Reklama
 
Blog | Vlastimil Marek

Vyžehlené xichty

Je to tak každý rok. Jakmile má někdo možnost vychutnat si účinek tibetských mís a běhu, meditační chůze, alikvotního zpěvu, a záplavy „jiné“ (léčivé, harmonizující) hudby, změní ho to. Zvláště ženy, které přijíždějí pomačkané, vyčerpané, šedavé, jsou po tom intenzivním a přitom odpočinkovém téměř týdnu jako vyměněné: vždycky říkám, že mají, kromě radosti v duši a uvolněného (tancem energetizovaného) těla, vyžehlené xichty.

 

„Na vašich seminářích může člověk rozvinout zakrnělé schopnosti vnímání zvuků, pocitů, okolních dějů, energií prostřednictvím uvolnění nashromážděných psych. bloků, negativních  životních zkušeností, zvyků…Vhodná hudba, hlas (vlastně vibrace) dokáží člověka uvolnit a  tak naladit na optimální souzvuk všech spojených soukolí,“ napsal loni jeden účastník.

 

„Váš seminář byl nečekaně silný zážitek. Jako by mi vaše podání hudby ,tance, životních filosofií, meditací a vůbec celková atmosféra byla jakýmsi silným odkazem (jakýmsi www…) na něco, co jsem odedávna hledala a tušila. Vnitřní podstatu a zároveň sounáležitost? Už celý ten měsíc se cítím klidně a harmonicky a je to velmi příjemné a objevné a za to vám posílám velký dík,“ přidala se nedávno další. A podobných máme s ženou ve své poště za ty roky víc.

Reklama

 

Po těch pěti intenzivních dnech totiž odjíždí všichni účastníci (a účastnice) jako vyměnění. Nabití pozitivní energií, usměvaví, šťastní, rozhodnuti pokračovat. A muži zklidnění, usměvaví a (také po lekcích bubnování a hry na didžeridu) komunikativní, zatímco ženy, rozesmáté  a uvolněné břišním tancem, navíc s „vyžehlenými xichty“.

 

Letos chystáme vlastně jen dva týdenní letní semináře (ten třetí je pro pokročilé), tak, zájemci, neváhejte (vždy na podzim dojde řada zklamaných mailů „Jak to že jsem o tom nevěděl(a)?“

Ti šťastlivci, kteří byli na našem semináři jako na svém vůbec prvním, pak na jiných a dalších zjišťují, že žádný už není tam intenzivní a přitom laskavý a transformativní. A píší mi pak omluvy, že tehdy, na konci semináře, když si povídáme, co je „dostalo“, nedokázali dostatečně ocenit, co zažili, a poděkovat. Ti, kteří už na nás kdysi byli, nebo někde slyšeli mou přednášku (nebo byli na koncertu), po absolvování dalšího semináře už přece jen tuší a vědí, že právě prošli tzv. „peak performance“, zlomovou a vrcholovou lidskou zkušeností.

 

Žijeme teprve na počátku informačního věku, a možnost se v rámci pouhého týdne dovědět, jak lze být šťastná(á), zdravý(á) a výkonný(á), jak otevřít vlastní intuici (moudrost většinou zasutou někdy uvnitř člověka) a objevit duchovnost i zvuky a hudbu, které léčí, je k nezaplacení. A o tom, že to skutečně funguje, svědčí i další ukázka z dopisu jedné účastnice:

„A pokračovaly dny, byly tak plné a nabité emocemi, plakalo se, objímalo, do té doby pro mě věci nové, i když dávno známé a člověku přirozené. Rozhodily mě zcela tibetské mísy (které mám již dnes dvě a bouchám do nich lidem po masážích), ocitla jsem se v chrámu s milióny zvonů a zvonečků, připomnělo mi to pohřeb mého strýce a už to bylo, slzy nešly zastavit.  Tekly dlouho, opravdu dlouho a tehdy jsem pochopila, jak důležité je plakat i v normálním životě. Jaký dar nám byl dán a my ho nevyužíváme, platíme za lékaře a přitom nám stačí si poplakat a uvolnit se. Spadnou z nás starosti, bolesti, smutky a zároveň očistíme duši. Dny plynuly,  manželé Markovi byli a jsou úžasní. Když nám Vlasta řekl, že za ním kdykoli můžeme a jen tak, zeptat se na cokoli, padala jsem někam hluboko do sebe a hledala malou otázka, na kterou bych se ho zeptala. Nebyla jsem připravená a až příliš jsem k němu zhlížela, jak na něco jiného než na člověka. Bála jsem se, jo bála, abych se neztrapnila.

 S Tamarkou jsem v sobě objevila ženu. Zní to divoce až padle na hlavu, ale když si člověk uvědomí, že v životě dělal půl chlapa a nemusel, tak mu hodně věcí dochází díky malým „aha efektům“.

Zpěv manter, obyčejný zpěv, který v člověku potlačovali jen proto, že zpíval falešně. Je úžasné zjistit, že hlasivky pořád fungují a dobře. Hurá zpívám a nikdo se na mě blbě nekouká.

I když jsem velkou část pobytu probulela a pořád sama v sobě něco hledala, i tak jsem si dosytosti užila šťávu z nových informací a sama v sobě jsem si s sebou domů odvezla úplně jiného člověka, ženu, povahu, chuť do života, chuť na změnu.

Doma jsem začala brát všechno tak, jak mi to život servíroval. Přestala jsem být sklíčená a nervózní z každé věci, nebo situace. Přestala jsem sekýrovat děti, na manžela jsem se začala usmívat a nakládat mu všechny chlapské věci, které jsem dělala kdysi já. Vše začalo úžasně fungovat. Začala pohoda, taková pohoda, že se jednoho dne, asi po měsíci, ptal syn mého muže: „Tati, mamina je nějaká divná, nemá chlapa?“

 

* * *

  

21. – 25. července 2008

 

Kde: Centrum tělesného a duševního zdraví U Kamenné Ryby, Nenačovice – Měchurka u Berouna

Cena: 3 400 Kč (ubytování, plná penze, program), 3 000 Kč (při noclehu ve vlastním spacáku)

Informace a přihlášky: Karolína, e-mail: [email protected], tel. 773 223 413 

 

4. – 9. srpna (začátečníci/e)

11. – 16. srpna 2008 (pokročilí/é)

 

 Kde: Meditační centrum Skalka u Doks poblíž Máchova jezera

Cena: 4 750 Kč (ubytování, plná penze, program), 4 350 Kč (při noclehu ve vlastním spacáku)

Informace a přihlášky: Honza, e-mail: [email protected]  tel. 777 333 594, www.skalka22.cz