„Na vašich seminářích může člověk rozvinout zakrnělé schopnosti vnímání zvuků, pocitů, okolních dějů, energií prostřednictvím uvolnění nashromážděných psych. bloků, negativních  životních zkušeností, zvyků…Vhodná hudba, hlas (vlastně vibrace) dokáží člověka uvolnit a  tak naladit na optimální souzvuk všech spojených soukolí,“ napsal loni jeden účastník.

 

„Váš seminář byl nečekaně silný zážitek. Jako by mi vaše podání hudby ,tance, životních filosofií, meditací a vůbec celková atmosféra byla jakýmsi silným odkazem (jakýmsi www…) na něco, co jsem odedávna hledala a tušila. Vnitřní podstatu a zároveň sounáležitost? Už celý ten měsíc se cítím klidně a harmonicky a je to velmi příjemné a objevné a za to vám posílám velký dík,“ přidala se nedávno další. A podobných máme s ženou ve své poště za ty roky víc.

 

Po těch pěti intenzivních dnech totiž odjíždí všichni účastníci (a účastnice) jako vyměnění. Nabití pozitivní energií, usměvaví, šťastní, rozhodnuti pokračovat. A muži zklidnění, usměvaví a (také po lekcích bubnování a hry na didžeridu) komunikativní, zatímco ženy, rozesmáté  a uvolněné břišním tancem, navíc s „vyžehlenými xichty“.

 

Letos chystáme vlastně jen dva týdenní letní semináře (ten třetí je pro pokročilé), tak, zájemci, neváhejte (vždy na podzim dojde řada zklamaných mailů „Jak to že jsem o tom nevěděl(a)?“

Ti šťastlivci, kteří byli na našem semináři jako na svém vůbec prvním, pak na jiných a dalších zjišťují, že žádný už není tam intenzivní a přitom laskavý a transformativní. A píší mi pak omluvy, že tehdy, na konci semináře, když si povídáme, co je „dostalo“, nedokázali dostatečně ocenit, co zažili, a poděkovat. Ti, kteří už na nás kdysi byli, nebo někde slyšeli mou přednášku (nebo byli na koncertu), po absolvování dalšího semináře už přece jen tuší a vědí, že právě prošli tzv. „peak performance“, zlomovou a vrcholovou lidskou zkušeností.

 

Žijeme teprve na počátku informačního věku, a možnost se v rámci pouhého týdne dovědět, jak lze být šťastná(á), zdravý(á) a výkonný(á), jak otevřít vlastní intuici (moudrost většinou zasutou někdy uvnitř člověka) a objevit duchovnost i zvuky a hudbu, které léčí, je k nezaplacení. A o tom, že to skutečně funguje, svědčí i další ukázka z dopisu jedné účastnice:

„A pokračovaly dny, byly tak plné a nabité emocemi, plakalo se, objímalo, do té doby pro mě věci nové, i když dávno známé a člověku přirozené. Rozhodily mě zcela tibetské mísy (které mám již dnes dvě a bouchám do nich lidem po masážích), ocitla jsem se v chrámu s milióny zvonů a zvonečků, připomnělo mi to pohřeb mého strýce a už to bylo, slzy nešly zastavit.  Tekly dlouho, opravdu dlouho a tehdy jsem pochopila, jak důležité je plakat i v normálním životě. Jaký dar nám byl dán a my ho nevyužíváme, platíme za lékaře a přitom nám stačí si poplakat a uvolnit se. Spadnou z nás starosti, bolesti, smutky a zároveň očistíme duši. Dny plynuly,  manželé Markovi byli a jsou úžasní. Když nám Vlasta řekl, že za ním kdykoli můžeme a jen tak, zeptat se na cokoli, padala jsem někam hluboko do sebe a hledala malou otázka, na kterou bych se ho zeptala. Nebyla jsem připravená a až příliš jsem k němu zhlížela, jak na něco jiného než na člověka. Bála jsem se, jo bála, abych se neztrapnila.

 S Tamarkou jsem v sobě objevila ženu. Zní to divoce až padle na hlavu, ale když si člověk uvědomí, že v životě dělal půl chlapa a nemusel, tak mu hodně věcí dochází díky malým „aha efektům“.

Zpěv manter, obyčejný zpěv, který v člověku potlačovali jen proto, že zpíval falešně. Je úžasné zjistit, že hlasivky pořád fungují a dobře. Hurá zpívám a nikdo se na mě blbě nekouká.

I když jsem velkou část pobytu probulela a pořád sama v sobě něco hledala, i tak jsem si dosytosti užila šťávu z nových informací a sama v sobě jsem si s sebou domů odvezla úplně jiného člověka, ženu, povahu, chuť do života, chuť na změnu.

Doma jsem začala brát všechno tak, jak mi to život servíroval. Přestala jsem být sklíčená a nervózní z každé věci, nebo situace. Přestala jsem sekýrovat děti, na manžela jsem se začala usmívat a nakládat mu všechny chlapské věci, které jsem dělala kdysi já. Vše začalo úžasně fungovat. Začala pohoda, taková pohoda, že se jednoho dne, asi po měsíci, ptal syn mého muže: „Tati, mamina je nějaká divná, nemá chlapa?“

 

* * *

  

21. – 25. července 2008

 

Kde: Centrum tělesného a duševního zdraví U Kamenné Ryby, Nenačovice – Měchurka u Berouna

Cena: 3 400 Kč (ubytování, plná penze, program), 3 000 Kč (při noclehu ve vlastním spacáku)

Informace a přihlášky: Karolína, e-mail: [email protected], tel. 773 223 413 

 

4. – 9. srpna (začátečníci/e)

11. – 16. srpna 2008 (pokročilí/é)

 

 Kde: Meditační centrum Skalka u Doks poblíž Máchova jezera

Cena: 4 750 Kč (ubytování, plná penze, program), 4 350 Kč (při noclehu ve vlastním spacáku)

Informace a přihlášky: Honza, e-mail: [email protected]  tel. 777 333 594, www.skalka22.cz