Tak jako je marné chtít po 99% českých, angličtiny znalých žurnalistů a intelektuálů, aby anglickou větu All is possible, tedy Všechno je možné, nepřekládali automaticky jako Nic není nemožné, tak je dnes asi ještě zcela marné chtít po porodnících, aby si uvědomili, že rutinní akce při porodu dítěti spíše škodí.
Život je totiž zelenější než všechny šedé teorie, a přináší stále větší absurdity. Vypadá to, že i v našem zdravotnictví je, bohu a pacientu, v tomto případě novorozenci žel, všechno možné. Víte, že v zájmu „zdraví“ se čerstvě narozeným miminkům (kromě toho, že se plácnou po zadečku v poloze hlavou dolů, váží, měří, že jim do očí nakapou štiplavou tekutinu atd.) zvláštním pro tento účel vyvinutým přístrojem velmi bolestivým píchnutím odeberou z patičky čtyři kapky krve pro další genetické vyšetření (jde o tzv. screening vrozených metabolických poruch – Fenylketonurii a Hypothyreozu)? Sami porodníci a odborný personál v porodnicích tomuto aktu říkají „patička“.
Právě uprostřed paty je ovšem podle Číňanů akupunkturní bod varlat (u děvčátek vaječníků)! Zkusme to domyslet: v prvních minutách našeho života nás někdo cizí bolestivě zraní právě v tomto místě. Jak to asi navždy ovlivní naše sexuální chování v budoucnu?
Nebo jinak, co když je jakási zvýšená sexuální citlivost a přesexualizovanost západní civilizace způsobena také právě tímto mohutným stimulem (a programem) v oblasti sexuálních orgánů v první minutě života každého Zápaďana? A co to udělá až tento „pokrok“ dojde i do islámských zemí? Jsem si téměř jist, že výzkum na toto téma by odhalil přímou závislost nárůstu sexuálního násilí s rutinním zavedením akce „patička“.
Jako bych si tu zprávu objednal: australský deník Sydney Morning Herald oznámil, že sílí řady malých sexuálních deviantů a násilníků. Sexuální násilí na svých vrstevnících páchá dramaticky víc pachatelů, jimž je pod deset let, než tomu bylo kdy v historii. Podle jedné z sociálních pracovnic je mezi dětmi stále častější orální sex, vynucené pohlavní spojení s jiným dítětem a spojení s jiným zvířetem.
Profesionální zaslepenost lékařů, kteří v zájmu pokroku své „vědy“ často s vaničkou vylijí i
dítě, se bohužel nekontrolovatelně šíří. Jen jeden příklad zaslepeného uctívání a používání nových technologií za všechny: za rok od zavedení ultrazvuku zemřelo v Indii deset milionů budoucích holčiček…
Sami porodníci například tvrdí, že porodu bez komplikací je schopno přes 85% žen, přesto jsou podle nich (porodem) „nemocné“ všechny a „v zájmu zdraví“ jsou při sebemenší komplikaci (kterou lze samozřejmě vyřešit jinými způsoby, porodní báby by mohly vyprávět) operovány.
Chcete poslední výkřik téhle odlidštěné a jen do sebe zahleděné vědy v této oblasti? Protože v naší republice zemře ročně asi 5 dětí na poruchy funkce nadledvin, budou se co nejdříve „trápit“ děti „screeningem“ (jak asi bude vypadat?) všechny (ročně kolem 90 000). Porod je v naší současnosti, ač se některé české porodnice začaly chlubit nálepkou „baby friendly“, k dítěti přátelský, rozuměj, šetrný, stále více „not friendly“, tedy nešetrný a nepřátelský.
Také vám to připadá jako jít s dělem na komára? O tom, že se vztah lékařů nejen k novorozencům, ale i k pacientům a živým tvorům všeobecně posunul někam do absurdna, svědčí i současný problém s vybíjením stáda osmi se krav kvůli jedné „šílené“. Šílený je podle mne spíše postup úředního šimla. Všechno (absurdní) je možné.
Jeden z nejlepších českých ekonomů a komentátorů (v Německu pracující) P. Robejšek v jednom rozhovoru řekl něco, co podle mne vystihuje podstatu způsobu, jakým vnímáme realitu: „Skutečnost je to, co většina lidí za skutečnost označuje. Získám-li pro svou představu většinu, stane se skutečností.“ Porodníkům a lékařům se za posledních padesát let podařilo přesvědčit většinu lidí o své představě porodů (a léčbě nemocí), a my jim sedli na lep a teď už se s tím zdánlivě nic nedá dělat. Naděje tu ale přece jenom je. Podaří-li se nám (ženám, rodičkám, otcům, dědečkům a babičkám) pro svou představu přirozeného porodu a medicíny k lidem (novorozencům, zvířatům a životnímu prostředí) přátelské získat většinu, stane se skutečností. Naše pasivita a ignorance je jen a jen naší slabinou. A Achillovou patou. I lékaři a porodníci jsou totiž jen lidé.
Nenechávejme si tedy nejen o různém tom screeningu namluvit, jakkoliv by to znělo „vědecky“, že je to nanejvýš nutné a v zájmu zdraví dítěte. Jsem si jist, že kdyby byla „vůle“, veškerá ta tak důležitá vyšetření a všechny ty screeningy, tak jako všechny výše popsané úkony na novorozenci (Apgar skóre) by se daly dělat jinak, k dítěti a jeho budoucímu vývoji šetrně a ohleduplně. Všechno (pozitivní a life friendly) by bylo možné.
Není právě tento dosavadní přístup porodníků přímo dokonalá ukázka a jakási Achillova patička (a jedna z časovaných bomb) nejen našeho zdravotnictví a porodnictví? Domnívám se, že ano. A nejen patička, ale přímo pata. Vzhledem k současnému zbožštění „vědy“ a k výše popsaným absurditám bych dokonce, kdyby to nebylo spíše tragické, napsal patafyzička. Jenže pro novorozence je každé to píchnutí do patičky přímo fyzickou zkušeností. Kdyby jim ti porodníci raději místo „patičky“ věnovali každému nějakou tu lopatičku…