu. A pokud by se naučily rozumět si žena s mužem, pak by si porozuměly i stát se státem a náboženství s náboženstvím.
Protože všechny války, jak ty rodinné, tak ty skutečné, jsou zapříčiněny jen a jen nedorozuměním.