Přítelkyně mé ženy jí jako obvykle dlouze telefonovala (strávily spolu právě několik dnů, a za několik dalších dnů opět pojedou spolu k moři) – právě dlouhé povídání je jedna ze základních typicky ženských potřeb, protože žena mluví, aby si odpočinula -, a já zaslechl, jak ta má říká „ale ten můj se mnou taky už nechce jet k moři…“ Začal jsem se smát a když za dvacet minut domluvila, jen jsem podotkl, že i tohle je jeden z těch základních rozdílů mezi ženami a muži. Většina mužů (lovců a průzkumníků) ráda zkoumá, objevuje, a cestuje za něčím novým. A když už jednou (dvakrát) byli u moře, nestojí jim „za to“ tam jet zase. „Proč znovu k moři,“ ptávají se svých nespokojených drahých poloviček. „Tam už jsme byli.“
Zvláště stárnoucí muži (a zvláště ti rození v některém slunečním znamení, například Lvi), kteří už mají (jelenů a zážitků) odloveno, nemají žádnou motivaci se zase trmácet až k moři a jen tak tam ležet na pláži. Tohle ženy nepochopí. A čím starší „lovec“, tím raději si odpočine v tichu a teple svého bytu (či dílničky či hospody). Už prozkoumal a udělal, co bylo třeba: tak proč znovu (k moři)?
Právě tak je možno uvažovat i o postupném snižování počtu kytic k narozeninám, nebo dvoření a dobývání. Když už jednou muž tu svou dobyl, a vzal si ji, přece nebude dobývat stále znovu? A pokud si některé ženy stěžují, že ten jejich se s nimi miluje jen párkrát do roka, nebude to také tím, že po svém manželovi vyžadují celý ten tak emočně a fyzicky a finančně namáhavý dobývací rituál? Pokud se chtějí pomilovat, proč prostě svého manžela nepomilují? Víte, dámy, jak moc muž ocení, když ho jeho žena „svede“ a převalí do postele a šikovným dotykem probudí k mužnosti a akci? Asi nevíte. Natřásat se před ním v lesklé košilce prostě nefunguje! Přitom vždy funguje prostě přijít nahá (ale hned! A ne po dvacetiminutovce strávené v koupelně: to už muž dávno chrní).
Stále tu hovoříme a píšeme o zásadním rozdílu mužského či ženského způsobu vývoje osobnosti: zatímco muž zdolává šprušle pomyslného žebříku (a když už jednu zvládl, není třeba se jí dále zabývat, na řadě je další), žena se (díky menstruaci) pohybuje neustále v jakési spirále. Proto muži „rostou“, když je žena požádá po dvacáté o radu, jak přesunout fotky z foťáku do počítače (mezitím si to samozřejmě několikrát i zapsala, aby to nezapomněla). A proto ženy nedokáží pochopit, proč se muži netěší znovu k moři.
Zopakuji, dámy: poprvé v dějinách lidstva už víme, proč a jak jsou muži rozdílní. Tedy, i vy byste to měly (ve vlastním zájmu) nejen vědět, ale i akceptovat. Vše si nastudovat, a rozdílům se prostě zasmát!
Na internetu koluje další varianta seznamu rozdílných názorů na některé základní činnosti člověka, takže se se mnou pobavte (a podělte) nejprve poselstvím mužů ženám (čtěte pomalu, větu po větě, a vychutnejte si to):
Narozeniny a Valentýn a výročí nejsou výzvou k našemu opětovnému pátrání po dárku. Občas na vás nemyslíme – smiřte se s tím. Nakupování není sport a nikdy je za sport považovat nebudeme. Řekněte jasně, co chcete. Jemné náznaky nezabírají, důraznější náznaky nezabírají. Prostě to řekněte! Choďte za námi s problémem jedině tehdy, budete-li ho chtít vyřešit. Na soucit máte ostatní ženské. Domníváte-li se, že jste tlusté, pravděpodobně jste, neptejte se nás. Odmítáme na to odpovídat. Nechte nás koukat na jiné ženské, stejně se podíváme – máme to v genech. Kryštof Kolumbus nepotřeboval poradit, my taky ne. Náš vztah už nebude nikdy takový, jaký byl během prvních dvou měsíců, co jsme spolu chodili. Smiřte se s tím a přestaňte si stěžovat kamarádkám. Položíte-li nám otázku, na kterou nechcete slyšet odpověď, očekávejte odpověď, kterou nechcete slyšet. Pokud se vás ptáme, co se stalo, a vy odpovíte nic, budeme se chovat, jako že se nic nestalo.Víme, že to tak není, ale za hádku to nestojí. Nejsme jasnovidci. Naše neschopnost číst vaše myšlenky není důkazem toho, že nás nezajímáte. Pivo je pro nás stejně vzrušující jako pro vás kabelky.
A reakce žen vůči mužům? Když si něco koupíme, nepátrejte, proč to potřebujeme a co s tím
budeme dělat. Občas menstruujeme – smiřte se s tím. Vyjasněme si jedno: jasně formulované žádosti nejsou sekýrování. Nikdy se nás neptejte, o čem můžeme tak dlouho mluvit s kamarádkou. Na otázku, jestli nejsme tlusté, odpovídejte vždy a za všech okolností: "Jsi krásná!" Nechte nás chovat se nelogicky, stejně se tak chovat budeme – máme to v genech.
Pláč v extrémních situacích není hysterie. Extrémní situaci poznáte podle toho, že pláčeme. Reagujte obejmutím, v opačném případě očekávejte reakci, kterou nechcete zažít. Pokud vidíte, že se něco stalo, neptejte se co. Prostě nás odproste, obejměte a polibte. Jakékoli jiné chování vyvolá hádku, a to vám za to nestojí.
Nejsme jasnovidky. Naše neschopnost poznat, že máte s někým nebo něčím problémy neznamená, že jsme večeři nedosolily schválně. Kosmetická kůra je pro nás stejně vzrušující jako pro vás pivo.
Z výše uvedeného snad vyplývá, že rozdíly mezi mužem a ženou jsou natolik zásadní, že je zázrak, že spolu vydrží nějakou tu (pro výchovu dítěte) evolucí poskytnutou potřebnou dobu (která netrvá než dva roky) – všechno ostatní je vrchol umění kompromisu. A že snažit se o kompatibilitu muže vůči ženě je nesmysl. Nějaké výčitky, vynucování si poslušnosti či stěžování si kamarádkám nebo na internetu už vůbec nefunguje. A nefungují ani výčitky a stěžování si přímo manželovi či milenci, protože ten už nějakou tu stížnost nebo výčitku na toto téma přežil (a zvládl), tak proč znovu?
Totéž platí co se týká pláče, menstruace, hysterické scény – muž nechápe (když už jste jednou plakala, byla hysterická nebo menstruovala, když už vám jednou řekl, že vás miluje, že jste krásná atd.)… proč znovu?
Tak až příště budete nešťastné z toho, že s vámi nechce jet k moři, dámy, ten váš to nedělá schválně. A není to proto, že by nechtěl být s rodinou. Domluvte se, že jednou pojedete s dětmi k moři (bez něho) vy, a jindy pojede s dětmi třeba do hor (na nějakou pánskou jízdu) zase on. Proč znovu k moři?