I bankéři samotní už tuší, že víra v to, že trhy inklinují k rovnováze, slouží jen majitelům a manažerům finančního kapitálu (G. Soros), i ekonomové už zjistili, že posledních dvacet let je opakováním Fordovy éry, založené na spotřebě, jenž ovšem dnes naráží na limity nejen ekonomické, ale především ekologické (M. Kaldorová), a naopak, i sociologové už ví, že hlavním ekonomickým hybatelem by měla být občanská společnost, zatímco trhy, stejně jako vlády, by měly být jen nástrojem těchto změn (W. Bello). Jak se v tom zmatku, kdy vlastně nikdo pořádně netuší, jak bude vypadat kapitalismus, až krize pomine, má orientovat mladý člověk bez peněz, který se nechce zaprodat? Existují už i u nás nějaké potravinově, energeticky a surovinově nezávislé komunity?
Zatímco na západ od Aše už mají čtyřicetileté zkušenosti s vytvářením komunit (nejznámější z nich, Lindisfarne, Findhorn či Arcosanti se už dostaly do ekologických a new age čítanek) či na státu nezávislých ekonomických či potravinových systémů (LETS, permakultura, biozemědělství), u nás jako vše začalo až se změnou letopočtu po roce 2000. Osamocené a s nedostatkem peněz stále o přežití zápasící izolované ostrůvky vedené zaťatými nadšenci nejsou právě zářnými vzory pro další generaci.
Jenže krize je zároveň šancí, a ta současná (finanční a posléze i plynová, tedy energetická) i u nás už (konečně, ve smyslu mého oblíbeného rčení, které donedávna novináři nechápali, o tom, že ještě není tak zle, aby mohlo být lépe) vytvořila podmínky pro přece jen početnější zástup nespokojených, ale aktivních nadšenců.
Navštívil jsem zárodek takové ekologicko umělecké a především na vnějším světě nezávislé komunity. Bývalý zámek v Domoradicích, kousek od Vysokého Mýta, nabízí vizi i nemovitost: šestadvacet místností a obrovská třípatrová sýpka (vše na pozitivní, tedy pro meditaci i odpočinek a vymýšlení nových projektů a uměleckých děl velmi příznivém vyzařování podloží) může v budoucnu sloužit desítkám mladých lidí (i rodin, v plánu je i školka a škola) jako zóny hmotné i duševní nezávislosti. Té skutečné, niterné svobody, chcete-li.
Jistě, fungující komunita existuje zatím jen v mysli hlavních aktérů, ale už teď na zámku kromě hybatele všeho, Zdeňka Sokola, bydlí a (nezávisle, což zatím znamená velmi prostě) žije první dvojice mladých. Jak jsem tak procházel sýpku, už jsem v představě „viděl“ ty desítky seminaristů, kteří postupně budou trávit víkendy nebo celé týdny např. v rámci seminářů „zenové meditace“ (na kterých se naučí další ze základních „gramotností“ nezávislého občana blízké budoucnosti, tedy kromě zvládnutí počítačů a angličtiny, praktické duchovnosti): k meditacím a meditační chůzi a zpěvu alikvotů a večerním tancům a bubnování navíc i několik hodin denně „meditace prací“. Přál bych všem možnost vidět, co to dělá s těmi, kteří pochopí, o co jde, a zvládnout tak umění „být a žít teď a tady“. Cokoliv pak člověk dělá na 100%, stává se meditací, a tohle umění je pak aplikovatelné na cokoliv dalšího.
Na rozlehlé parcele jsou i další stavby (teletník, kravín, stáj pro koně, stodola), které lze přeměnit v domky pro jednotlivé rodiny, umělecké dílny atd.
Svobodná „zóna“ (ve smyslu území jak plošného, tak virtuálně psychologického) bude přesně taková, jakou si ji její aktivní spolutvůrci vybudují. Další lákavou úrovní tedy je a může být i možnost „být u toho“ (když se něco takového začíná formovat). Cítíte tu možnost? Nejen (in)formovat, ale šamansky, díky změně postoje k realitě a překážkám, které se tak stávají jen výzvami a možnostmi), formovat nejen soukromé a komunitní, ale společenské klima nejen svého světa.
Máte chuť to zkusit? Nebojíte se překážek, protože víte, že jen tak, že u toho budete od počátku, budete moci být skutečně tvůrčí a budoucnost ovlivňující? A tedy na vnějším kolabujícím světě nezávislí?
Je čas: nebojte se rozhodnutí (a začněte jednat). Protože na počátku všeho (pozitivního) musí být pozitivní úmysl. A od toho se pak už vše bude rozvíjet samospádem.
Tahle (reálná i virtuální) zóna nabízí přesně to, po čem volají politici, bankéři i ekonomové: vizi. A už teď může být a je ostrůvkem pozitivní deviace (protože je stále zřejmější, že to, co je zatím normální, vůbec normální, tedy přírodě, krajině a člověku prospěšné, normální není). A už v blízké budoucnosti, až bude skutečně hůř, může být modelovým vzorem řešení.
Zóna, nabízející remix již existujících vizí a idejí, defragmentaci stávajících, už nefungujících, protože jen levohemisférových řešení, a možnost realizaci soukromých, ale globálně potřebných pravidel (mysli globálně, jednej lokálně, a změň se individuálně).
Zóna remix v Domoradicích.
P. S.: http://www.youtube.com/watch?v=PMk2A9cm6y8&feature=channel_page