Loni mne v novinách zaujal velký titulek (LN 31.10.), který bombasticky tvrdil: „Recept na zdraví: podle vědců pivo a salám.“ Pijáci piva a jedlíci uzenin se určitě okamžitě zaradovali a někde uvnitř jásali: „No vidíte, vy vegetariáni všichni, tady to máte! Pivo a salám! To je zdravý jídlo, a ne to vaše obilí a zelí!“
Jenže když jsem se do příslušného článku začetl, zjistil jsem, že to nebyli vědci z Českých Budějovic, jak se uvádělo hned na počátku, ale výzkumníci z Ústavu klinické biochemie a hematologie Lékařské fakulty UK v Plzni, že nešlo o léčivost piva, ale o srážlivost krve, že se nejedná o jakékoliv pivo, ale jen o české pivo typu ležák, že se samozřejmě nesmí pít víc než jedno denně, a že příčinou tohoto „léčebného“ efektu není alkohol, ale obsah kyseliny listové a vitamínu B12. A že v případě salámu nešlo o uzeninu, ale o plesnivý salám typu uherák, který zraje jako jogurt a tedy vůbec není uzený.
Stále častěji tak nemohu nevzpomínat na Rádio Jerevan. Jako školák jsem totiž právě v takových souvislostech nehorázných lží a překroucených tvrzení často slýchal, že Rádio Jerevan např. hlásilo, že tank včera přejel v Moskvě stovku demonstrantů. Později upřesnilo, že to nebylo v Moskvě, ale ve vesnici Brezovskaja, že to nebyl tank, ale Vaska na kole, že to nebyli demonstranti, ale hejno hus, že to nebylo včera, ale před pěti lety, a husy to všechny přežily, jen Vaska měl natlučené koleno.
Jsme ovšem systematicky klamáni i tam, kde bychom to nečekali. Podvodné přelepování údajů o trvanlivosti některých potravin v supermarketech člověk už jaksi očekává. Ve velkém článku Potraviny, které nejsou tím, zač se vydávají (MF Dnes 4. 11.) jsem se ale dočetl, že celá řada sýrů vůbec nejsou sýry, ale výrobky z rostlinných tuků a škrobu! Věc, která vypadá jako sýr, a je označena jako Eidam, není sýr, a na etiketě je drobným písmem správně označena jako potravinový výrobek s rostlinným tukem. Etiketa je ale podle odborníků jednoznačně klamavá. Másla, která jsou balena jako másla a vypadají jako másla, nejsou másla. Podobně se dnes člověk může v samoobsluze splést, když si koupí šlehačku nebo kávu atd.
Možná, že by se i politické debaty, zvláště v předvolebním období, měly rovnou označovat za Vysílání televize Jerevan, a v novinách by podobné zprávy měly být tištěny v rubrice Noviny Jerevan. Klamou nás totiž i seriózní noviny. MF Dnes např. v minulém týdnu zveřejnila bombastický komentář o tom, že „CIA zadržuje a vyslýchá členy Al-Kajdy i v tajných věznicích v Evropě, kde podle listu Washington Post umístila okolo stovky teroristů…“ a jinde vysvětluje, že „smyslem je držet teroristy mimo území USA, a tedy i mimo dosah amerických zákonů, které v amerických věznicích nedovolují některé vyslýchací metody…“ List Washington Post (viz rozzlobený Jan Čulík ve svých internetových Britských listech) ale opatrně psal o „osobách podezřelých z terorismu“.
Filosofii Rádia Jerevan (hezké klišé, že?) používají i naši vrcholní politici. I oni klamou tělem a řečí. V rámci televizního duelu se předseda vlády jedné z nejzkorumpovanějších zemí Evropy předháněl s předsedou opoziční strany o to, kdo lépe spolupracuje na potírání korupce. „Poslal jsem za nimi šéfa svých poradců, který s nimi jednal a přinesl řadu podnětů“, vychloubal se šéf ČSSD v reakci na nedávnou velmi nelichotivou zprávu Transparency International. Ale šéf ODS se nedal zahanbit: „My na rozdíl od vás, kteří o tom mluví, už jsme s nimi společně napsali nový zákon o veřejných zakázkách a budeme s nimi spolupracovat i v zákonu o střetu zájmů!“
Jak uvedl týdeník Respekt (č. 44/05), tou dobou u televize seděla i šéfka Transparency International, Adriana Krnáčová: „Nevycházela jsem z údivu a polila jsem se polévkou. Nikdo se o naši práci nestaral a teď tolik zájmu? S ODS spolupracujeme asi tři měsíce, ale žádný zákon s nimi nepřipravujeme. S Paroubkem jsme se setkali před měsícem, kdy slíbil, že se zasadí o to, aby zákon o střetu zájmů vešel v platnost nejpozději do června příštího roku. Předtím ale na naše podněty nikdy nereagoval.“
Rádio Jerevan, náš vzor, chtělo by se poznamenat a mávnout rukou. Jenže už naše babičky věděly, že stokrát opakovaný vtip už není vtipem, a už jistý Goebbels věděl, že stokrát opakovaná lež se stává „pravdou“. Zprávy a klamavé etikety zboží typu Rádia Jerevan už totiž nejsou jen k zasmání. Zatímco furiantské přehánění a soupeření puberťáků nebo venkovských sousedů mohlo uškodit maximálně jim samým, a supermarketové podvody mohou způsobit bolení břicha tisícům zákazníků, a televizí a médii atrofované furiantské vychloubání politiků ohrožuje celou společnost a dokonce i civilizaci. Zatímco někdejší vtipy typu Rádio Jerevan byly záležitostí jedinců, lži a arogantní výmysly vrcholných politiků mohou té které věci či situaci jen a jen přitížit v celonárodním či kontinentálním měřítku. To je nevýhoda a nebezpečí televizí a médii propojeného světa
A bude hůř. Už totiž nelze věřit ani fotografii ze světově proslulého listu. Ono „na vlastní oči“, které novinářská fotografie donedávna symbolizovala, dnes „díky“ digitální technologii a snadnosti „retuše“, neplatí. Fotografie také lžou. V článku Novinářská fotografie lže a nepřípustně manipuluje (MF Dnes 5. 11. 2005) překvapený čtenář zjistí, že slavná fotografie „Izraelský policista bije palestinského mladíka na Chrámové hoře“, kterou otiskl americký deník New York Times 30. 9. 2000, byla jako z Rádia Jerevan. Nebylo to totiž na Chrámové hoře ve čtvrti Jeruzaléma, kterou obývají Arabové, ale v židovské čtvrti, mladík nebyl Palestinec, ale židovský student, jehož taxík na cestě ke Zdi nářků byl přepaden, takže policista mladíka nebil, ale přišel mu na pomoc.
No není to dokonalé Rádio Jerevan?
Že se moc nesmějete? Já také ne…